Digitální makrofotografie - 1. díl - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. dubna 2000, 00.00 | Makrofotografie je bezesporu zajímavým fotografickým oborem. Moderní digitální přístroje posouvají tento fenomén o kus blíže běžnému uživateli.

Makrofotografie jako jedna z mnoha tváří samotné fotografie, je oborem poměrně značně oblíbeným. Vytváření obrazů drobných předmětů v "nadživotní velikosti" je pohnutkou, přitahující k tomuto způsobu snímání mnoho fotografů, ať už profesionálů nebo amatérů. Digitální fotografie nestojí v pozadí ani v tomto případě, právě naopak přináší mnohé zajímavé přednosti, které klasická fotoaparáty neznají. Než ale se pustím do vyjmenovávání výhod (ale i nevýhod) digitálního fotografování v makroprostoru, dovolte mi malou úvahu.

Klasická fotografie, tedy ta, která jako záznamové médium používá filmový materiál, má pro makrofotografii jakousi definici. Obecně se má za to, že "pravý" makrosnímek je fotografovaný v měřítku minimálně 1:2 a čím více, tím lépe. Onen poměr pak vyjadřuje rozdíl velikosti snímaného předmětu a jeho zobrazení na negativu (příp. diapozitivu). Je-li tedy předmět na negativu stejně velký jako ve skutečnosti, jedná se o makro 1:1, je-li poloviční velikosti, jde o makro 1:2. Je-li zachycený obraz dvakrát větší než v reálu, jedná se o makro 2:1 a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Jak ale tento poměr počítat v případě digitálních fotoaparátů? Obrazový bod - pixel není pevně definovaný délkovou mírou, protože záleží na jeho interpretaci pomocí výstupního zařízení, ať už se jedná o zobrazovací jednotku - typicky monitor, nebo tištěný výstup. Přepočítávat velikost makra na objem obrazových bodů by tedy asi nebylo to pravé ořechové, nehledě k různým kategoriím přístrojů s různým rozlišením. Vztahovat poměr makrosnímání k velikosti snímacího čipu není podle mého názoru také správné, jelikož tento rozměr není standardizován a podobně jako rozlišení existuje více velikostí snímače. Jako nejlogičtější postup mi připadá porovnání digitálního obrazu s kinofilmovým políčkem. Digitální snímek by se bez ohledu na rozlišení zmenšil na velikost kinofilmového políčka, a v tomto rozměru by se pak mohl obraz porovnávat s reálnou velikostí snímaného objektu. Přiznávám však, že si nejsem ani touto myšlenkou příliš jistý "v kramflecích", takže mi nezbývá nic jiného, než vyzvat všechny čtenáře Grafiky on-line, zajímající se o digitální fotografii, aby připojili své názory. Věřím, že se společnými silami dopracujeme ke kloudnému výsledku.
Nyní už ale pojďme k samotné problematice digitální makrofotografie.

Přínosy digitálních přístrojů pro makrofotografii

Každý, kdo se třeba jen rámcově zajímá o fotografii ví, že pro úspěšné zvládnutí makrosnímků nestačí jen vlastnit běžný fotoaparát. Kategorii kompaktních automatů můžeme v tomto případě rovnou vynechat, přestože často disponují režimem označovaným jako Makro. Se skutečnou makrofotografií to ale nemá nic společného, pouze se posouvá nejbližší zaostřitelná vzdálenost na nějakých 40 - 60 cm, což je pro náš účel ještě pořád mnoho.

Mnohem lépe jsou na tom zrcadlovky, ovšem zde je třeba dodat, že pouze s potřebným příslušenstvím, počínaje předsádkovými čočkami, mezikroužky, přes měchová zařízení, makrotelekonvertory, až po ryze specializované makroobjektivy. Pak už záleží jen na schopnostech fotografa, jak se vším tím nádobíčkem naloží. Všechna ta hejblátka (nebo jen některá) je ale zapotřebí mít k dispozici tak nějak navíc. V digitální fotografii je situace podstatně růžovější. Lze říci, že mnoho digitálních fotoaparátů (a není jich málo) jsou pro makrosnímání připravené takříkajíc "ve standardní výbavě". Pro některé modely jsou sice k mání makropředsádky, pro běžnou práci si však často vystačíme se samotným fotoaparátem.
První předností je opět režim Makro, tentokrát ale s podstatně jinými parametry. Začíná být dobrým zvykem, že se nejmenší předmětová vzdálenost v makrorežimu digitálních fotoaparátů počítá řádově v centimetrech. To umožňuje maximální přiblížení ke snímanému objektu, a tím i jeho zachycení na co největší plochu snímače. A to jsme přece chtěli.

Jelikož je většina digitálních fotoaparátů konstruovaná jako hledáčkové kompaktní přístroje, nebyl by posledně uvedený přínos k ničemu, kdybychom neměli LCD displeje. Jelikož o této problematice byl již na Grafice on-line publikovaný podrobný článek, omezím se nyní jen na krátké opáčko. LCD displeje umožňují "vidět očima snímače", nejsme tedy v makrorežimu zatíženi paralaxou průhledového optického hledáčku. Kompaktní fotoaparát je pak možné do jisté míry přirovnat k jednooké zrcadlovce. Je zřejmé, že bez spolupráce LCD zobrazovače by fotografování při předmětové vzdálenosti např. 5 cm, nebylo s hledáčkovým digitálním fotoaparátem dost možné. Naštěstí jsou LCD displeje nedílnou součástí digiťáků, takže další debata je zbytečná.

Klasická fotografie se v makrosnímání potýká s problémem hloubky ostrosti. Jak praví zákony optiky, hloubka ostrosti klesá se snižující se předmětovou vzdáleností, což v praxi znamená někdy i pár milimetrů ostrého prostoru. Definici je ovšem třeba doplnit o vztah hloubky ostrosti k ohniskové vzdálenosti objektivu, neboli čím je ohnisko kratší, tím je hloubka ostrosti (při stejné cloně) větší. A to je opět nahrávka na smeč digitálním fotoaparátům. Vzhledem k malým rozměrům snímacích prvků, mají i objektivy menší ohniskové vzdálenosti než např. kinofilmové přístroje. Co to znamená v praxi? Nic jiného, než větší hloubku ostrosti. Na tomto místě ale pozor - nepočítejte s nějakým brutálním zvětšením hloubky pole. Je třeba stát nohama na zemi, všechno má své hranice a totéž platí i pro tuto problematiku. Lze sice reálně vypozorovat určité zlepšení, avšak nezapomeňte na to, že se stále pohybujeme v řádu milimetrů až centimetrů. Asi nikdy nedosáhneme v makrorežimu hloubky ostrosti čítající desítky nebo dokonce stovky centimetrů.

Toto tedy byla první část dvoudílného článku o digitální makrofotografii. Po jistém navnadění přijde v druhé části výčet negativních vlastností, protože nic není naprosto ideální. Také si povíme, jaké vlastnosti přístrojů jsou pro náš účel důležité, a padnou i konkrétní jména.