10X Domácí skenování negativů - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

23. února 2000, 00.00 | V tomto článku najdete deset dobrých důvodů, proč si dobře rozmyslet digitalizaci negativů v amatérských podmínkách. Dá se s levných skenerem skenovat negativ?

Do redakce dostáváme stále velké množství dotazů týkajících se skenování negativů. Zájem o takzvanou "duální fotografii" vzrůstá a je to pochopitelné. Fotoamatérů s velkým archívem klasických fotografií je dost a dost a elektronická verze fotografie má řadu výhod. Bohužel většina zájemců si vůbec neuvědomuje složitost problematiky zpracování negativů.

Proto jsme připravili toto desatero, které má za úkol vysvětlit, proč s levným skenerem nelze zpracovat negativní filmy a proč je potřeba zkušení obsluha. Článek by rozhodně neměl odradit čtenáře od myšlenky duální fotografie jako takové, ale naopak by jej měl ochránit před neuváženou a špatnou investicí do nevhodného skeneru.

1. Mechanická přesnost
   Zásadním problémem většiny levných stolních skenerů je mechanická přesnost, které jsou schopné dosáhnout. U plastového skeneru za 3.000 Kč se opravdu nedá předpokládat kvalitní dílenské zpracování. Při digitalizaci negativu pracujeme nejčastěji na políčku 36 x 24 mm, ze kterého chceme vytěžit milióny přesně odlišitelných bodů. Navíc u levných skenerů není možné ani zcela přesně založit předlohu. Chybí pasparty, přítlak a montáž na sklo je problematická. To vše dohromady způsobuje zkreslení při digitalizaci.
2. Rozlišení
   Při zpracování negativů je velmi důležité rozlišení skeneru. Pro opravdu věrné zachycení snímku je potřeba rozlišení cca 2-3.000dpi. To poskytují jen profesionální skenery. I když se rozhodnete pro nižší rozlišení můžete narazit na jiný problém. Většina levných skenerů pracuje fyzicky pouze s jedním rozlišením a všechny ostatní řeší matematický přepočítáním. Takže rozlišení 400 dpi se třeba dělá tak, že se snímá na 600 dpi a jeden ze tří bodů se vypustí. To vše dohromady dává dost malou možnost rozumně zpracovat tak malou předlohu jako je políčko kinofilmu na skeneru, který není k tomu určen.
3. Průsvitnost
   Většina stolních skenerů je primárně určena pro zpracování předloh odrážejících světlo. Filmy jsou bohužel průsvitné, takže je nutné zajistit zdroj světla, který je prosvítí. T komu se nejčastěji používá speciální nástavec, bez kterého s negativy prostě pracovat nejde. K některým skenerům se vůbec tento nástavec nevyrábí a někteří výrobci na těchto nástavcích dost šetří. V obou případech jde o problém. Obecně se dá říct, že čím dražší je skener tím pravděpodobnější je, že k němu existuje kvalitní nástavec.
4. Ostrost
   A zde je další zásadní kámen úrazu. U levných skenerů se většinou používají optiky s fixním ostřením či v lepším případě s občasným doostřením. Filmové materiály mají velice proměnlivé vlastnosti a fotografie samotné na tom s ostrostí nejsou vždy nejlépe. A problém je na světě. Pokud skener neprovádí ostření podle předlohy a nenabízí kvalitní ostření obecně tak při práci s malým políčkem negativu to pocítíte velmi bolestně. Je něco jiného snímat stranu A4 s ostrým a kontrastním textem a něco jiného pracovat s políčkem filmu proměnlivé ostrosti. Právě ostrost bývá nejčastějím problémem majitelů levných stolních skenerů.
5. Denzita
   Denzita udává, nakolik snímač je schopen rozlišovat velmi světlé a velmi tmavé odstíny barev. Přesný význam této hodnoty není až tak důležitý, ale fakt, že snímač má nízkou denzitu pozná každý. Na fotografii splývají celé oblasti do jednolitých ploch, přestože obsahují nějaký motiv. Typicky se to stává u tmavých vlasů, ve stínech apod. U levných skenerů se denzita většinou vůbec neudává, protože hodnoty by byly tristní.
6. Barevná věrnost
   A opět ta samá písnička. Barevná věrnost a stálost skenerů nižší cenové katerogie je problematická. Často se stává, že několik různých kusů stejného typu se chová jinak. Jindy skener nedokáže udržet stejné barevné podání po celé aktivní ploše a samozřejmě stárnutím se vše zhoršuje. Všeobecně platí, že čím lepší značka a vyšší cena, tím je v tomto ohledu míň starostí, ale najdou se i vyjímky. Nejhorší je, že dokud skener nevyzkoušíte, tak nevíte.
7. Barevný převod
   Specifikem zpracování negativů je nutnost převést barvy z negativní podoby do pozitivní. Nejde o jednoduchou inverzi, protože na barevné podání má vliv typ použitého filmového materiálu, jeho složení a expozice. Převod je možný buď na základě volby typu materiálu nebo analýzy obrazu. Oba případy mají svoje úskalí a jednodušší ovladače často pohoří. Je dobré se u skeneru zajímat o to, zda a jak je převod vyřešen.
8. Zkušená obsluha
   I když se to možná nezdá, pro práci s negativy je potřeba poměrně zkušená obsluha. Pokud uživateli chybí zkušenosti, tak se značně snižuje jeho možnost korigovat případné problémy vznikající při digitalizaci. Ať už jde o nevhodné nastavení či potřebu dodatečných korekcí. Amatérský uživatel by se měl snažit získat o problematice maximum informací, protože často se stává že za problémy nestojí technika, ale lidský faktor.
9. Efektivita
   Otázkou je také efektivita zpracování negativů. Na amatérském skeneru může trvat zpracování jednoho políčka až desítky minut. Nejde jen o čas samotného snímání, ale i o založení předlohy, nastavení a uložení výsledné fotografie. Když se rozhodnete vytvořit digitální archív svých fotografií, což doporučujeme, je dobré se zamyslet i nad časovou náročností.
10. Cena
    Jako poslední faktor jsem si nechal cenu. Nejlevnější skenery lze dnes koupit vysloveně za pár tisíc korun. Pokud však uvažujete o digitalizaci negativních filmů, tak investice bude potřeba vyšší. U solního skeneru počítejte zhruba s 10 - 20.000 korun za skener a nástavec v základní úrovni. Pokud se rozhodnete pro speciální filmový skener tak si připravte řádově 15-30.000 Kč.

Pokud máte po přečtení článku pocit, že digitalizace filmů je v domácích podmínkách zcela nereálná, tak nezoufejte. Při volbě správného skeneru a troše trpělivosti se dá dosáhnout slušných výsledků. Příště přineseme několik pozitivních rad, jak na to.