Budoucnost DI tiskových strojů - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

4. října 2002, 00.00 | Jaká je budoucnosti DI tiskových strojů? Jsou přežité, nebo naopak převálcují trh? Jak si vedou v porovnání s digitálním a klasickým ofsetovým tiskem?

Technologie produkčního tisku běžných merkantilních tiskovin se dnes ubírají třemi základními směry - největší základnu tvoří klasické "analogové" ofsetové tiskové stroje, na nichž se realizuje většina zakázek, moderní nastupující trend představují digitální řešení - buď na bázi tonerového tisku (stroje firem Indigo, Xeikon a dnes již řady dalších) nebo tzv. DI tiskové stroje - zařízení s tradiční konstrukcí ofsetového stroje, doplněnou o digitální systém pro osvit tiskových desek přímo ve stroji.

Je nepochybné, že budoucnost tisku je digitální. Stejně, jako zmizely z našeho života mechanické psací stroje, mechanické kopírky a další podobná zařízení, také klasické ofsetové tiskové stroje postupně ustoupí univerzálnějším, levnějším a spolehlivějším digitálním systémům. Nebude to zítra, ani v nejbližších několika letech, nicméně při stále se zrychlujícím tempu technologického rozvoje, to může být poměrně brzo (vzpomeňme jen např. na vývoj v oblasti digitálních fotoaparátů, u kterých by jen málokdo před pár lety hádal, že již tak brzy začnou skutečně vytlačovat klasická optochemická zařízení). Není proto divu, že polygrafický trh (jak zástupci tiskáren, tak výrobců) sledují veškeré trendy ve vývoji tiskových strojů a snaží se odhadnout, který směr je ten správný - do čeho investovat a do čeho ne. Směrů přitom není tolik, ale o to složitější je rozhodování.

Pro klasický archový ofsetový tisk hovoří kvalita tisku, pokládaná dnes de facto za standard, relativně nízké provozní náklady u běžných zakázek v řádech od cca 1000 - 2000 ks, vysoká rychlost strojů a jejich dobrá spolehlivost. Navíc výrobci horečně pracují na implementaci nejrůznějších automatizačních prvků, které společně se zařízením Computer-to-Plate dokáží i obrovské několika barvové stroje připravit k další zakázce za velmi krátkou dobu a tak splňovat imperativ dnešní doby - rychlost a efektivitu. Nevýhod klasických ofsetových strojů je však také celá řada - především jejich operativnost má své limity a obecný trend v tiskových zakázkách je snižování celkových nákladů, při zvyšování celkové variability vyráběných zakázek. Navíc jsou moderní tiskové ofsetové stroje skutečně velmi investičně náročné a vyžadují hodně zkušenou obsluhu.

Druhý pól pomyslného spektra představují klasické digitální tiskové stroje, pracující na bázi elektrografie (nanášející na potiskované médium toner), případně inkoustovým tiskem (z pohledu průmyslového tisku je tato technologie však stále ještě v počátcích). Tyto technologie jsou maximálně operativní a stavěné pro uspokojení těch nejkreativnějších potřeb zákazníků. Jejich největší nevýhodou dnešní doby je však drahý provoz (viz náš článek Kde je profit v produkčním digitálním tisku?) a tak se dnes převážně používají právě na uspokojování skutečně malonákladových a kreativních zakázek, které v řadě případů není možné ani ofsetovým tiskem smysluplně realizovat. Jiná otázka je, jak rychle se bude digitální tisk vyvíjet a kdy se výrobcům podaří stlačit ceny tak nízko, že tyto stroje začnou skutečně konkurovat ofsetovému tisku. Vzhledem k tomu, že kvalitativně již na to plně mají, je to patrně jen otázka několika málo let (viz např. rychlý nástup digitální fotografie).

V uvedených souvislostech má trochu zvláštní pozici technologie DI - tedy ofsetový tisk s přidanou laserovou technologií pro osvit tiskových desek přímo ve stroji. Zjednodušeně řečeno jde o klasický ofsetový tiskový stroj, pro který se však tiskové desky nemusí připravit konvenčním kopírováním filmů na tiskovou desku v kopírně, ani v jednotce CTP, ale exponují se laserem (obdobným jako v CTP jednotce) přímo v jednotlivých tiskových věžích. Tyto stroje jsou tedy o něco operativnější než klasické ofsetové stroje (i když v porovnání s nejmodernějšími plně automatizovanými klasickými ofsetovými stroji je to rozdíl více méně marginální), tisknou klasickým ofsetovým tiskem a jsou tedy určeny "někam mezi" digitální tisk a klasický ofsetový tisk, kde je jejich efektivita nejvyšší (náklady okolo 500-1000 kusů). Nicméně tento prostor je poměrně nepříjemně stlačován jak ze shora klasickými stroji (buď plně automatizovanými, nebo "garážovými" tiskárnami, jejichž efektivita je dána zcela jinými měřítky), tak ze spodu stále se, byť pomalu, snižující cenou digitálního tisku. Jednoduchý pohled tak svádí ke snadnému odsouzení této technologie, coby nadbytečné.

DI tiskový stroj: 46 Karat

O tom, že moc jasno o vývoji DI strojů nemají ani přední zahraniční analytici, svědčí článek The Future of the DI Press: Three Points of View, který vyšel v nejnovějším vydání The Seybold Report. Otázkou budoucnosti DI tiskových strojů se zde zabývají Andy Tribute, Kurt Wolf a George Alexander, tedy novináři, kteří sledují oblast polygrafie pro řadu nejvýznamnějších světových časopisů z našeho oboru. Článek, který určitě doporučuji k přečtení, má poměrně nejednoznačný závěr - Andy Tribute myslí, že DI technologie je překonaná (její smysl viděl v době, dokud se plně nerozvinuly možnosti dnešního digitálního workflow, moderního automatizovaného ofsetového tisku ve spojení s CtP a dnešního kvalitního digitálního tisku), George Alexander vidí možnosti DI tisku v následujících 5 až 10 letech v provozech, které se budou specializovat spíše coby "tiskové továrny" - produkující množství tiskovin bez výraznějších zásahu lidských operátorů. Nejpozitivnější je v otázce budoucnosti DI tisku Kurt Wolf, který mu naopak přisoudil v nejbližších letech dominantní úlohu na trhu menších formátů (do formátu 70 x 100 cm). Všichni tři analytici se přitom shodli na jednom - malonákladové tiskoviny ovládnou digitální tiskové stroje pracující na bázi elektrografie. Tři pánové, tři úplně jiné názory. Ale patrně o tom přemýšlení nad budoucím vývojem je.

Jak tedy přistupovat k otázce DI tisku?
Přestože, nebo možná právě proto, že naše země je jedním z výrobců DI tiskových strojů (prostřednictvím Adamovských strojíren), o této technologii se u nás hovoří hodně s despektem a její budoucnosti se v odborných kruzích nepřisuzuje příliš velká pozornost. Je to dáno patrně obecnými nevalnými zkušenostmi se staršími stroji, které zde byly provozovány, ale jistě i trochu nezájmem prodejců klasických ofsetových strojů, kteří se, z jejich pohledu poměrně logicky, zaměřují především na klasické stroje, jejichž masový prodej umožňuje generovat potřebné příjmy.
Plánujete-li nicméně zaměřit svoji polygrafickou výrobu na barevné merkantilní zakázky nižších nákladů (ale zase ne úplně kusových), minimálně z článku uveřejněném v uvedeném Seyboldu je vidět, že DI technologie by se neměla ignorovat a je dobré se s jejími dnešními možnostmi seznámit. Přeci jen pokrok jde mílovými kroky i v této oblasti. Aktuálním trendem jsou přitom skutečně kompaktní čtyřbarvové stroje, defacto srovnatelné s rozměry (a také cenou) větších digitálních tiskových strojů a přitom určeny pro ofsetový tisk vyšší sérií tiskovin (řádově stovky kusů). Zajímavě působí například nový 46 Karat, který vyrábí německý výrobce KBA; klasikou je Heidelberg Quickmaster DI.