Co dělat aby vám digitální fotoaparát neoslepl? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

3. ledna 2002, 00.00 | Takzvané slepnutí digitálních fotoaparátů či přesněji řečeno jejich snímačů je jev, o kterém se toho mezi laickou veřejností příliš mnoho neví. Přesto jde o jeden z nejpádnějších důvodů, proč si nekupovat starší fotoaparát.

Ve včerejším článku jsme podrobně popsali příčiny, příznaky i důsledky takzvaných mrtvých bodů CCD snímačů, tedy fyzických defektů elektroniky. Dnes se zaměříme na stárnutí snímače, tedy na jakési opotřebení, ke kterému dochází u všech snímačů. CCD snímače totiž postupem času takzvaně slepnou, tedy pozvolna ztrácení svojí světlocitlivost podobně jako například lidské oko.

Co je to slepnutí snímače?
Slepnutí snímače je poměrně přirozeným a neodvratitelným fyzikálním procesem, při kterém se postupně snižuje schopnost jednotlivých buněk snímače dostatečně reagovat na dopadající světlo. Ke slepnutí může docházet jak lokálně - pouze u některých buněk, tak i plošně u všech buněk víceméně rovnoměrně.
Příčiny postupného snižování světlocitlivosti jsou z principu dvojího druhu. Tím prvním je prosté stárnutí materiálu. To se týká barevných filtrů napařených na snímači i jednotlivých komponent, ze kterých se skládají jednotlivé buňky. Tento jev bývá většinou plošný a velmi pozvolný.
Druhou příčinou vyvolávající slepnutí snímače je nedostatek elektronů dostupných pro vytváření elektrického náboje na základě dopadajícího světla. K tomuto nedostatku dochází buď z důvodu vázání volných elektronů příliš silnou vazbou, jejich vyražením z aktivní zóny apod. I tento jev je postupný, závisí značně na použitých materiálech a výrobní technologii. Navíc závisí i na stylu fotografování.

Jak se projevuje?
Každá buňka snímače v podstatě samostatně na základě množství dopadajícího světla generuje určitý elektrický náboj. Rozsah úrovní náboje, který je buňka schopná vygenerovat, je stěžejním pro kvalitu záznamu. Čím větší rozsah vzniká, tím lépe a přesněji se dají odlišit jednotlivé jasové úrovně a pochopitelně i tím menší část obrazové informace je znehodnocena šumem. Pokud je tedy tento rozsah dostatečně velký a je plně využíván fotoaparátem, výsledné snímky mají velkou hloubku. Tedy obsahují mnoho různých jasových a barevných úrovní, jsou dobře prokreslené a více dynamické. Pokud se rozsah získávaných hodnot sníží, snímky jsou ploché, nevýrazné a neprokreslené.
Pokud vám začne slepnout snímač, projeví se to pozvolným zhoršováním kresby, úbytkem hloubky fotografií a optickým nárůstem hladiny šumu.

Jak slepnutí předejít?
Postupná ztráta citlivosti je procesem nevyhnutelným. Nicméně jeho rychlost je ovlivněna několika faktory. Významným faktorem je pochopitelně kvalita snímače. U kvalitních snímačů se slepnutí projevuje později a v menší míře než u levných snímačů. Navíc výrobci tento problém stále aktivně řeší a nové generace čipů jsou lépe odolné vůči tomuto typu stárnutí. Z uživatelského hlediska je tedy vhodnější volit raději fotoaparáty s novějšími snímači a vyvarovat se nákupu starých fotoaparátů.
Svoji roli hraje i styl fotografování. Při déle trvajících expozicích se silným přeexponováním může docházet k takzvanému "vypalování snímače", tedy nevratnému urychlení slepnutí. Tento jev naštěstí není příliš akutní, takže několika experimenty fotoaparát zcela nezničíte, ale výrazné přeexpozice snímačům rozhodně nesvědčí.
Navíc zde existuje možnost "opravy" slepnoucího CCD. Jde o znovunaformátování, které sice nevrátí ztracené elektrony, ale přizpůsobí funkci dalších součástí fotoaparátu aktuálnímu stavu snímače.

Jak se formátuje CCD?
Až na několik výjimek zatím digitální fotoaparáty nenabízejí možnost uživatelského formátování snímače. Důvodem je skutečnost, že pokud tento proces proběhne nekorektně, dojde k fatální ztrátě kvality obrazu (většinou vratné). Proto jej provádí ve většině případů pouze odborný servis.
Formátování probíhá tak, že fotoaparát si proměří, jaké úrovně elektrického náboje reálně generuje každá jednotlivá buňka a podle těchto hodnot se upraví nastavení A/D převodníku. Laicky řečeno se posunou mantinely, ve kterých probíhá digitalizace obrazu tak, aby se co nejlépe využilo zachycených informací.
Naformátováním se nezlepší funkce buněk snímače jako takových, ale pouze se lépe využije jejich aktuální funkčnosti. Výsledek je přesto překvapivě dobrý.

Závěr
Pokud máte po přečtení článku nutkavý pocit, že je nejvyšší čas zaběhnout si nechat naformátovat snímač, tak nepropadejte zbytečné panice. U většiny snímačů se slepnutí začíná projevovat až po jednom až třech letech aktivního užívání. To je ve srovnání s morální životností poměrně dlouho. Na druhou stranu, pokud máte pocit, že vás starý fotoaparát již nemá kresbu co míval, mohlo by vám naformátování příjemně pomoci. Bohužel jen stěží jej někdo provede jako záruční servisní zákrok, takže je nutné počítat s jistým finančním vydáním. Navíc ne u všech modelů je formátování proveditelné, záleží na jejich vnitřní konstrukci.