Typografické nešvary IV. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

25. ledna 2000, 00.00 | Vyvarujte se nejčastějších prohřešků. Čtvrté pokračování varuje před zbytečnými deformacemi písma, které ničí jeho estetické hodnoty.

Vyvarujte se nejčastějších prohřešků. Čtvrté pokračování varuje před zbytečnými deformacemi písma, které ničí jeho estetické hodnoty.

DEFORMACE PÍSMA

Různé kroucení, protahování či borcení písma, tak oblíbené u amatérských typografů, umožnil až rozvoj počítačové sazby. Deformace tvaru písma umožňovala sice již fotosazba, ale přístup k této technice měli většinou lidé školení, takže se velkých chyb nedopouštěli. V devadesátých letech byl mezi uživateli PC hojně rozšířen a užíván jednoduchý program Banner, který uměl zadaný nápis zkřivit podle předem dané šablony, např. do tvaru oblouku, kosočtverce či čočky. Tyto ohavné výtvory s ručně domalovanou diakritikou pak byly k vidění všude: ve školních jídelnách, na obecních úřadech, v kancelářích.

Mít doma či v práci vlastní počítač začalo být běžné i v Československu, a tak se kutilové vrhli do tvorby. Zcela nepoučení technici chrlili knihy, navrhovali plakáty, vizitky, vlastní invenci a fantazii jim nahradily předpřipravené funkce laciných programů. Velice oblíbené se staly tzv. envelopes v programu CorelDraw, které byly vlastně obdobou zmíněného programu Banner. Tyto amatérské projevy totální ztráty vkusu vidíme od té domy všude kolem nás, i když naštěstí už ne v tak hojné míře.

Nešvar nebo výhoda?

Pokud k tomu nemám nějaký důvod, snažím se vyhýbat jakýmkoli změnám proporcí či tvarů písma. Cením si ohromné práce, která předcházela jeho vzniku, písmař jistě trávil mnohé dny hledáním správné šířky či duktu svého díla. Nicméně možnost deformace nezavrhuji, citlivé změny proporcí či tvarů liter mohou posloužit svému účelu.

Smysluplné změny tvaru lze využít například v tvorbě logotypů. Zde se ovšem můžeme dostat do sporu s právní stránkou věci, předpokládejme tedy práci s freewarovým fontem. Modifikace některých znaků v logu může být pochopitelná a oprávněná. Ale určitě i zde platí, že je k deformacím třeba přistupovat s rozumem a citem, aby nevznikaly hrůzy, kterých jsme svědci v inzertních novinách, které nás denně otravují v poštovních schránkách.

Někteří grafici s oblibou mírně rozšiřují nebo zužují písmo pro sazbu textu či titulků. Osobně raději volím kondenzovaný nebo široký řez, ale je-li tato změna přiměřená, považuji ji za akceptovatelné řešení. Nepatrné změny šířky písma (97–103 %) v odstavci patří mezi alternativní způsoby odstraňování řek v sazbě; běžné řešení je nepatrná změna mezer mezi znaky. Ke všem těmto drobným posuvům je ale třeba přistupovat velmi opatrně, aby nanarušily plynulost a barevnost stránky. Taková sazba s minimálními mezislovními mezerami (nebo dokonce zápornými, kdy se již znaky překrývají) je totiž nejen ošklivá, ale hlavně nečitelná.

Falešné kapitálky a umělá kurzíva

Každá rodina písma obsahuje různé řezy. Některá mají velmi rozsáhlou škálu variant duktu od Ultra Light po Extra Black, jiná mají proměnlivou šířku (Ultra Condensed – Extra Extended), existují samozřejmě i písma zahrnující obě varianty, často navíc i s nakloněným řezem. Elegantní číslicové označení rozsáhlé písmové rodiny vymyslel Adrian Frutiger pro orientaci v písmu Univers; bohužel se tento způsob identifikace příliš neujal. Existují fonty, které mají i další varianty: kapitálky, minuskové číslice (označované jako OSF – Old Style Figures), expertní sady (se slitky, zlomkovými číslicemi) nebo řezy alternativní, které mají například jinak tvarované některé znaky. Všechny tyto varianty jsou navrženy proto, aby grafik nemusel základní písmo deformovat na počítači. Autor totiž u každého řezu zvlášť řešil problém dobré čitelnosti, neslévání se navazujících tahů či optimální světlosti. Takovým zúžením písma totiž změníme pouze sílu svislých tahů, zatímco tloušťka vodorovných zůstane nezměněna.

Všimněte si rozdílu v kresbě kurzívy (vlevo) a skloněného písma. Kurzívní písma mají svůj předobraz ve skriptech renesančních umělců, protomají jiný tvar než základní řez, jsou zdobnější a oblejší.

Víme-li předem, že text bude obsahovat kurzívu, tučný řez či kapitálky, je nanejvýš vhodné vysázet jej z písma, které tyto varianty obsahuje. Na stránce totiž umělé kapitálky generované počítačem nevypadají dobře. Ještě hůře na tom je třeba antikva, které chybí tučná kurzíva. Nakloněním tučného řezu vznikne paskvil, který má zcela jinou kresbu než kurzíva základního řezu. Viděl jsem mnohokrát, že kurzívní písmo bylo ještě počítačem nakloněno – výsledek byl nečitelný. Falešná kurzíva či nasílené písmo navíc často způsobují při osvitu nečekané komplikace.

Pravé kapitálky mají sílu tahu přizpůsobenou verzálkám, zatímco falešné jsou nápadně světlejší. Jiné jsou i proporce písem, všiměte si, že pravé kapitálky jsou širší. Akcenty kapitálek jsou obvykle shodné s akcenty minusek, aby při kombinaci těchto řezů nebyly nevýrazné.

Zajímavé je, že angličtina reflektuje dva způsoby vytváření nakloněného řezu. To, které má shodný tvar jako písmo základní, nazývá Oblique a kurzívu, jejíž kresba se liší, Italic. Většina grotesků má jen verzi skloněnou (výjimku tvoří třeba Gill Sans nebo Štormovo Dynamo), naopak antikvy mají italiku. Více informací k problematice deformace písma najdete například v knize Typografie – od olova k počítačům od Jean-Luc Dusonga a Fabienne Siegwartové, kterou vydalo nakladatelství Svojtka a Vašut v roce 1997.

Deformace písmo poškozují. Pokud je to možné, vyhněme se jim. Tvary a proporce písmen nejsou náhodné, jsou nejen výsledkem tisícileté geneze latinky, ale také uměleckým dílem tvůrce. Velkou pozornost věnujme též kapitálkám, kurzívě či tučnému písmu. Je třeba se ujistit, jestli písmo tyto řezy má, vyvarujeme se tak nejen problémům při tisku, ale projevíme úctu k tradicím typografického řemesla.

Pro tento příklad jsem nešel daleko. Takto jsem si v patnácti letech označil desky, kam jsem zakládal první „typografické“ pokusy. Strašné!

Další díly seriálu:
Typografické nešvary III.
Typografické nešvary II.
Typografické nešvary I.