Začínáme s Terragenem 2 (2. část) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

11. června 2007, 00.00 | V druhé části návodu dokončíme naší zasněženou scenérii, vytvoříme její variantu v záři zapadajícího slunce a popíšeme si možnosti modifikování atmosféry a osvětlení scény.

V druhé části návodu dokončíme naší zasněženou scenérii, vytvoříme její variantu v záři zapadajícího slunce a popíšeme si možnosti modifikování atmosféry a osvětlení scény.

V minulém dílu jsme skončili tím, že jsme vytvořili krajinu, tu jsme pokryli texturou sněhu a skal a našli vhodnou pozici pro kameru.

Nyní přejdeme k modifikaci atmosféry. V naší scéně budeme chtít dosáhnout méně zamlžené krajiny. Klikneme tedy na tlačítko „Atmosphere“ na horní liště. V levém části obrazovky nyní vidíme položku „/Atmosphere 01“. Na tu klikneme a v levé dolní části obrazovky se objeví parametry atmosféry.

Nás bude nejvíce zajímat parametr „Haze density“, který určuje množství prachu a vody v atmosféře. Čím vyšší je hodnota, tím zamlženější bude výsledný obrázek. Snížíme hodnotu na 2. Ve výchozím nastavení používá Terragen hodnotu parametru 4, což je dle mého názoru příliš vysoká hodnota pro většinu scén.

Posledním krokem bude přidání mraků, které se pozvolna povalují po vrcholkách hor. Klikneme tedy na tlačítko „Add cloud layer“ a vybereme možnost „Low-level: Cumulus(3D)“.

Terragen pokryje oblohu mraky, jak je vidět na obrázku.

Vidíme, že musíme modifikovat některé parametry, abychom dosáhli požadovaného výsledku.

Parametrem „Cloud altitude“ definujeme výšku, ve které se mraky budou nacházet. S tímto parametrem bude třeba více experimentovat, než dosáhneme požadovaného efektu a mraky umístíme na vrcholky hor. Zvýšení hodnoty parametru „Cloud depth“ dodá oblakům požadovanou hloubku, takže mraky již nebudou vypadat jako bíle skvrny. A konečně poslední parametr, který budeme modifikovat, bude „Coverage adjust“, kterým určíme, jak velká část oblohy bude mraky pokryta. Námi použité parametry jsou vidět na obrázku výše. Jelikož Terragenu mraky generuje náhodně, bude nastavení těchto parametrů u každého uživatele malinko odlišné a je tedy nutné experimentovat s tímto nastavením, než dosáhneme požadovaného vzhledu.

Pokud jsme spokojení i s oblohou, přejdeme do záložky „Rendering“. Vybereme „Full render“ a nastavíme požadované parametry finálního renderingu. Každopádně zvětšíme rozlišení na 800 x 600 (Terragenu ve své free verzi nedovoluje použít vyšší rozlišení) a zvýšíme kvalitu renderingu parametrem “Detail”. U tohoto parametru bychom měli být zvlášť opatrní, neboť ten rapidně ovlivní celkovou dobu výpočtu. Bohatě stačí hodnota kolem 0.7, která vede k velice kvalitním výstupům.

Klikneme na tlačítko „Render Image“ a výsledkem by měl být tento obrázek.

Nyní přikročme k druhému kroku a vytvořme si slíbenou modifikaci právě vzniklého obrázku.

Prvním krokem bude změna polohy slunce, abychom dosáhli podvečerní nálady celého obrázku.

Klikneme v horní liště na tlačítko „Lightning“ a ze seznamu vybereme možnost „/Sunlight 01“. Zde vidíme nastavení zdroje slunečního světla.

Snížíme výšku slunce (parametr „Elevation“) na hodnotu kolem 13. Pokud by se nám zdál obrázek příliš tmavý, můžeme zvýšit intenzitu slunečního světla parametrem „Strength“.

Nyní musíme doladit celkový vzhled oblohy, abych dosáhli večerní mystické nálady.

Přejdeme do záložky „Atmosphere“. Zde nejprve změníme parametr „Blue sky horizont“. Tento parametr nám definuje barvu nebe. V základním nastavení je tato barva jasně modrá. V našem případě jsme zvolili barvu R:49 G:57 B:98

Pokračujeme pod záložkou „Tweaks“ v nastavení atmosféry a všimneme si parametru „Red sky decay colour“. Když se slunce nachází nízko nad horizontem, dojde k zabarvení světla do teplejších odstínů. Tímto parametrem definujeme, do jaké barvy se má sluneční světlo zbarvit. Zvolili jsme R:243 G:196 B:160.

Tím by byla atmosféra hotová a nyní přidáme na oblohu planetku. Toto se provede v menu „Objects“, kde klikneme na tlačítko „Add object“ a ze seznamu vybereme položku „Planet“.

Nyní již stačí nastavit požadovaný poloměr vzniklé planetky a její polohu na obloze. Poloměr nadefinujeme v levé dolní části obrazovky parametrem „Radius“.

Polohu planetky můžeme nastavit jednak číselně (viz obrázek výše), nebo interaktivně v “Preview okně”.

Zde stačí kliknout na krychli, která reprezentuje tuto naší planetu. Po kliknuti se objeví 3 osy, na které stačí kliknout, a táhnutím změnit polohu planetky v daném směru.

Posledním krokem přidáme na oblohu hvězdy. Nejdříve je nutné stáhnout nějakou texturu hvězdné oblohy. V tomto našem případě jsem použil tuto.

Nyní v horní liště klikneme na tlačítko „Object“ a v levém seznamu vidíme, kromě našich dvou planet, i objekt „Background“. Ten označíme a ve vlastnostech tohoto objektu vybereme záložku „Surface shader“.

Standardně parametr „Surface shaderu“ nabývá hodnoty „background shader“. To nám ale nevyhovuje, neboť tento shader neumožňuje pracovat s bitmapou. Klikneme tedy na malé tlačítko vedle názvu shaderu a ze seznamu vybereme „Create new shader“ / „Surface shader“ / „Default shader“.

Vzhled tohoto shaderu, jak již bylo řečeno, můžeme ovlivnit pomocí bitmapových souborů.

Nejprve přidáme texturu do parametru „Colour image“. Tímto bude nebe pokryto požadovanou texturou, ale jelikož mezi touto texturou a pozorovatelem je ještě vrstva atmosféry, tak stále ještě neuvidíme na obloze žádné hvězdy – nejsou dostatečně zářivé. Přejdeme tedy k parametru „Luminosity image“, kde zadáme stejnou texturu a parametru „Luminosity“ nastavíme hodnotu 5. Tím dojde ke zvýšení jasu na textuře hvězd.

Nyní je před námi již poslední rendering, po němž bychom měli dostat tento obrázek.