Malá exkurze do praktického skenování - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

16. února 1999, 00.00 | Na serveru často probíráme řadu technických informací a
konstrukčních podrobností. A tak možná přijde vhod na chvíli otočit
list a podívat se blíže na vlastní skenování.

Na serveru často probíráme řadu technických informací a konstrukčních podrobností. A tak možná přijde vhod na chvíli otočit list a podívat se blíže na vlastní skenování.

Berte následující řádky jako soubor informací exaktních, na názoru autora nezávislých, doplněný zkušenostmi z praxe, se kterými ale ne všichni musí souhlasit. Skenování je do jisté míry uměním, a co mistr skenerista, to vlastní postupy a triky. Nekamenujte nás, podělte se s ostatními o své zkušenosti, stránky Světa tisku jsou otevřeny všem zajímavým příspěvkům. Těžko vydělovat některou z fází pre-pressu na základě jejího významu pro kvalitu výsledného produktu. Přesto si troufáme prohlásit, že kvalita skenů může hrát určující vliv na zdar celé zakázky, a to z jednoho prostého důvodu. Tuzemský zákazník snadno odpustí (lépe řečeno ani nepozná) prohřešky proti typografii nebo neumělý grafický návrh, ale na obrázky je pes.

Podmínky při skenování

Odstavec spíše formální, neboť zajistit opravdu optimální podmínky pro kvalitní práci se skenerem vyžaduje mít k dispozici řádnou porci finančních prostředků a kázně. V ideálním případě byste totiž ke kvalitnímu skeneru potřebovali dobrý a kalibrovaný (pravidelně) monitor, stálé a vhodné osvětlení (a protože pak nemůžete otevírat okna, tak i klimatizaci) a bezprašné prostředí.

Předlohy

Skenují se předlohy odrazné a transparentní (dia, negativ apod.), pro což musí být přirozeně skener náležitě vybaven. Hlavně se však skenují předlohy kvalitní, průměrné a hrozné. Mezi kvalitní patří dobře exponované diapozitivy, nejlépe středního formátu a profesionálně zvládnuté fotografie. Hrozné naopak bývají tištěné předlohy, nejlépe na tenkém průsvitném papíru. Tištěné předlohy skeneristu potěší ztrátou ostrosti a sklonem k moaré, slabý papír pak prosvítáním obsahu z protější strany.

Vysoký okresní funkcoinář kdysi vládní strany se při výrobě volebních agitačních materiálů na skromný dotaz po logu strany zamyslel, poté vytáhl z kapsy krabičku stranických zápalek a bezelstně se dotázal, zda předloha vyhovuje.

Vzhledem ke skutečnosti, že ačkoliv záběry často pořídil klientův syn kompaktem od Ježíška, klient by je rád měl "jako na tom prospektu z Německa", vyplývá z řečeného zásadní pravidlo: nikdy se nenechte svést k postoji "my s tím něco uděláme"; na nekvalitní předlohy upozorňujeme při přebírání, ty nejhorší odmítáme. Opačný přístup vede spolehlivě do pekel a k hádce s klientem.

Rozlišení

Neexistuje asi častější otázka, než "... a bude to na 300 dýpýaj?". Ve skutečnosti existuje exaktní vztah mezi tiskovým rastrem, potřebným rozlišením skenu a požadovaným rozlišením osvitové jednotky. Zbytečně vysoké rozlišení zásadním způsobem ovlivňuje časovou a potažmo finanční náročnost práce na zakázce, přinejmenším z hlediska nároků na výkon aplikací a diskové prostory. Rozlišení proto volíme na základě technologie tisku podle následujícího vztahu:

lpi tisku x 2 (tento parametr se nazývá screen ratio) = dpi skenu
dpi skenu x 8 = dpi osvitu

Vyšší rozlišení skenu než dvojnásobek tiskového rastru již nepřinese kýžený nárůst detailů; bezbřehé zvyšování hodnoty lpi nad 1/16 dpi výstupního zařízení nemá smysl, neboť vykreslení rastru bude méně a méně kvalitní.

Pokud se dostáváme na hranice používaného zařízení je jako minimální nouzová hranice pro "použitelné" skeny uznávána hodnota screen ratio 1,5 , tedy dpi = 1,5 x lpi. Pro elektronické publikování se používá rozlišení 72 dpi. K tomu snad jen tolik, že pokud je obrázek určen jen k těmto účelům, nemá cenu skenovat na vyšší rozlišení a pak obrázek resamplovat, rozlišení snižovat pomocí algoritmů grafických aplikací.

Když jsme u resamplování, vždy je dobré vědět dopředu, jak velký bude výsledný obrázek. Skenovací program buď nabídne sám možnost zadat přesný rozměr při požadovaném rozlišení a pokud ne, lze snadno potřebné rozlišení dopočíst trojčlenkou z originální a požadované (finální) délky strany obrázku. Změna velikosti, ať již např. ve Photoshop-u nebo QuarkXPress-u je variantou horší, i když někdy použitelnou. Nebereme tu přitom v úvahu prakticky cenově nedostupné high-end systémy, které umí přepočítat soubory na i daleko vyšší rozlišení bez újmy na kvalitě.

Mimochodem, je dobré skenovat raději do prostoru RGB a nepoužívat převod do CMYK, který některé skenery (či spíše software) nabízejí, pokud není možnost mít parametry převodu pod kontrolou. Při převodu obrazu do CMYK je totiž třeba znát řadu informací, jako třeba nárůst bodu, daný technologií finálního tisku a potiskovaným materiálem. Jinak budeme grafiky nutit ke zpětným převodům, které zhoršují kvalitu obrázků.

Moaré

Je noční můrou skeneristy, převážně při snímání tištěných předloh. Tehdy obraz předlohy není spojitý, je tvořen rastrem, a pokud se skener s rozlišením "strefí", na skenu je vidět interference.

Pomoci si můžeme několika způsoby. Často má skenovací software možnost volby typu předlohy (předloha bez rastru, noviny, katalog...), tzv. descreening, který vzniku moaré zabraňuje. Může se stát, že tato pomůcka selže, nebo chybí. V takovém případě je možné nejprve zkusit trochu změnit hodnotu rozlišení. Pokud to nepomůže, používají někteří skeneristé Gaussovské rozostření (něžně!), někdy se jako poslední záchrana radí skenovat na mnohem vyšší rozlišení (3x) a poté resamplovat. Poslední spolehlivou metodou je výměna obrázku za jiný.

Histogram

Histogram je nejlepší přítel skeneristy. Je to graf, který pro každou úroveň (barvy) ukazuje, kolik pixelů v obrázku tuto úroveň vlastní. Téměř vždy totiž bude s naskenovaným obrázkem někdo (grafik) pracovat. Bude upravovat barevné podání (ať již půjde o opravy či grafický záměr), retušovat detaily a nevhodné předměty (nebo osoby). Aby byl sken kvalitní a dalo se s ním pracovat, je potřeba aby měl co možná nejbohatší histogram. Jinými slovy, sken musí obsahovat dostatečný počet pixelů ve všech úrovních, od stínů až po světla.

Obrázek při skenování "přišel" o světla.

Histogram obrázku jasně ukazuje absenci pixelů ve značné části spektra.

Může se stát, že předloha má příliš velkou gradaci, nebo je naopak "plochá". V takovém případě přijde ke slovu šikovné nastavení hodnoty bílého bodu a černého bodu (white/black point). Bílý bod říká skeneru, od které úrovně má vše považovat za "bílou" (tedy nejvyšší úroveň); černý bod říká, do které úrovně se vše považuje za "černou". Mezi tyto dvě úrovně pak skener rozprostře svůj snímací rozsah. Tak lze například "projasnit" oblohu, zvýraznit nebo potlačit sytost tmavých partií apod.

Pro správnou práci s oběma body je potřeba, aby skenovací software poskytoval dobrý náhled, ve kterém se lze pohybovat "kapátkem" a číst barevné hodnoty jednotlivých míst skenu. Nastavovat černý/bílý bod podle oka může být horší, než výsledky vestavěné automatiky.

Pečlivost a přístup

Vyspělé skenovací softwary a konstrukční detaily špičkových skenerů poskytují stále více a více možností pro řízení skenování, včetně barevných tabulek, ICC profilů, různých konverzí do CMYK, tabulek řízení ostrosti, hardwarové ostření pomocí pojezdů optiky až k utilitám, které opravdu dobře automaticky upravují a zdokonalují skeny pro běžné použití. Přes to vše, tak jako je obtížné na horším skeneru docílit skvělých výsledků, je celkem snadné na špičkovém skeneru produkovat zmetky.

Stalo se, že skenerista renomovaného studia, pracující na bubnovém skeneru, přichytil průhlednou páskou asi 20 ks dia na buben tak nešikovně, že velmi malou částí svého okraje zasahovala do obrazu. Projevilo se to až na nátiscích slaboučkou linkou připomínající škrábanec. Následovalo přeskenování, nové osvity, nové nátisky.

Chceme tím říci, že vyspělá technika nás svádí k podcenění významu pečlivého přístupu k práci. A to není dobré ani ve skenování, ani nikdy jindy.