Profesionální digitální fotoaparáty - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Hardware  

29. června 1999, 00.00 | V oblasti digitální fotografie jsme se vždy věnovali spíše nižší a střední třídě. Co se však nabízí dnes za přístroje v high-end třídě?

O digitální fotografii jsme již několikrát informovali, ale vždy jsme se zaměřovali na střední třídu přístrojů. Dnes se pokusíme oprostit od finančních kritérií a ukázat, jaké jsou možnosti špičkové digitální techniky určené pro pořizování fotografií. Hned v úvodu je třeba si uvědomit, že profesionální technika není levnou záležitostí v žádném oboru, ale přináší s sebou kvalitu, které s poloprofesionálními systémy prakticky nelze dosáhnout. A právě tato kvalita je tím, po čem se tak volá v předtiskové přípravě, a je tím nejkritizovanějším nedostatkem levnějších digitálních fotoaparátů. Pokusme se ukázat, že s profesionálním digitálním fotoaparátem není ve většině aplikací třeba přistupovat na kompromisy - ani tvůrčí ani kvalitativní.

Nabídka profesionálních digitálních fotoaparátů není tak široká jako u malých spotřebitelských modelů, ale rozhodně je z čeho vybírat. Více než desítka renomovaných výrobců nabízí široké spektrum přístrojů. Kategorizace není příliš jednoduchá, protože se většinou jedná o velice specifické přístroje. Každý model nabízí v nějakém ohledu špičkové parametry, což nutně neznamená, že je vhodný pro každé užití. Výběr přístroje je věcí nadmíru zodpovědnou, a proto bychom chtěli přinášet informace i o oboru špičkových přístrojů, o nichž se ve většině periodik příliš nehovoří.

Jak přístroje rozdělit?

Jsou zde v podstatě dvě velké skupiny digitální fotografické techniky. Každá z nich je určena pro zcela jiné nasazení.

První skupinou jsou dynamické digitální fotoaparáty často označované jako one-shot. Ty jsou určeny zejména do terénu. Jejich výhodou je schopnost dosáhnout krátkých expozičních časů. Díky tomu můžete fotografovat pohybující se předměty nebo třeba portréty. Konstrukčně většinou vycházejí z klasických 35 mm kamer nebo ze středoformátových přístrojů. Druhou skupinou jsou statické kamery, které jsou určeny pouze pro studiové podmínky; neumožňují krátké expozice. To znamená, že pořízení jednoho snímku trvá někdy i několik sekund či dokonce minut. Takto koncipovaný přístroj nutně vyžaduje statické objekty a stálé světelné podmínky, kterých se dá dosáhnout pouze v ateliéru. Obě skupiny představují zcela samostatné světy, každá z nich má svojí dominantní značku a zcela jiné technické parametry. Přesto i uvnitř těchto skupin lze rozlišovat další specifické podskupiny, kterým se budeme věnovat.

One-shot digitální fotoaparáty

Digitálních 35 mm do ruky

První skupinou, které se budeme věnovat, jsou přístroje, jejichž základem jsou 35 mm fotoaparáty nejrůznějších značek. Často se setkáte s Nikonem či Canonem, ale výběr je pochopitelně širší. Přístroje samotné nejsou většinou příliš upravovány, ale je k nim připojena digitální sekce. Ta je neodnímatelná; výrazně zvětšuje vnější rozměry přístroje, protože obsahuje kromě samotného snímače ještě paměťové médium, další elektroniku a v neposlední řadě akumulátor, který slouží k napájení. Ano, tyto přístroje jsou primárně určeny pro reportážní fotografii či exteriérové použití. Musejí tedy nabízet maximální samostatnost a spojení s počítačem nesmí nijak omezovat jejich použití.

KODAK DCS-620 Rozlišení: 1 728 x 1 152 bodů Typ: one-shot digitální kamera Tělo přístroje: NIKON F5 (35mm) Cena: 599 000 Kč

Digitální sekce zajišťuje digitalizaci obrazu a jeho uložení. To znamená, že obsahuje kvalitní a hlavně velký CCD snímač, paměťové médium, zdroj energie a většinou i LCD displej pro kontrolu snímků. Snímače používané u těchto kamer mají rozlišení zhruba od 1,2 milionu bodů až po 6 milionů bodů. To jsou hodnoty vyšší než u běžných digitálních fotoaparátů, ale možná ne o tolik, kolik byste předpokládali. Vyrobit dostatečně velký a rychlý CCD snímač není vůbec jednoduché ani levné. Uvědomme si, že požadujeme, aby byl schopen za zlomek sekundy zaznamenat digitální obraz. To znamená, že potřebujeme snímač, který fyzicky obsahuje tolik buněk, kolik má být bodů na výstupu. A to ještě přidejme nutnost zaznamenat tři barevné složky separátně. Z toho plyne, že nabídnout vyšší rozlišení není vůbec jednoduché a je třeba hledat jiná technická řešení, která nabízejí studiové přístroje.

Na druhou stranu CCD snímače používané u profesionálních fotoaparátů jsou výrazně kvalitnější než u běžných přístrojů. Například světelná citlivost je mnohem vyšší. U malých přístrojů se většinou pohybuje kolem ISO 100, v profi sféře je rozumným minimem ISO 400, ale není problém najít přístroj s nastavitelnou citlivostí v řádu tisíců ISO. To umožňuje vytvářet snímky za výrazně slabšího osvětlení s dobrým dynamickým rozsahem barev. Další výhodou profi přístrojů je hloubka barev, která je vyšší než běžných 24 bitů.

Na závěr bych rád zdůraznil, že i CCD snímače se mohou výrazně konstrukčně lišit. Například posledním hitem mezi výrobci snímačů jsou technologie určené pro potlačení takzvaného "přetékání" při přeexponování buňky. V praxi se často stávalo, že přeexponovaná buňka předala část náboje okolním buňkám, a tak docházelo ke značné světelné deformaci snímku. Tento problém se předním výrobcům podařilo odstranit speciálním odebíráním přebytečného náboje. To vede k pomyslné izolaci jednotlivých buněk a k omezení šíření expoziční chyby.

Protože přístroje této kategorie jsou určeny pro volnou práci v terénu, jsou vybavovány PCMCIA hard diskem s kapacitou kolem 500 MB, který je možno nahradit kartami ATA Flash. Vyšší kapacity disků jsou již k dispozici, ale ve standardní výbavě se z cenových důvodů většinou neobjevují. Koneckonců kapacita kolem 0,5 GB je pro tyto přístroje většinou dostačující s ohledem na rozlišení. Poměrně zásadní roli u paměťových médií hraje rychlost záznamu. Zejména u ATA Flash karet je potřeba zvolit dostatečně rychlou kartu. Některé společnosti, jako například Microtech, dokonce nabízejí speciální karty se zvýšenou rychlostí záznamu. Všechny přístroje jsou pochopitelně vybaveny vyrovnávací pamětí, ale její kapacita nemůže být neomezená a rychlost záznamu limituje počet snímků, které lze pořídit v sérii. Některé přístroje nabízejí až 12 snímků za sekundu, ale pouze za použití vyrovnávací paměti - a tu nejde plnit do nekonečna. Takže nakonec se stejně čeká na zápis na velkokapacitní médium.

Vysoká kapacita je velice důležitá, protože pořizované snímky se ukládají nekomprimovaně ve formátu TIFF, a to často s vysokou barevností. TIFF má výhodu stoprocentního zachování kvality a dobré kompatibility na různých platformách. Přesto hlavně u reportážních modelů je zachována možnost použít JPEG, protože ne vždy je praktické pracovat s fotografiemi o velikosti desítek MB. Přenos do počítače se realizuje pomocí rozhraní SCSI, které je dobře zavedené, dostatečně rychlé a jeho realizace je levná. Některé novější přístroje používají jako alternativu USB nebo FireWare, ale SCSI je doposavad převažující formou komunikace.

Poslední technickou položkou, u které s v digitální sekci zastavíme, je displej, který je většinou také součástí přístroje. Není používán jako hledáček, protože optické hledáčky SLR zrcadlovek jsou mnohem výhodnější; jeho funkce je kontrolní. Nabízí možnost optické kontroly snímku a kontroly všech parametrů expozice a nastavení přístroje. Pokud vám ani to nestačí, vybrané modely nabízejí i histogram, který o snímku prozradí opravdu hodně. Displej je velice užitečným pomocníkem, na kterého si fotografové pomalu začínají zvykat. V běžné praxi klasických fotografických přístrojů je "odpad" snímků opravdu velký. S použitím displeje je možné buď těsně po expozici nebo častěji mezi dvěma akcemi vyřadit nepotřebné snímky a získat tak kapacitu paměti pro další fotografování.

Na úplný závěr bych se rád věnoval tělům přístrojů. Jak už bylo řečeno v úvodu, jedná se o klasická těla kamer pro 35 mm kinofilm. Jejich použití má mnoho výhod, ale i určité nevýhody. Velkou výhodou je jejich cenová dostupnost. Další pak široká nabídka nejrůznějších objektivů, systémových blesků a dalšího příslušenství. To je navíc většinou velice levné, protože je vyráběno ve velkých sériích, a to i třetími firmami. Ovládání je většinou zachováno v duchu přístroje, z něhož bylo použito tělo. To může být další výhodou pro fotografa zvyklého na svoji značku, která zachovává určité prvky ovládání u všech modelů. Většinou nechybí široká nabídka plně či poloautomatických programů.

Každé řešení má i své nevýhody. I u těchto kamer lze narazit na určitá omezení. Prvním je rozlišení, které nemusí vždy stačit. Bohužel lepší již o moc nebude, protože fyzické rozměry CCD snímačů se přiblížily velikosti 35 mm políčka filmu. Zde nastupují fyzikální zákony, které nikdo nezmění, a technologie tuto bariéru bude jen těžko překonávat. Našli bychom i další nedostatky, ale to už je otázka konkrétních řešení, která v tomto okamžiku nebudeme dále rozebírat.

Střední a velký formát digitálně

One-shot přístrojů využívajících těla fotoaparátů středních a velkých rozměru není mnoho. Jejich potenciál je přesto velký. Již střední formát dává dostatek prostoru pro velký CCD snímač, který může nabídnout vyšší rozlišení než 35 mm kamery. Další výhodou je většinou kvalitnější zázemí přístrojů a také věhlasné značky výrobců. Bohužel to všechno vede k velmi vysoké ceně, kterou zatím technické parametry zcela nevyvažují. Dá se očekávat, že i na tomto poli bude přístrojů přibývat, ale zatím je výběr dost úzký.

Technicky jsou přístroje velice podobné předchozí kategorii, takže nebudeme opisovat jednou popsané.

---

Shrnutí

One-shot fotoaparáty nabízejí :

• využití systémového příslušenství a objektivů 35 mm kamer.
• rozlišení až 6 mil. bodů s hloubkou až 36 bitů,
• nezávislost na počítači a možnost fotografování v terénu,
• možnost snímání sekvence okolo 3 snímků/sekundu.

---

Studiová digitální kamera

Dostáváme se k pomyslnému vrcholu digitální fotografie. Studiové kamery nabízejí to nejvyšší rozlišení a s tím spojené výhody. Bohužel za to platí omezeným polem působnosti. Parametry jednotlivých modelů se velmi liší, podobně je tomu i u konstrukcí přístrojů. V podstatě jediné dvě kategorie, které lze dobře oddělit, jsou digitální studiové kamery a digitální zadní stěny. V prvním případě se jedná o přístroje, které byly od začátku konstruovány jako digitální kamery. Jejich výhodou je většinou nižší cena. V druhém případě se jedná o zadní stěny, které je možné pomocí redukcí připojit na těla středo- či velkoformátových fotoaparátů nejvěhlasnějších značek. Zde je pak výhodou hlavně zázemí značky a objektivy s příslušenstvím, které jsou vyvíjeny pro klasickou fotografii. Pokud již vlastníte kvalitní klasický fotoaparát této kategorie, jistě přivítáte možnost připojení zadní stěny.

Leica S1 Pro Rozlišení: 5 140 x 5 140 Typ: studiová statická Tělo přístroje: Leica Cena: 649 000

Srdcem přístrojů jsou opět CCD snímače, které však nejsou plošné, ale řádkové. Jedná se o třířadý CCD snímač, který se pohybuje jedním směrem po expoziční ploše. Dá se říct, že se vlastně jedná o jakési skenery vestavěné do fotoaparátu. Snímače jsou třířadé, protože nad každou řádkou je jeden barevný filtr, aby na jeden průchod bylo možno nasnímat všechny tři složky. Druhou možností je, že snímání se provádí ve třech krocích s postupnou výměnou filtrů. V každém případě lze touto technologií dosáhnout obrovského rozlišení. Běžně jsou k dispozici fotoaparáty s rozlišením 100 milionů bodů - a to ještě nemusí být maximum. Díky relativně malému množství buněk je CCD snímač dostupnější a lépe se vyrábí. Pochopitelně i zde hraje velkou roli, jaký snímač je použit a jak je technologicky zajištěn. Samozřejmostí je chlazení a kontrola teploty, potlačování přetékání náboje či speciální filtry pro potlačení šumů.

Z popsaného postupu je patrné, že touto cestou není možné dosáhnout krátké expozice. Doba potřebná pro jednu expozici závisí na rozlišení a přenosové rychlosti, ale nikdy neklesá do zlomků sekundy. To znamená, že pro snímání pohyblivých předloh či portrétů jsou tyto přístroje zcela nepoužitelné. Pro úspěšnou expozici potřebujete statický objekt a neměnné světelné podmínky. Toho lze dosáhnout ve studiu například při fotografování kompozic s produkty a podobných příležitostech. Pole užití je poměrně široké, přesto je nutno počítat s tímto omezením.

Přístroje nedisponují pamětí. Bylo by to zbytečné, protože jsou stejně pevně umístěny ve studiu a kromě toho obrázky mívají opravdu monstrózní rozměry. Ani 1 GB nemusí nutně stačit na jeden snímek. Většinou se velikosti pohybují v řádu stovek MB, což je řekněme ještě zpracovatelná velikost. Digitální data jsou přímo přenášena do počítače tak, jak jsou postupně zaznamenávána pohybujícím se snímačem. Svoji roli zde hraje přenosová rychlost, takže jak rychlost zpracování, tak rozhraní jsou velmi důležité. Pro připojení do počítače se stále častěji používá FireWare, který nabízí nejvyšší výkon.

Vůbec se dá říct, že co se komponent týče, studiové přístroje jsou značně jednodušší. Není potřeba ani paměťové médium ani displej, dokonce ani akumulátor. Přístroje potřebují pouze co nejlepší snímač a technologii, která zařídí zpracování a přenos do počítače. Nechápejme však tuto jednoduchost jako handicap. Za prvé je pouze zdánlivá, protože technologická řešení uvedených součástí jsou nesmírně náročná a kromě toho - v jednoduchosti je síla.

Proto v současné době převažují řešení se zadní stěnou, protože konstrukce vlastního těla je zbytečná. Jen málo výrobců dokáže připravit takové tělo, které by mohlo konkurovat značkám, jako je Hasselblad, Sinar či Mamiya. Jsou zde i výjimky potvrzující pravidlo, které nabízejí opravdu špičkový výkon, ale i u nich většinou lze oddělit zadní digitální stěnu od těla přístroje jako takového.

---

Shrnutí

Studiové fotoaparáty nabízejí :

• maximální rozlišení až v řádu stovek milionů bodů,
• nejlepší kvalitu digitální fotografie ve studiu.

---

Závěr

Profesionální digitální fotografie nabízí řešení snad pro všechny možné aplikace. Již není problém připravit fotografii, která bude tištěna s rastrem 175 lpi na plochu 50 x 50 cm. To je rozměr, kterého nemohou nižší modely nikdy dosáhnout. Pochopitelně se za tuto techniku musí zaplatit nemalé peníze, které se však při dobrém využití přístroje vrátí. Nezapomínejme, že čím dál tím větší část tiskových zakázek je alespoň v některé ze svých fází zpracovávána digitálně. A právě v těchto případech je profesionální digitální fotografie levnou a přesto kvalitativně srovnatelnou alternativou skenování běžných fotografií. Nemluvě o rychlosti a dalších aspektech.

Budoucnost digitální fotografie i v profesionální podobě je jistě perspektivní. Je otázkou času, kdy se zpomalí překotný vývoj, který rychle snižuje hodnotu přístrojů, a z digitálních fotoaparátů se stane výhodná investice. V současné době je třeba dobře zvážit, zda jste schopni přístroj vytížit natolik, aby rychle vydělal investované prostředky, protože morální zastarání této techniky je poměrně rychlé. Naštěstí tempo zastarávání profesionální techniky je o něco pomalejší než u spotřebních modelů, takže není třeba strachovat se nenávratností investice.

Článek byl převzat z květnového čísla polygrafického měsíčníku Svět tisku.
Svět tisku obsahuje 88 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.