Když jeden snímek nestačí ... - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

31. října 2000, 00.00 | Dnes si představíme sekvenční a intervalové snímání u digitálních fotoaparátů. Vysvětlíme rozdíl a popíšeme praktické využití.

V dnešní poradně zodpovíme jeden dotaz, který jsme nedávno dostali do naší redakce. Čtenář se dotazoval, jaký je rozdíl mezi sekvenčním a intervalovým snímáním u digitálních fotoaparátů. Oba pojmy označují techniku několikanásobné expozice bez zásahu fotografa, přesto se významně liší. Navíc se jedná o funkce, které se u moderních digitálních fotoaparátů vyskytují stále častěji, takže se s nimi v praxi můžete setkat.

Sekvenční expozice
Při volbě sekvenční expozice fotoaparát po stisknutí spouště provede ne jednu expozici, ale hned několik, v krátkém časovém intervalu. Aby bylo dosaženo co nejkratší časové prodlevy, většinou jsou všechny snímky pořízeny se stejným ostřením a totožnou expozicí. Cílem celé operace je zaznamenat rychle se měnící scénu na co největší počet snímků, aby byla vyšší pravděpodobnost, že alespoň některý snímek se podaří a nic neunikne.
Počet takto pořízených snímků fotograf může ovlivnit pouze do určité míry. Prodleva mezi jednotlivými expozicemi je většinou fixně dána možnostmi fotoaparátu. Navíc je omezen i celkový počet snímků v jedné sérii, protože fotoaparáty pro sekvenční snímání využívají rychlou vyrovnávací paměť. Typickým příkladem parametrů této funkce je například, že fotoaparát dokáže zaznamenat až 15 snímků do série a to rychlostí 2 snímků za sekundu. V tomto ohledu je sekvenční snímání velice podobné rychlým klasickým zrcadlovkám, u kterých je rychlost limitována převíjením filmu a maximální počet snímků v sérii limituje délka filmového materiálu.

Intervalová expozice
Při intervalové expozici také dochází k pořízení několika snímků bez zásahu fotografa, ale prodlevu mezi snímky lze předem nastavit. V jednodušším případě uživatel zvolí například snímání jednou za 5 minut. U špičkových fotoaparátů je volba komfortnější a nastavení může vypadat následovně: první snímek ve 12:35, dalších 6 v rozmezí 30 minut a poslední snímek ve 20:00. Nastavení se provádí buď přímo na fotoaparátu nebo v ovládacím programu, ale potom musí být fotoaparát trvale připojen k počítači kabelem.
Na rozdíl od sekvenčního snímání dochází vždy před expozicí k měření světelných podmínek ve scéně a většinou i k zaostření. Kultivované fotoaparáty se mezi snímky dokáží i samy vypnout, aby šetřily energii a včas se zase zapnout. Prodleva mezi snímky musí být logicky dostatečná pro provedení všech potřebných operací.
Použití intervalového snímání jsou různá. Může jít o různé fotografie proměn scény v čase či experimentální fotografie. Ve vybraných případech je možné při spojení do Internetu fotografie rovnou po expozici vystavit na www stránkách a vytvořit tak alternativu nenáročné web-kamery.

Srovnání
Sekvenční snímání je náročné na rychlost zpracování fotografií v přístroji. Pokud jej fotoaparát nabízí, je ideální pro snímání rychle se měnících scén nebo pro snímání velmi důležitých okamžiků. Ne náhodou profesionální reportážní fotografové používají velmi rychlé fotoaparáty s dobře propracovaných sekvenčním snímáním. V amatérské třídě je většinou sekvenční režim omezen na měření expozice pouze před prvním snímkem, ale s ohledem na to, že jedna sekvence trvá pouze pár sekund, tak nejde o limit tragický.
Intervalové snímání je většinou spojeno se stativem a záznamem naopak pomalu se proměňující scény. Před každou expozicí je dostatek času na měření světelných podmínek, ale to probíhá bez zásahu uživatele. Ten pouze nastaví kdy má k expozicím dojít a o zbytek se postará fotoaparát sám.
Obě funkce nejsou zatím považovány u digitálních fotoaparátů za standardní výbavu, přesto se s nimi můžete setkat poměrně často. Pro příklad jeden z nejlepších sekvenčních módů v amatérské třídě nabízí nový Olympus e-100RS. Pěkné intervalové snímání má třeba CASIO QV-2800UX.