Převody dokumentů mezi QuarkXPressem a Adobe InDesignem - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Adobe InDesign sazba

Adobe InDesign sazba

18. srpna 2003, 00.00 | Co dělat v případě, že musíme zpracovat dokument z jiné sázecí aplikace? V tomto článku
se pokusíme odpovědět uvedenou otázku pro XPress a InDesign.

Dřív nebo později se na pre-pressovém pracovišti vyskytne potřeba zpracovat dokument ve formátu aplikace, která zde není dostupná. Tato situace se přitom, zvláště v poslední době, objevuje i v případě sázecích programů, a to zejména díky tomu, že dosud dominantní QuarkXPress je mnohde nahrazován Adobe InDesignem (i když předpovědi o killer-aplikaci se zatím naplno nepotvrzují). Jak by tedy měl uživatel postupovat, pokud potřebuje otevřít dokument z XPressu v InDesignu nebo naopak? Existuje vůbec nějaké přijatelné řešení, s kterým se lze dobrat přijatelných výsledků? A v čem tkví hlavní záludnosti uvedeného procesu? Na tyto i další otázky se pokusíme odpovědět v našem článku.

XPress do InDesignu

Všechny dosavadní verze InDesignu nabízí možnost převodu souborů QuarkXPressu do InDesignu. Platí to i o zatím poslední verzi 2 uvedeného produktu, na kterou se zaměříme v dalším výkladu. (Možnosti a úskalí uvedeného typu převodu v nižších verzích jsou mimo odpovídající nápovědy dokumentovány například zde.) Ta umožňuje zpracovat dokumenty Xpressu ve formátech 3.3-4.1x, verze 5 tedy podporována není (a to ani v dosavadních updatech InDesignu 2.0).

Dialog pro otevření dokumentu XPressu v InDesignu.

Způsob převodu je dokumentován v odpovídající části nápovědy InDesignu. Dočíst se zde především můžeme, že lze převádět jak soubory dokumentů, tak i šablony XPressu. Konvertovat by se měly textové rámečky se zachováním stylů a obrazové rámečky se zachováním vazeb na externí grafiku (nikoli obrázky vložené nebo ty, k jejichž vložení bylo použito technologie OLE či XTensions). Barvy v dokumentu jsou zachovány s výjimkou HSB a Lab barev, které jsou zkonvertovány na RGB ekvivalenty, obdobně se barvy z knihovny barev XPressu 4.1 převedou na CMYK. Barevné profily jsou ignorovány. Seskupení objektů zůstanou zachována s výjimkou skupin, obsahující netisknutelné položky. Tahy a čáry se převedou na styly čar, kterým se nejvíce podobají. Všechny vzorové stránky a vrstvy jsou převedeny na odpovídající prvky InDesignu, obsažené objekty a vodítka jsou ovšem na vzorové stránky umístěny napevno, nikoli linkovány.

Mimo uvedených dokumentovaných omezení existují i další: Sandee Cohen ve svém článku o uvedené problematice ukazuje, jak nepřesně byl převeden text zarovnaný kolem obrázku. Co je ovšem větším problémem, InDesign při testech, prováděných touto autorkou, automaticky na převáděný text aplikoval vlastní zlomový algoritmus, což vedlo k přeformátování dokumentu. I když takto převedený text může vypadat mnohdy lépe než v předloze, mohou se často vyskytnout dokumenty, u kterých je takovéto přeformátování nežádoucí.

Dokument XPressu úspěšně načtený do InDesignu.

Vzhledem k výše naznačeným komplikacím je uvedený typ převodu nejvhodnější zejména při práci se šablonami. Ty lze konvertovat velmi úspěšně a případně snadno doupravit: uživatelé tak mohou při migraci z XPressu na InDesign zachovat vizuální styl svých publikací, což je ostatně více žádoucí, než pouhá možnost převodu stávajících dokumentů.

Jinou formu importu obsahu z XPressu do InDesignu nabízí převodník Tag-On společnosti Late Night Software. Ten dovoluje do InDesignu načítat soubory kódované v podobě tzv. tagovaného textu XPressu. Vhod může přijít zejména na pracovištích, která mají uvedeným způsobem řešenu přípravu předloh. Jednodušší syntaxe oproti tagovanému textu samotného InDesignu a existence různých nástrojů pro tvorbu XPress tagů přitom může znamenat zachování uvedeného postupu i po kompletním přechodu na InDesign.

Konečně za hudbu budoucnosti lze označit přenos dokumentů mezi zmíněnými aplikacemi pomocí standardu XML. V současnosti je možno na uvedené bázi řešit pouze převod textových informací z vybraných rámečků, nikoli grafiky či designu stránky. Kódování komplexní sazby pomocí XML je přitom možné, o čemž svědčí například freewarový Scribus, vyvíjený pod Linuxem. Přenos přes XML nicméně již dnes poslouží zejména v redakčních workflow při vydávání periodik (použití informací ze starších vydání aj.). Uložení do XML lze v XPressu řešit jednak převodníkem Quarku Avenue, tak i dalšími produkty, jako je zejména Atomik Roundtrip. K načtení do InDesignu pak nejlépe poslouží importní filtr pro XML, zabudovaný přímo v této aplikaci.

InDesign do XPressu

Importní funkci, umožňující načtení dokumentů InDesignu, uživatele XPressu k dispozici nemají. O zaplnění uvedené mezery se nicméně pokusila společnost Markzware, známá dobře především svými kvalitními preflightovými nástroji a rovněž nástrojem MarkzTools, umožňujícím opravy poškozených XPressových dokumentů. Převodník ID2Q (199 USD) nabízí různé možnosti načtení textu (se styly či bez nich) i obrázků (s náhledy či bez nich), včetně možnosti vypuštění obsahu a pouhého načtení odpovídajících rámečků (vhodné pro rychlou tvorbu šablon), z dokumentů InDesignu 1.x-2 do QuarkXPressu 4.1-5. Převod je přitom možno provádět i napříč platformami, tj. například z InDesignu pro Windows do XPressu na Macovi, produkt je ovšem v současnosti k dispozici pouze pro Macintosh. Jak navíc upozorňují některé internetové zdroje, seznam omezení produktu je v podstatě shodný s tím, co nabízí InDesign coby své hlavní přednosti: průhlednost, vícebarevné výplně, tabulky, vrstvy, předlohové stránky založené na jiných předlohových stránkách, kerning či obrysy textu se nepřevedou. Referovány byly také pády doplňku při pokusu o převod komplexnějších dokumentů.

Dialog ID2Q.

V případě tagovaného textu nevíme o žádném produktu typu Tag-On. V případě potřeby by nicméně bylo možno řešit situaci odpovídajícími textovými převodníky, například na úrovni skriptů. V případě XML pak platí samozřejmě totéž, co jsme uvedli výše o převodu v opačném směru.

Závěrem

Konverze dokumentů mezi sázecími programy je procesem náročným a, zvlášť v případě složitější sazby, ne vždy zcela úspěšným. Pokud jde uživateli pouze o výstup a nikoli úpravy, bude rozhodně výhodnější požádat odesilatele, aby dokument odpovídajícím způsobem převedl do PDF, a ideálně ještě před odesláním zkontroloval (manuálně nebo pomocí preflightových nástrojů), zda odpovídá nativní předloze a nárokům na výstup. Jsou-li další úpravy nutné nebo pokud chceme využít určitý obsah z převáděného dokumentu, je třeba aplikovat nástroje, o kterých jsme hovořili v tomto článku.

Celou problematiku jsme zde podali pouze v obecné rovině. V pre-pressové praxi se totiž vyskytují dokumenty natolik rozmanité, že jakékoli jednoznačné závěry, týkající se konkrétního typu převodu, by byly velmi ošidné. Přesto nebo právě proto přivítáme, pokud se čtenáři v diskuzním fóru tohoto článku podělí o vlastní praktické zkušenosti s převody uvedeného typu.