Pár tipů pro InDesign: InDesign Interchange - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

12. března 2007, 00.00 | Na XML založený formát InDesign Interchange dovoluje přenášet dokumenty z InDesignu CS2 do InDesignu CS. Ale nejen to, s jeho pomocí lze dokument normalizovat do bezproblémové podoby, editace XML kódu pak dovolí snadno provést úpravy, jež by se běžnými prostředky prováděly těžko. Více už v našem článku.

Formát InDesign Interchange (INX) poskytuje společnost Adobe především proto, aby umožnila s jeho pomocí zpětný přenos dokumentů z InDesignu CS2 do prostředí InDesignu CS. Použití INX k danému účelu je mezi uživateli poměrně dobře známo. Méně se ale ví o tom, že převod do INX může být užitečný i k optimalizaci dokumentů, a asi málokdo vyzkoušel přímou editaci dokumentů v daném formátu za účelem provedení změn, jež by se běžnými cestami prováděly obtížněji. V našem článku se proto na INX a všechny možnosti jeho použití podíváme trochu blíže.

Co je INX?

INX je formátem založeným na XML. Je určen k externí reprezentaci dokumentového modelu InDesignu. Dokáže zachovat komplexní informace o dokumentu spojené s jeho obsahem, formátováním, geometrií, XML tagováním atd. Daný formát využívá kromě InDesignu také technologie výstřížků (snippets) podporované v InDesignu CS2, dále je možno INX zpracovat rovněž v InCopy a GoLive CS2. Technické podrobnosti ohledně INX lze dohledat v dokumentu "InDesign scripting tutorial — working with INX file format".

Přenos dokumentů

Postup pro přenos dokumentů mezi InDesignem CS2 a CS přes INX je poměrně transparentní. V InDesignu CS2 otevřeme požadovaný dokument a ten exportujeme do INX (Soubor-Exportovat, zvolíme formát InDesign Interchange). Následně lze vzniklý soubor otevřít v prostředí InDesignu CS, kde se převede na nepojmenovaný dokument InDesignu. Ten pak uložíme obvyklým způsobem a můžeme s ním pracovat jako s normálním dokumentem. Pro zpětný přenos do InDesignu CS2 již export není zapotřebí, InDesign CS2 umí dokumenty z CS verze načíst bez problémů.

K tomu, aby převod daným způsobem fungoval, je zapotřebí, aby měl uživatel upgradováno na InDesign CS 3.0.1 April 2005 (CS2 Compatibility Update), pro CZ podobu pak na verzi 3.0.1b. Zdůraznit je přitom třeba skutečnost, že daný způsob výměny není rozhodně stoprocentně spolehlivý, ztratí se či nekorektně převedou zejména prvky, které jsou v InDesignu CS podporovány jen z části či vůbec: příkladem za všechny tak mohou být patní poznámky nebo objektové styly. Podrobnosti ohledně způsobu převodu prvků uvádí TechNote "Opening InDesign CS2 files in InDesign CS". Pokud se vyskytnou při převodech jakékoli problémy, lze v TechNote " InDesign CS crashes when you try to open an INX file from InDesign CS2" dohledat možná řešení.

Optimalizace dokumentů

"Přeuložení" přes INX může přijít vhod i v případě, že nepotřebujeme přenášet dokumenty mezi různými verzemi InDesignu, ale chceme kód dokumentu určitým způsobem normalizovat. INX je totiž dle všeho "čistší" formou uložení dat nežli nativní binární formát InDesignu, do kterého se při postupných úpravách a díky činnosti různých pluginů třetích stran mohou časem dostat rozmanité problémové prvky.

Doporučený postup pro normalizaci kódu přes INX je následující: nejprve otevřeme požadovaný dokument a ten exportujeme do INX. Následně INX dokument otevřeme a uložíme coby normální dokument InDesignu pod jiným názvem, než je název původního dokumentu (příkaz Soubor-Uložit jako). Tento dokument zkontrolujeme a pokud se nám jeví být v pořádku, uložíme jej pod názvem původního dokumentu. Původní dokument bychom každopádně měli pro každý případ mít zálohovaný.

A co vše lze konkrétně takto v dokumentech "vyčistit"? V první řadě je to objem dokumentu – připomeňme nicméně, že pro daný účel se dá použít i uložení příkazem Soubor-Uložit jako. Zajímavější se tedy může jevit odstranění nestabilit z dokumentu daných například tím, že dokument byl do InDesignu konvertován z QuarkXPressu či PageMakeru. Dále lze takto odstranit z dokumentu různé "duchy", jako jsou odkazy na neexistující písma či nepoužité přímé barvy. Konečně je pak možno daným způsobem zbavit dokument závislosti na pluginu, který byl použit při jeho zpracování, ale v dané instalaci InDesignu není přítomen. Zvláště tato poslední možnost může být uživateli dosti užitečná, neboť InDesign se u dokumentů s chybějícími pluginy chová občas velmi nepříjemně.

Hromadné převody INX-InDesign

Pokud uživatel potřebuje provádět přeuložení daných typů (tj. z InDesignu do INX či opačně) hromadně, může použít odpovídající skript z dílny Petra Kahrela. Ten konvertuje s pomocí dané instalace InDesignu všechny soubory o dané příponě v názvu z dané složky a případně všech jejich podsložek. Konverze jsou pak možné i do dalších formátů (PDF, EPS, RTF), skript by měl fungovat nejen ve Windows, ale (při odlišení typu souborů příponou) i na Macovi.

Přímá editace XML kódu

Protože INX je XML dokumentem, lze jej otevřít a upravit v libovolném textovém editoru. Někomu může přijít takováto možnost ztřeštěná a v materiálech z dílny Adobe, týkajících se daného formátu, jsme nalezli doporučení daný postup spíše nepoužívat. Najdou se nicméně obhájci i tohoto postupu. Patří k nim i InDesign guru – Branislav Milic, který na svých stránkách a seminářích či v článku "InDesign Solutions in Three Seconds" (InDesign Magazine 8-9/2006; placený zdroj) ukazuje hned několik postupů takovéto editace, díky kterým dokázal velmi rychle upravit v dokumentu charakteristiky a prvky, jež by se obvyklými postupy upravovaly více či méně hůře.

Základ daných postupů je stejný: nejprve se dokument InDesignu exportuje do INX formy, ta se otevře v textovém editoru (NotePad Windows, TextEdit v Mac OS X, pro pohodlnější editaci zde jsou třeba freewarové produkty jako je PSPad ve Windows či TextWrangler na Macovi). V editoru se provede (hromadná) záměna určitého řetězce, reprezentujícího daný objekt či vlastnost, následně se INX dokument uloží a znovu importuje do prostředí InDesignu. Poté lze provést uložení do standardního souboru InDesignu.

A co takto B. Milic dokáže upravit? Názvy písem ve stylech (například pro případ, že daný font již není k dispozici; hledaný řetězec je název původního fontu, třeba Times New Roman, náhrada pak název fontu nového, třeba Arial), přiřazení slovníků ve stylech (například z anglického na český; hledaný řetězec v daném případě je plng="K_English: USA", náhrada je plng="K_Czech") či názvy obrázků (vhodné při potřebě zaměnit naráz v dokumentu mnoho výskytů dané grafiky, která se nachází na různých pozicích, v rozmanitých velikostech apod.; hledaný řetězec je název původního obrázku, třeba aaa.jpeg, nahrazující řetězec pak název obrázku nového, třeba bbb.jpeg, předpokládá se, že oba obrázky jsou umístěny ve stejné složce). Smysluplných příkladů použití by se pak dalo vymyslet jistě více, každopádně odhalit, jaký řetězec hledat a jaký nahrazovat vyžaduje analýzu INX dokumentu a přinejmenším zpočátku použití metody typu "pokus-omyl".

V závěru této sekce bychom pak ještě jednou rádi upozornili na skutečnost, že daný způsob úprav je v podstatě hackování, které nemusí mít žádoucí účinky. O hodně čistší tak může být použití skriptování InDesignu, to ale na druhou stranu vyžaduje podstatně více znalostí nežli úpravy popsané výše.