Encyklopedie publikačních formátů: Počítačová písma - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

8. listopadu 2004, 00.00 | Type 1, TrueType, OpenType: všichni uživatelé dnes přinejmenším s některými z uvedených
standardů pro počítačovou reprezentaci písma pracují. Kolik je toho ale o uvedených
formátech všeobecně známo? V tomto díle naši encyklopedie přinášíme základní informace,
umožňující se ve světě počítačových písem lépe orientovat.

Technologie pro počítačová písma jsou nezbytnou základní výbavou každého počítačového systému. A co víc, jejich použití je naprosto zásadní při tvorbě publikací, ať už se jedná o podklady pro tiskový výstup či elektronické publikování. S postupem času se prosadilo několik písmových technologií, které dnes i v oblasti publikačního průmyslu resp. jeho aplikací vedle sebe různým způsobem koexistují. V tomto našem článku bychom se rádi pokusili o jejich přiblížení. Vzhledem k rozsáhlosti dané problematiky se přitom pokusíme zaměřit zejména na údaje týkající se globálních vlastností daných technologií, podrobnosti, spojené s užíváním toho či onoho písmového formátu, pak lze dohledat pod odkazy, umístěnými v článku.

Postscriptová písma

Jednou z nejstarších písmových technologií, používanou stále v dnešním publikačním průmyslu, jsou postscriptová písma. (Ještě starší je například rovněž stále používané bitmapové písmo TeXu.) Od poloviny 80. let minulého století jsou k dispozici v rámci jazyka PostScript, vytvořeného a spravovaného společností Adobe. Již první verze PostScriptu (Level 1), přitom poskytla základní formát postscriptového písma Type 1, který se bez větších změn používá dodnes zejména v pre-pressu. (Vedle něj je k dispozici například i méně kvalitní formát Type 3 a pro speciální účely - viz dále - určený Type 42. Adobe rovněž v průběhu let vyvinula v rámci PostScriptu tzv. kompozitní /CID/ fonty, určené zejména pro reprezentaci asijských znakových sad a technologii Multiple Master /různorodé změny typografických parametrů/, kterou ovšem posléze přestala vyvíjet a dnes využívá pouze v některých aplikacích.)

Ukázka postscriptového písma

Obdobně jako ostatní hlavní písmové technologie jsou postscriptová písma založená na vektorovém popisu. To znamená, že je lze při použití vhodného softwarového vybavení bez ztráty kvality prakticky libovolným způsobem transformovat (zvětšovat, naklánět atp.) a zobrazovat na nejrůznějších výstupních zařízeních. Z technického hlediska je Type 1 font vlastně postscriptovým programem, který pro své vykreslení vyžaduje příslušný interpret resp. rastrovací program. Tím je v případě tiskáren, osvitových jednotek či jiných obdobných výstupních zařízení postscriptový RIP, na obrazovce či nepostscriptových zařízeních se o vykreslení písem starají buďto zabudované služby systému (Windows od verze 2000, Mac OS X, X Window System v Linuxu či Unixu) nebo speciální utilita Adobe, označovaná jako Adobe Type Manager, kterou si lze v Lite podobě stáhnout a používat zdarma. Pro zobrazení písma na obrazovce či nepostscriptovém zařízení se používá bitmapových podob daného písma (tzv. screen font) generovaných v různých velikostech a řezech, pro výstup přes postscriptový RIP se pak používá soubor s vektorovým popisem (tzv. printer font).

Postscriptová písma jsou závislá na platformě, to znamená, že je nelze bez konverze odpovídajícími utilitami používat na jiném operačním systému, než pro který jsou určena. Dokáží také reprodukovat jen omezený počet znaků (256 u Type 1), a proto je třeba pro jejich užití volit vždy správnou verzi kódování, odpovídající danému jazykovému prostředí. Nebývají obvykle součástí dodávky operačních systémů, takže je uživatel musí získat z jiných zdrojů (nákupem či volným stažením z Internetu apod.). Původně si Adobe držela v podstatě monopol na používání Type 1 písem (resp. vyžadovala neúměrné licenční poplatky), ten však postupně zmizel, s ním pak přibyla velmi pestrá nabídka kvalitních a zajímavých postscriptových písem, která ovšem nemohou překonat základní technická omezení dané technologie, kvůli kterým se zřejmě do popředí dostanou jiné formáty.

Adobe Type Manager

TrueType

Skutečnost, že Adobe měla v počátku neúnosné nároky na licenční poplatky za užívání Type 1 písem, vedla společnosti Apple a Microsoft k tomu, aby vyvinuly konkurenční technologii TrueType. Základní sada písem v tomto formátu se pak stala součástí instalace dnešních operačních systémů. Pro zobrazení TrueType a jejich výstup na nepostscriptových tiskárnách není třeba žádného speciálního prostředku, všechny operace jsou zajišťovány přímo systémem. I truetypová písma jsou závislá na platformě a kódování.

Teoreticky jsou TrueType stejně kvalitní jako písma postscriptová, mnohdy se ovšem setkáme s písmy v tomto formátu, které nebyly připraveny příliš pečlivě. Navíc mohou vznikat problémy při výstupu na postscriptových zařízeních, i když poměrně uspokojivé řešení uvedeného problému přinesla technologie Adobe Type 42, která, zjednodušeně řečeno, zařídí "obalení" truetypového písma postscriptovým kódem před jeho odesláním do výstupního zařízení. (Podporováno až od určité verze PostScriptu Level 2.) Z těchto i dalších důvodů jsou v pre-pressu a obecně všude tam, kde je vyžadován vysoce kvalitní výstup, spíše preferována písma postscriptová ve formátu Type 1 nebo písma OpenType. Na druhou stranu se s truetypovými písmy výrazně počítá při běžném domácím a kancelářském zpracování dokumentů a také při internetovém či jiném elektronickém publikování.

OpenType

Výše naznačené problémy s počítačovými písmy se snaží překlenout technologie OpenType, vzešlá ze spolupráce společností Adobe a Microsoft (specifikace publikována v roce 1997, první písma zveřejněna v roce 2000). OpenType spojuje dohromady technologické principy užité v postscriptových a truetypových písmech - přesněji řečeno se jedná o odpovídající rozšíření technologie, stojící za TrueType, která umožňuje "obalit" stávající postscriptová či truetypová data.

Písma ve formátu OpenType jsou nezávislá na platformě, tj. tentýž soubor lze používat v různých operačních systémech. OpenType staví na kódování Unicode a umožňuje tak v rámci jednoho fontu specifikovat výrazně více znaků (přes 65000), než je tomu u jiných formátů. Písma v OpenType lze efektivně komprimovat, což usnadňuje jejich vkládání do PDF souborů či internetových stránek. V případě elektronického publikování vyniknou i ochranné mechanismy (uzamčení možností tisku, autorizace elektronickým podpisem apod.), bránící neautorizovanému používání (včetně třeba změn daného fontu). Unikátní je pak nabídka různých typografických funkcí: OpenType může obsahovat širokou škálu glyfů (tedy specifických tvarů -variant - daného znaku), ke kterým patří ligatury, ozdobné tvary, ornamenty, kapitálky, historické znaky, alternativní číslice apod. Některé z těchto glyfů (například ligatury) lze přitom zaměňovat automaticky. Vylepšeny jsou také možnosti práce s kerningem, jeden font může obsahovat různé podoby znaků pro různé velikosti apod. Uvedené i další vlastnosti tudíž dovolují korektní zpracování náročnějších znakových sad (azbuka, arabština, japonština, čínština apod.) a efektivní prezentaci sad jednodušších (románské jazyky atd.).

Paleta pro práci s OpenType glyfy v Adobe InDesignu CS

Podporu OpenType nabízí Windows 2000 a vyšší a rovněž Mac OS X, omezenou podporu lze pak zajistit i v nižších verzích uvedených systémů s pomocí Adobe Type Manageru. Uvedená podpora je ovšem každopádně spíše jen na základní úrovni, pokročilejší využití vlastností OpenType písem nabízí zejména některé publikační aplikace Adobe (Illustrator, InDesign aj.), Microsoft Office 2003 či textový editační systém Mac OS X. Pro své vlastnosti by se OpenType měly stát formátem jak pro domácí či kancelářské užití, tak i tiskovou produkci či webové publikování. V současnosti je již k dispozici široká škála písem v uvedeném formátu (např. URW++ či Adobe).

Závěrem

I když je technologie OpenType jednoznačně nejzajímavější, nezdá se, že by zatím výrazněji ohrožovala stávající pozici konkurenčních písmových technologií. Problémem zde je jednak pozvolná výroba odpovídajících písem a nástrojů a dále samozřejmě konzervativnost uživatelů, kteří neradi investují čas a finance do nových, byť lákavě vyhlížejících prostředků, když ty stávající jim slouží dostatečně dobře.