Pár tipů pro InDesign: Nastavení (1) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

16. února 2007, 00.00 | Dobře určená nastavení dokáží při práci v InDesignu maximálně zvýšit uživatelskou produktivitu. Ne vždy je ale jejich použití jasné a zřejmé. V tomto vícedílném článku se proto na problematiku práce s nastaveními podíváme podrobněji. Dnes se budeme věnovat zálohám a obnovám nastavení.

K tomu, aby InDesign fungoval přesně podle subjektivních požadavků uživatele (a produkoval kvalitní výstupy), slouží odpovídající nastavení. V prostředí InDesignu jich nalezneme celou řadu, některé se používají a spravují snadno a intuitivně, jiné jsou poměrně dobře skryty. Komplexní konfigurování tedy může vyžadovat určité úsilí, výsledkem je ale InDesign vyladěný pro efektivní, pohodlné a bezproblémové užití. V tomto našem vícedílném článku bychom rádi zejména začínajícím a v něčem snad i pokročilejším uživatelům ukázali mnohé možnosti, jež jsou v daném ohledu k dispozici. V dnešní první části začneme - jen zdánlivě paradoxně - na konci celého procesu, tj. u údržby souborů, ve kterých se nastavení InDesignu schraňují.

O jaká nastavení se jedná?

V InDesignu lze konfigurovat skutečně mnoho parametrů, a proto se úplně v úvodu našeho výkladu může hodit malá rekapitulace toho, co vše máme pod pojmem nastavení na mysli. Konkrétně sem tedy spadají:

• předvolby nastavené na odpovídajících panelech dialogu vyvolaného příkazem Předvolby (ve Windows Úpravy-Předvolby, na Macovi InDesign-Předvolby)

• nastavení jednotlivých nástrojů InDesignu, provedené přes panel nástrojů a další panely či dialogy InDesignu (pro styly, barvy, správu barev, zobrazení, textové a obrazové rámečky, tabulky atp.)

• přednastavení dokumentu, stránek, tisku, exportu do PDF a sloučení průhlednosti

• konfigurace vzhledu pracovní plochy

• konfigurace klávesových zkratek

• konfigurace plug-inů

• nastavení některých vlastností prostředí InDesignu (uvítací obrazovka, aktualizace aj.)

Anulování dosavadních předvoleb při startu InDesignu

Někdy se mohou vyskytnout situace, ve kterých je třeba nastavení InDesignu uvést do výchozího stavu. Může to být zejména v případě, že InDesign přestal částečně či zcela fungovat správně. Jindy zase chceme anulovat nastavení jednoduše proto, že nežádoucích zásahů do konfigurace bylo provedeno tolik, že nám přijde jednodušší začít s výchozími preferencemi. Výukové kurzy či publikace pak také při svém výkladu obvykle vyžadují InDesign s výchozími nastaveními.

Základní možnost, jak provést anulování většiny (ne však všech, viz dále) nastavení, je poměrně jednoduchá (ale jak si ukážeme dále, v mnohých případech je možno - a je to tak obvykle lepší - se jí spíše vyhnout!): Při startu InDesignu stačí přidržet ve Windows klávesovou zkratku Shift-Ctrl-Alt, na Macovi pak Shift-Alt-Apple-Ctrl. InDesign se v této situaci dotáže, zda chceme provést odstranění předvoleb. Souhlasem zajistíme anulování řady nastavení do původního stavu. (Pokud držíme danou klávesovou i po potvrzení dané volby, vyžádá si InDesign ještě jedno potvrzení, žádný jiný vliv to ale podle všeho na následnou akci nemá.)

Vynulováním se přepíší na původní hodnoty všechna uživatelská nastavení provedená ve skupině Předvolby a dále nastavení mnoha palet či nástrojů, tedy například stylů, vzorků barev, přednastavení dokumentů nebo sloučení průhlednosti či vlastních sad glyfů. Zachovány nicméně zůstanou například přednastavení exportu do PDF či tisku, uživatelské pracovní plochy, uživatelská doplnění ve slovnících kontroly pravopisu či instalace plug-inů a skriptů.

Jak je tedy vidět, daným způsobem se toho může každopádně ztratit, resp. na jiné hodnoty nastavit, skutečně mnoho. Pojďme se proto podívat na postupy, které dovolí ztráty v maximální míře zmenšit.

Zálohování a obnova konfiguračních souborů

Pro eliminaci výše zmíněných ztrát nastavení či také ztrát způsobených například havárií celého počítače s InDesignem, se nabízí v podstatě dvě varianty: použití zálohy příslušných konfiguračních souborů, kterou jsme vytvořili v době, kdy InDesign fungoval normálně, nebo nasazení skriptu, jež provede všechna příslušná nastavení na požadované hodnoty. My se na tomto místě podíváme na první možnost, k té druhé se eventuálně vrátíme v rámci našeho seriálu o skriptování InDesignu.

Uživatelská data, o která nám v daném případě jde (tj. nastavení předvoleb příkazů a palet), ukládá InDesign do souborů InDesign Defaults a InDesign SavedData, které se nachází, spolu s řadou dalších konfiguračních souborů (pracovní plochy, nastavení kontroly pravopisu a automatického doplňování, případné konfigurační soubory pluginů třetích stran atp.), ve složce preferencí daného programu. Umístění se zde liší v závislosti na platformě. Ve Windows je to

<název_disku>\Documents and Settings\<jméno_uživatele>\Data aplikací\Adobe\InDesign\Version 4.0\,

kde <název_disku> určuje disk, na kterém je InDesign instalován, <jméno_uživatele> je jméno uživatele v systému (InDesign pro každého uživatele spravuje preference zvlášť). V anglických Windows je místo složky Data aplikací použita složka Application Data. Protože některé z daných složek patří k těm, které používá systém, je k jejich zobrazení třeba mít zapnutu odpovídající volbu na ovládacím panelu Možnosti složky.

Na Macovi je pak toto umístění ve složce

<domácí_složka_uživatele>-Library-Preferences-Adobe InDesign-Version 4.0.

Kromě nalistování daných výchozích složek pak lze použít vyhledávací engine systému či jiný obdobný nástroj, ve kterém zadáme k hledání například řetězec "InDesign Defaults", tím vypátráme umístění daného souboru a tedy i celé příslušné složky. Pro rychlý budoucí přístup je pak vhodné si pro danou složku vytvořit zástupce či jiný snadno dostupný "přístupový bod".

Zálohování daných souborů je snadné, především si lze vytvořit kopii kdekoli jinde na disku či jiném úložném médiu (a to raději ve chvíli, kdy je InDesign vypnut). Můžeme je ale navíc zálohovat i přímo v původní složce, stačí vytvořit kopie se změněným názvem (například na InDesign Defaults backup a InDesign SavedData backup nebo také třeba InDesign Defaults.old a InDesign SavedData.old). Lze si vytvořit i sérii záloh odlišených datem (pokud s předvolbami několikrát po sobě nějak výrazněji manipulujeme). Určitě je takto vhodné udělat si minimálně jednu zálohu ve chvíli, kdy jsme provedli počáteční rozsáhlé nakonfigurování InDesignu. V případě ztráty předvoleb či potřebě návratu k předchozímu stavu nastavení pak tedy můžeme ukončit InDesign a obnovit zvolené zálohy. Zálohováním celé zmíněné složky (Version 4.0) pak uchováme i mnohá další nastavení (viz výše), o která bychom jinak mohli například při havárii počítače přijít.

Anulování předvoleb manipulací s konfiguračními soubory

Manipulací s konfiguračními soubory lze řešit i anulování preferencí, aniž bychom museli použít výše zmíněnou klávesovou zkratku. Něco takového se hodí třeba v případě, že se InDesign sice chová podivně, ale my nevíme, zda chyba je v předvolbách či někde jinde. Postupujeme tak, že nejprve InDesign ukončíme a poté přejmenujeme dané soubory (tj. pod původním označením přestanou existovat). Když poté InDesign spustíme znovu, vytvoří tento nové, výchozí preferenční soubory. Pokud následně z dalšího chování InDesignu usoudíme, že chyba v nastaveních nebyla (tj. problémové chování přetrvává), ukončíme InDesign a obnovíme zálohy. Daný postup je tedy k našim předvolbám výrazně šetrnější než nenávratné anulování při startu InDesignu.

Přenos nastavení mezi počítači

Hloubavého uživatele možná ještě napadne, zda manipulací s výše uvedenými soubory nelze řešit i přenos nastavení mezi různými instancemi InDesignu za účelem shodné konfigurace na pracovišti apod. Zkušenosti z praxe zde nemáme, ale to zejména proto, že ctíme odpovídající varování Adobe z dokumentace InDesignu. Podle něj není vhodné daný postup používat, neboť v předvolbách se skrývají i informace související s konfigurací aktuálního počítače. Přenesením do jiného prostředí může tedy dojít k narušení správného chodu InDesignu.

Použitelným postupem pro distribuci nastavení je namísto toho, opět výše naznačené, použití skriptu. V jeho rámci určíme nastavení těch parametrů InDesignu, které nás zajímají. Poté skript distribuujeme k jednotlivým uživatelům, případně jej můžeme sdílet přes síťovou složku. Spuštěním daného skriptu ve své instalaci InDesignu může pak uživatel provést odpovídající nastavení bez větších rizik (je-li skript dobře odladěn). K danému tématu se rovněž hodláme vrátit v rámci našeho seriálu o skriptování InDesignu.

Je pak ještě vhodné připomenout, že jednotlivě lze mnohá nastavení InDesignu mezi stanicemi vyměňovat s pomocí odpovídajících nástrojů bez problémů. Konkrétně se jedná třeba o přednastavení dokumentů, tisku a exportu do PDF, soubory klávesových zkratek, volby kontroly pravopisu a automatického textu, barevné vzorníky, styly, nastavení pracovní plochy aj. Přenést ovšem daným způsobem naráz vše, co potřebujeme, může být takto hodně pracné.

Upozornění: Tento článek má charakter doporučení, autor nepřejímá žádnou odpovědnost za jakékoli problémy, způsobené použitím postupů popsaných výše. Tyto by pak měly zřejmě fungovat i v případě InDesignu CS (příslušná koncová složka je zde pojmenována Version 3.0), danou možnost jsme nicméně nezkoušeli a přivítáme jakékoli postřehy našich čtenářů na dané téma či k práci s předvolbami a nastaveními vůbec.