Typografické nešvary II. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

14. ledna 2000, 00.00 | Vyvarujte se nejčastějších prohřešků proti pravidlům sazby a dobrému vkusu. Druhý díl je věnován nevhodným kombinacím písem v dokumentu.

Vyvarujte se nejčastějších prohřešků proti pravidlům sazby a dobrému vkusu. Druhý díl je věnován nevhodným kombinacím písem v dokumentu.

Dodatek k nesprávným akcentům

Několik čtenářů reagovalo na mé ostré odmítnutí diakritiky zapuštěné do znaku. Chtěl bych se všem omluvit za malé nedorozumění. Z principu mi v určitých případech, kdy je to z hlediska výtvarného pojetí vhodné, spojení znaku a akcentu nevadí, dokonce toto řešení někdy vítám. Celou dobu jsem totiž měl na mysli písma firmy URW, která mají akcenty zapuštěny naprosto necitlivě a navíc jsou olemovány pomyslnou bílou linkou. O citlivé spojování akcentu se znakem se například pokoušeli čeští typografové na počátku století, když navrhovali vlastní písma (V Brunner, K. Dyrynk, S. Tusar a další).

NEVHODNÉ KOMBINACE PÍSEM

Jistě jste zaznamenali, že některé tiskoviny působí elegantním dojmem, i když jsou sázeny jediným řezem písma a jiné se marně snaží vzbudit dojem exkluzivity desítkami různých řezů na jedné stránce. Jenže viděl jsem i plakáty s přehršlí písem, a přesto vypadaly dobře. Samozřejmě znám též mnoho otřesných příkladů vysazených jen jedním písmem. Jaký je tedy návod na kombinování písem?

Klasická typografie

Starší generace grafiků ví, jak bylo donedávna obtížné vytvořit například písmo na obálku knihy. Ze zahraničních katalogů se fotograficky kopírovaly abecedy, které se pak pomocí zvětšovacího přístroje promítaly na fotopapír, jednotlivá písmena se střihala, a jejich slepením pak vznikl hotový nápis. Způsobů bylo samozřejmě víc, nicméně všechny byly poměrně náročné. Typograf si tak rozmyslel použití více písem!

Učebnice sazby či grafické úpravy nás poučují o tom, že písma nelze libovolně kombinovat. Radí nám, abychom se pokud možno vyhnuli kombinacím vícera řezů na jedné stránce. Připouštějí ovšem porušování těchto pravidel na obálkách, plakátech nebo v časopisech. Do 80. let bylo dodržování těchto zásad téměř nevyhnutelné, neboť nabídka písem v tiskárnách nebyla příliš rozsáhlá a navíc každé písmo bylo svou přesnou velikostí determinováno pro možné použití. Kniha tak nemohla být vysázena plakátovým písmem ani plakát knižním. Určitá změna přišla s rozšířením fotosazby, ale teprve sazba počítačová umožnila kombinovat v libovolných velikostech jakákoli dostupná písma.

Stovky či tisíce řezů, které jsou dnes k dispozici pro počítačovou sazbu, lákají, a jak je vidět kolem nás, málokdo svodům odolá. Pokusím se nyní nastínit případy, kdy je kombinování řezů nepřípustné, možné a proč.

Kombinace podobných písem

Kombinace řezů, které jsou si velmi blízké, je častým nešvarem amatérů, kteří nepoznají mezi písmy rozdíl (pak je ovšem záhadou, proč vůbec používají různá písma). Kombinace podobných písem je nejen selháním typografa, ale je i naprosto zbytečné. Běžný čtenář rozdíl nepozná, ale jaksi podprahově nebude s tiskovinou spokojen. Laik obvykle nedokáže říci co a proč mu vadí, ale jednoznačně pozná, že mu něco nesedí. Příkladem budiž kombinace písem Arial a Helvetica nebo Gill Sans a Futura.

Přestože jsou si některé grotesky velmi podobné, v mnoha detailech se liší. Všimněte si tvaru nožičky písmene R, zakončení tahů písmene s nebo napojení bříška písmene a na svislý tah.

Kombinace dvou druhů antikvy

Dva blízké druhy antikvy je absurdní kombinovat z výše uvedených důvodů. Obzvláště nevkusné je společné používání písem z různých dob vzniku (např. renesanční Garamond a klasicistní Bodoni). Svědčí to o naprosté absenci typografických znalostí, která je příznačná pro současnou generaci "grafiků" ve studiích a agenturách. Vsadím se, že naprostá většina českých art directorů "prestižních" reklamních agentur by nebyla schopna seřadit následující písma dle doby vzniku: Bodoni, Garamond, Times, Baskerville, Jenson a Caslon, natož zařadit je do slohového období.

Kombinace písem zcela odlišných

Teď se dostávám na tenký led. Kombinace dvou zcela rozdílných písem, například klasické antikvy s geometrickým groteskem může působit dokonale. Při kombinování tvarově zcela nepodobných písem je třeba věnovat návrhu maximální pozornost a snažit se najít písma, jejichž spojení oku ladí. Vhodné je, aby obě abecedy měly co nejbližší výšku verzálek i minusek. Viděl jsem dokonce vkusné švabachu, ručního písmo a grotesku v jednom časopise…

Kombinace mnoha písem

Toto řešení má opodstatnění třeba při návrhu plakátu na house party či časopisu o počítačových hrách. Je ale třeba vzít na vědomí, že rozhodně nepřispívá k vyšší čitelnosti a starší lidé často takto zapsaná sdělení prostě nepřečtou. Tento způsob grafické úpravy musí mít své opodstatnění a je zcela nevhodný pro běžné informační letáčky, noviny nebo dokonce knihu.

Použití desítek řezů vídáme často na amatérských stránkách. Je častým omylem začínajících "grafiků" domnívat se, že když vysadíme každý titulek jiným písmem, dodáme textu skvělou úpravu. Doporučuji raději se držet osvědčeného pravidla, že méně je někdy více. V písmu to platí.

Pravidla pro kombinaci písem nelze plně vyjádřit několika poučkami, daleko více závisí na úrovni a vzdělání typografa. Nejdůležitější je přistupovat k řešení citlivě, snažit se vcítit do čtenáře, přemýšlet, jestli je daný návrh opravdu čitelný a vkusný. A hlavně neustále studovat typografické knihy, katalogy k výstavám, časopisy, designérské webové stránky.

Další díly:
Typografické nešvary I.