Velký test digitálních fotoaparátů - Fuji FP6900Z - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fujifilm FinePix 6900Z

Fujifilm FinePix 6900Z

19. října 2001, 00.00 | Přinášíme podrobné zhodnocení praktických možností digitálního fotoaparátu Fujifilm FinePix 6900Z v kontextu velkého srovnávacího testu.

V dnešním pokračování testu digitálních fotoaparátů se zaměříme na "služebně nejstaršího" zástupce, kterým je Fujifilm FinePix 6900Z. Tento fotoaparát v mnoha ohledech vybočuje z testované skupiny, přesto má i mnoho společných rysů s ostatními modely. V každém případě se jedná o nejvyšší nabízený amatérský model značky Fuji, takže jistě do našeho testu patří.

:: Komplexní recenze F707
:: Informace o technice testování a srovnání fotoaparátů
:: Ukázkový makrosnímek (JPEG 1,1MB)
:: Ukázkový snímek ISO 100 (TELE) (2,3MB)
:: Ukázkový snímek ISO 400 (WIDE) (2,2MB)

Konstrukce a ovládání
FinePix 6900Z je jakýmsi kompromisem mezi filosofií kompaktních fotoaparátů a digitálních zrcadlovek. Tělo samotné je překvapivě malé (110 x 78.5 x 93.5 mm) s ohledem na styl, který je bližší spíš zrcadlovkám. Plášť je kombinovaný magneziovo-plastový a díky preciznímu designu a špičkovému dílenskému provedení působí velmi elegantním a propracovaným dojmem. V praxi může být trochu na škodu skutečnost, že některé ovládací prvky jsou poměrně malé, ale přesto je ergonomie fotoaparátu díly tvaru písmene "L" velmi dobrá.
Dominantním prvkem fotoaparátu je objektivový barel, který ukrývá 6x zoom objektiv, který se z barelu vysouvá. Ve srovnání s F707 je fotoaparát výrazně tradičnější, přestože také nabízí ultrazoom objektiv, elektronický hledáček a ovládání blízké spíš kompaktům.

Makro snímek 1:1.

Makro snímky
V oblasti makro snímků nabídl FinePix 6900Z v podstatě průměrný výsledek ze všech testovaných fotoaparátů. Výrobce uvádí možnost zaostření od 10 cm, což je v podstatě pravda, i když na tuto vzdálenost prakticky nelze dále pracovat s transfokátorem. U objektů vzdálených 15 - 20 cm se situace výrazně zlepšuje a uživatel si může dovolit použít cca 2/3 rozsahu ohniskových vzdáleností tak, aby autofokus dokázal zaostřit. Podobně jako všechny ostatní testované ultrazoomy při maximální ohniskové vzdálenosti v makro režimu fotoaparát prakticky nedokáže zaostřit, což je důsledek zvolené konstrukce objektivu. K ostření je potřeba dodat, že v makro režimu potřebuje AF logika poměrně dost času pro nalezení roviny ostrosti. Na druhou stranu fungoval autofokus velmi spolehlivě.
Přestože jsme snímky zaznamenávali v maximálním, tedy "interpolovaném" rozlišení 6Mp, fotoaparát si v makro režimu zaslouží pochvalu za ostrost snímků. Tu ještě opticky zvyšuje určitá hladina šumu, která je přítomná na všech fotografiích pořízených tímto přístrojem bez ohledu na nastavenou citlivost. Pro testy jsou zvolili pochopitelně nejnižší hodnotu ISO 100.
Jistě si při prohlížení ukázkové fotografie povšimnete načervenalého nádechu snímku. Ten je výsledkem nekorektní automatické balance barev. Fotoaparát se nedokázal na žádném ze snímků dokonale vypořádat s kombinovaným a poměrně komplikovaným osvětlením. Při manuálním změření balance barev lze ale tento jev zcela odstranit.

Plošná scéna - autofokus
Tento fotoaparát stejně jako F707 a Dimage 7 nabízí kombinaci autofokusu a manuálního ostření ovládaného prstencem na objektivu. Stejně tak jako oba jmenované fotoaparáty řeší problém s manuálním ostřením dle elektronického hledáčku. Fuji zvolilo možnost manuálně aktivovaného 2x zvětšení obrázku v mikroLCD, ale upřímně řečeno ani tato cesta není bezproblémová.
Navíc plošná scéna ukázala, že FinePix 6900Z má v některých situacích díky svému pasivnímu AF systému problémy s doostřením. Ty ještě provází neostrost vznikající zvětšováním rozlišení a šum, který částečně poškozuje kresbu. Jak sami můžete posoudit dle přiložených snímků, lepší hodnocení než 16/20 bodů si 6900ka nezasloužila. Znatelně lepší je situaci při volbě nižšího rozlišení, případně u scén s dostatečně intenzivním osvětlením a dobře kontrastním motivu.
A na závěr ještě jedna výtka týkající se fungování Autofokusu. Ten v klidovém stavu pracuje řekněme průměrně pomalu, podobně jako například u modelu Dimage 7. Jakmile však dojde k razantní změně ohniskové vzdálenosti, čas nutný pro doostření se protáhne na nesnesitelně dlouhé sekundy. Optická soustava při změně konfigurace totiž nepredikuje pravděpodobnou rovinu ostrosti, což proces zaostření nepříjemně prodlužuje.

Plošná scéna - expozice
FinePix 6900Z se může v první řadě pochlubit velmi jemným a dobře fungujícím bracketingem. Ten se nám při testech opravdu osvědčil. Samotné měření provádí 64zonální TTL mechanismus, který lze alternativně přepnout na středové měření. V obou případech se expoziční logika chová dle očekávání, což potvrzují všechny snímky. Pouze s lokální přeexpozicí odlesků si nedokázala poradit, což se dalo předpokládat.
Díky jemnému kroku clony i závěrky můžeme konstatovat, že po expoziční stránce není tomuto fotoaparátu moc co vytknout. Nechybí ani manuální nastavení či prioritní režimy.

Srovnání režimu ISO 100 a ISO 400. Za pozornost stojí i různá úroveň AWB.

Plošná scéna - hladina šumu
Po pochvale za expoziční logiku bohužel následuje kritika za hladinu šumu v obrazu. V tomto ohledu dosáhl fotoaparát jednoznačně nejhorších výsledků a to jak při minimální, tak i maximální citlivosti. V režimu ISO 100 není šum extrémně rušivý, ale je viditelně přítomný bez ohledu na intenzitu osvětlení scény.
V režimu ISO 400 je již obraz nasycen bludnými body, takzvanými hot-pix. Šum je navíc poměrně pravidelný, takže na některých strukturách vytváří nepříjemné interferenční obrazce.
Dle všeho je hladina šumu částečně způsobena i výpočtem SuperCCD snímače, protože v nižších rozlišeních je subjektivně hodnoceno o něco nižší.

Plošná scéna - zkreslení
Přestože FinePix 6900Z je vybaven ultrazoom objektivem, vykazuje poměrně příjemně malé geometrické a optické zkreslení. V krajních polohách objektivu se projevuje velmi mírné zakřivení obrazu, ale ve srovnání s ostatními testovanými ultrazoomu je nejnižší. Při maximální ohniskové vzdálenosti dochází u fotografií k mírnému zkreslení a rozostření v rozích fotografií, ale ani tato vada není nijak zásadní.

Ukázka chromatické vady.

Barevnost a balance bílé barvy
V obou testech se projevil stejný problém s tím, že fotoaparát se nedokázal korektně vypořádat s připravenými podmínkami. Důvodem byla automatická balance barev, která ani na jediném snímku nevykompenzovala naše smíšené osvětlení. Při ručním naměření balance s použitím bílého papíru v rovině scény se nám bez větších problémů podařilo získat korektní obraz, nicméně metodika testu počítala s balancí barev automatickou. Proto také v této disciplíně dostala 6900ka nejhorší hodnocení.
Po odstranění problému s balancí barev jsme získali tradiční fotografii ala Fuji. Barvy jsou dobře vyvážené, ale celkové podání je trochu chladnější, než jsme zvyklí. Takový je již styl Fuji a uživatelé na něj reagují většinou relativně pozitivně.

Celkové hodnocení
Přestože z bodového hodnocení FinePix 6900Z nevyšel zrovna nejlépe, jde stále o velmi zajímavý fotoaparát. Kombinace povedeného těla, ultrazoomu a vysokého výstupního rozlišení spolu s již poměrně atraktivní cenou může zaujmou. Navíc jde o poměrně malý fotoaparát s ideální hmotností kousek pod 0,5 kg a velmi dobrou ergonomií.
Je škoda, že výrobce nenabízí nějakou vylepšenou verzi firmwaru, kterou by se dalo nenákladnou formou odstranit několik nepříjemných nectností.