Pracujeme s LyXem (1): Úvod - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

LYX Sazba

LYX Sazba

29. prosince 2003, 00.00 | Chcete se naučit pracovat s LyXem, výkonným multiplatformním řešením pro kvalitní
počítačovou sazbu a elektronické publikování, které je zcela zdarma? Pak nepřehlédněte
náš nový seriál, jehož první díl přinášíme v tomto článku.

Uživatel, toužící po řešení pro kvalitní sazbu, jež by nestálo mnoho, dnes nemá příliš na výběr. Přesto se ale najdou produkty, které uvedeným nárokům vyhovují. Pomineme-li textové procesory, dodávané v rámci kancelářských balíků typu OpenOffice, jejichž možnosti jsou v případě pokročilejší typografie značně omezeny, můžeme zmínit například pro Windows a Mac OS určený RagTime Solo či v Linuxu vyvíjený Scribus. Nejvíc pozornosti ovšem podle našeho názoru zaslouží LyX, vizuální front-end lety prověřeného kvalitního sázecího systému TeX. Zprovoznit LyX, pochopit jeho koncepci a využít jej skutečně naplno není ovšem právě nejsnazším úkolem, i když vynaložené úsilí se zde rozhodně vyplatí. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli začínajícím uživatelům tohoto produktu jejich snažení usnadnit pomocí několikadílného tutoriálu. V tomto prvním díle bychom se přitom rádi pokusili naznačit jak základní funkce a možnosti LyXu, tak výhody i problémy, které sebou přináší jeho nasazení. (Rozšíříme a doplníme zde tedy informace, které jsme našim čtenářům přinesli před necelým rokem v tomto článku.)

Základní přiblížení

LyX je řešením, vyvíjeným primárně na platformě Linux, pro které dnes nicméně existují poměrně kvalitní porty do prostředí Microsoft Windows i Mac OS X. V podstatě se jedná o jakýsi textový procesor, jehož dokumenty lze přímo z prostředí tohoto programu nechat vysázet TeXem (ten tedy musí být rovněž v daném systému instalován). Ještě přesněji řečeno: interní formát dokumentů LyXu má úzkou vazbu na LaTeX, což je velmi komplexní sada příkazů TeXu, určených k přípravě dokumentů různorodých typů. S každým dokumentem LyXu je spojena určitá sada LaTeXovských nastavení, označovaná jako třída (class), jejíž chování je pak podrobněji specifikováno s pomocí obdobných dokumentů, označovaných poněkud zavádějícím způsobem coby styly.

Prostředí LyXu.

Když uživatel formátuje dokument LyXu, má k dispozici odstavcové a znakové styly, odpovídající třídě tohoto dokumentu. Formátování tedy nelze provádět zcela libovolně, ale musí být do značné míry v souladu se strukturou, definovanou v rámci dané třídy. Důraz je tedy kladen na uspořádání obsahu, nikoli jeho vizuální prezentaci: tu určuje až virtuální sazeč, kterým je TeX. Svým způsobem zde tedy máme co do činění s řešením, připomínajícím svou koncepcí publikační systémy na bázi XML, i když bychom zde samozřejmě našli i dosti rozdílů (XML je především podstatně univerzálnější a "přísnější", ale výrazně náročnější na kvalitní implementaci).

Mimo zmíněných nástrojů pro formátování textu jsou pak v rámci LyXu k dispozici rovněž nástroje pro vytváření výčtů, tabulek, matematických vzorců, patních, koncových a okrajových poznámek, křížových odkazů, citací, obsahů a rejstříků či vkládání grafiky, bohatá je podpora různých cizích jazyků (dělení, způsob sazby, písmové a znakové sady, korektor pravopisu): chování uvedených prostředků je zde opět podřízeno možnostem, které v uvedeném směru nabízí (La)TeX. Tam, kde vizuální nástroje nestačí, lze využít prostředek pro přímé vložení LaTeXovského kódu do dokumentu.

Jeden z prostředků pro práci s matematikou.

Veškeré zpracování probíhá ve vizuálním prostředí, přičemž zobrazení dokumentu je vždy pouze přibližné: precizní výstup získá uživatel až ve chvíli, kdy zadá odpovídající příkaz, na jehož základě má být dokument přeložen TeXem. Výsledek je pak zobrazen v odpovídajícím prohlížeči: kromě dokumentů v interním formátu TeXu DVI lze s pomocí odpovídajících převodníků generovat i výstup v PDF či PostScriptu, v principu pak nic nebrání tomu, aby si uživatel přidal jakékoli jiné konvertory, dovolující využít výstup například do HTML, XML nebo čistého textu.

Pochválit je na LyXu třeba jeho konfigurovatelnost: poměrně snadno lze měnit například rozhraní produktu, tj. písma použitá ke zobrazení ve zmíněném pseudo-WYSIWG módu, pozadí stránky i všechny příkazy a dialogy (k dispozici jsou lokalizace pro různé jazyky). Nakonfigurovat libovolným způsobem je rovněž možno ovladače klávesnice, pro snadné a rychlé zadávání příkazů lze vytvářet odpovídající klávesové zkratky. Načítání obsahu do LyXových dokumentů a především různorodé způsoby výstupu pak lze určit přiřazením a nastavením odpovídajících externích konverzních programů a skriptů.

Nastavení preferencí.

Pro a proti

Z toho, co jsme řekli výše, už asi plyne, že možnosti a omezení LyXu jsou v principu dány možnostmi a omezeními samotného TeXu resp. LaTeXu. Znamená to tedy, že LyX je vhodný zejména pro dlouhé a/nebo složitě strukturované černobílé publikace s unifikovanou strukturou: příkladem nám může být próza a poezie, scénáře, technické manuály, učebnice, akademické publikace (skripta, monografie, sborníky) aj., jedinečný je tento produkt pro jakoukoli matematiku (připomeňme, že generovaný výstup převedený do PDF či EPS lze využít i v dokumentech jiných aplikací). Využitelnost pak značně klesá u nepravidelně obtékaného textu, vícesloupcových a do rámečků členěných publikací typu novin a časopisů, stejně tak nelze počítat s příliš sofistikovanějším zpracováním barev.

Kladem a zároveň záporem je pseudointeraktivita LyXu: výhodou zde je, že se uživatel může zaměřit skutečně na popis a strukturaci obsahu, zatímco vizuální prezentace dokumentu garantuje TeX resp. příslušná nastavení LaTeXovských tříd. Problém zde ovšem vzniká ve chvíli, kdy je potřeba doladit určité výstupní detaily: uživatel musí po provedení změny vždy znovu spustit proces převodu, což může být časově náročné a poněkud kontraproduktivní.

Obdobně obojaké je provázání dokumentu LyXu s LaTeXovskou třídou. Největší klad je zde dán tím, že uživatel může v odpovídajícím WYSIWYG dialogu snadno globálně měnit většinu formátovacích parametrů dokumentu (formát stránky, okraje, sloupce, písma, řádkový proklad, způsob formátování výčtů apod.), takže tentýž dokument lze po vhodných změnách nastavení vysadit v několika zcela odlišných podobách bez jakéhokoli zásahu do jeho obsahu. Zásadní komplikací pak je, když chování výstupu neodpovídá uživatelovým požadavkům: zasáhnout odpovídajícím způsobem do LaTeXovské třídy či stylu je obtížné a z hlediska koncepce celé této texovské nástavby (na rozdíl od jiných takovýchto nástaveb, jako je třeba Plain TeX) dokonce poměrně nežádoucí.

Nastavení globálních charakteristik dokumentu.

Souhrnně lze konstatovat, že LyX rozhodně nezbavuje uživatele potřeby "nahlédnout" pod pokličku celého systému a znát alespoň rámcově principy na kterých funguje TeX a jednotlivé použité třídy. Víc než u jiných řešení zde tedy bude pro začátečníka vhodné, aby spolupracoval se zkušenějšími uživateli, kteří mu pomohou instalovat LyX a příslušnou doplňkovou implementaci TeXu, upravovat chování jednotlivých tříd podle požadavků a případně řešit problémy, spojené obvykle s absencí určité požadované vlastnosti na výstupu. Nápomocny mu pak samozřejmě mohou být i různé informační zdroje, ke kterým vedle nápovědy dodávané s LyXem a tohoto našeho tutoriálu patří zejména domovská stránka produktu a dále pak tyto stránky, plné užitečných rad, tipů a triků.

Závěrem

Věříme, že se nám podařilo alespoň rámcově naznačit, k čemu je LyX dobrý a k čemu ne. V příštím díle se už pokusíme podat praktické informace, týkající se instalace, konfigurace a základního provozu tohoto produktu na všech hlavních operačních platformách, tedy v Linuxu, Mac OS X a především Microsoft Windows.