Encyklopedie publikačních formátů: PostScript - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

31. srpna 2004, 00.00 | Jazyk pro popis stránky PostScript je již takřka dvacet let zásadním prostředkem
předtiskové přípravy. Na jakých principech je postaveno jeho fungování? A co jej čeká v
budoucnosti?

Jedním z nejstarších a přitom stále nejvýznamnějších pre-pressových standardů je bezesporu jazyk PostScript. Jeho uvedení společností Adobe (resp. jejími zakladateli a tvůrci PostScriptu J. Warnockem a Ch. Geschkem) v roce 1985 spustilo spolu s dalšími technologiemi (počítače Apple Macintosh, laserové tiskárny LaserWriter, sázecí aplikace Aldus PageMaker) tzv. DTP (DeskTop Publishing) revoluci, tedy éru přípravy tiskoviny s pomocí stolního počítače. I přes své stáří přitom ani dnes neztrácí PostScript díky inovacím, kterými za léta své existence prošel, a zejména masivní podpoře ze strany výrobců hardwaru i softwaru nic na svém významu. Podívejme se tedy podrobněji na to, na jakých principech je postaveno fungování tohoto prostředku a zamysleme se rovněž nad jeho budoucností.

Základní charakteristiky

PostScript patří mezi tzv. jazyky pro popis stránky (jiným známým jazykem uvedeného typu je PCL společnosti Hewlett-Packard), které dokáží popsat vzhled a umístění nejrůznějších typů grafických objektů (text, čáry, křivky, bitmapy apod.) v rámci dvourozměrného zobrazení. Tento popis se pak využívá k vykreslení stránek na různých typech výstupních zařízení, zejména tiskárnách a osvitových jednotkách. Hlavními vlastnostmi, které vedly k všeobecnému rozšíření PostScriptu coby základního standardu předtiskové přípravy, jsou především výborné vyjadřovací schopnosti (vlastní písmové technologie Type 1 a 3, podpora vektorových i rastrových grafických objektů, separací atd.), a dále jeho nezávislost na zařízení (tentýž postscriptový soubor lze bez úprav zpracovat na různých zařízeních) i výrobci (Adobe dala zdarma k dispozici specifikaci PostScriptu a každý výrobce má možnost zakoupit licenci na zabudování aplikace pro zpracování PostScriptu - tzv. RIPu - do svého zařízení).

Specifikace PostScriptu v elektronické podobě

Od doby svého uvedení až do dnešních dnů prošel PostScript několika modifikacemi. Základní podobu, označenou jako PostScript Level 1, postupně nahradil PostScript Level 2, přinášející nárůst výkonnosti a značné vylepšení zejména při správě barev a tvorbě separací. (PostScipt používá vlastní, výrobci softwaru nepříliš podporovaný systém správy barev, lišící se od obvyklých technologiích, postavených na ICC profilech.) Další zajímavá rozšíření obsahuje PostScript 3 (bez přívlastku Level), v jehož propracování Adobe stále pokračuje Dále musíme v souvislosti s různými podobami PostScriptu zmínit jeho "zapouzdřenou" variantu pro reprezentaci počítačové grafiky EPS (Encapsulated PostScript), formát pro separace DCS (Desktop Color Separation; vytvořen společností Quark), rozšíření pro náhradu obrázků OPI (Open Prepress Interface), variantu pro variabilní tisk VPS (Variable Print Specification; vytvořen společností Creo) a především Portable Document Format, neboli PDF, což je specificky modifikovaná verze PostScriptu, vyvinutá Adobe primárně pro reprezentaci dokumentů nezávisle na platformě, jež nyní začíná PostScriptu významně konkurovat i v pre-pressu: většině těchto variant PostScriptu se budeme podrobněji věnovat v příštích dílech naší encyklopedie.

Jak a čím se PostScript zpracovává?

To, co je na PostScriptu (a jeho výše zmíněných klonech s výjimkou PDF) unikátní, je to, že se jedná o specifický programovací jazyk (pracující na bázi tzv. postfixového zápisu s využitím tzv. zásobníků /stacks/ a slovníků /dictionaries/). PostScriptový dokument je tedy vlastně programem, zajišťujícím vykreslení specifikovaných objektů na stránce. Ke zpracování postscriptových souborů je tudíž zapotřebí speciální program, tzv. interpret, který bývá (vzhledem k tomu, že postscriptové příkazy převádí na bitmapové vyjádření daného výstupního zařízení) označován jako postscriptový RIP (Raster Image Processor). V současnosti se můžeme setkat v podstatě s dvěma druhy postscriptových RIPů: jedny bývají zabudovány přímo do zařízení (tzv. hardwarový RIP), druhé mají podobu specifické softwarové aplikace (tzv. softwarový RIP nebo též interpret PostScriptu- příkladem nám mohou být Ghostscript či Acrobat Distiller, tyto aplikace zajišťují vykreslení souboru na obrazovce či tiskárně nebo převod z PostScriptu do jiných formátů).

Úryvek postscriptového kódu

Způsob, jakým RIP provádí zpracování postscriptového kódu, může být rozdílný (různé způsoby práce s pamětí, přenosu rastrovaných dat do zařízení, podporované verze PostScriptu atd.). Stejně jako v případě jiného vybavení se tedy i zde setkáváme s produkty více či méně kvalitními. Ve fázi zpracování postscriptového souboru dochází bohužel i u dokonalejších RIPů k různým chybám a nežádoucím výsledkům, příčinou zde ovšem v mnoha případech nemusí být neschopnost samotného RIPu, ale spíše způsob, jakým byl postscriptový soubor vytvořen - tomu se budeme věnovat podrobněji dále. Na tomto místě se hodí ještě poznamenat, že v oblasti softwaru existují mimo RIPů ještě i jiné typy aplikací, dovolující PostScript zpracovat: příkladem nám mohou být zejména produkty pro preflight (například Markzware FlightCheck), které se snaží v postscriptovém kódu detekovat zdroje možných problémů a ty případně odstranit (normalizace kódu).

Jak se vytváří postscriptový soubor?

I když existují aplikace, které pracují přímo s PostScriptem coby svým nativním formátem, je mnohem obvyklejší tvorba postscriptového kódu prostřednictvím odpovídajícího tiskového driveru systému. Uvedeným způsobem lze převést data z prakticky libovolné aplikace do postscriptového vyjádření, přičemž vytvořený PostScript se zasílá buďto přímo do zvoleného výstupního zařízení nebo je uložen do diskového souboru (pro přenos na jiné pracoviště, preflight, převod do PDF atd.). Odpovídající tiskové drivery lze získat buďto jako součást výbavy daného operačního systému (Mac OS, Windows, grafické nástavby Unixu) nebo (v průběžně aktualizovaných verzích) na serverech některých výrobců (pozornost zde zaslouží zejména drivery Adobe). Kvalita daného driveru a rovněž způsob jeho použití (nastavení odpovídajících parametrů) významně ovlivňují výslednou podobu výstupu a je jim tedy třeba věnovat maximální pozornost. Ke slovu přitom vedle samotného driveru přichází tzv. postcriptové záhlaví, definující procedury a definice potřebné pro výstup, dále tzv. PPD (PostScript Printer Description) soubor, obsahující instrukce pro využití na zařízení závislých charakteristik. Výkonnější pre-presové aplikace (typu Adobe Illustratoru či QuarkXpressu) na druhou stranu obvykle činnost tiskového driveru v mnohém obcházejí, aby mohly generovat vlastní, v různých ohledech výhodnější kód - to je obvykle ku prospěchu věci, někdy ovšem zdrojem problémů. Ještě jinou možnost tvorby postscriptového souboru představuje převod pomocí exportního filtru či samostatné aplikace. Exportní filtry bývají u pre-pressových aplikací využívány zejména při ukládání do formátu EPS, samostatné aplikace pak v rámci komerčních a (zejména unixových či na platformě nezávislých) open-source řešení (například převodník dvips pro TeX).

Vykreslení téhož postscriptového kódu pomocí Ghostscriptu

Jaká čeká PostScript budoucnost?

I když Adobe ještě stále pokračuje v dílčích vylepšováních PostScriptu, preferuje stále výrazněji spíše formát PDF. Ten nabízí oproti PostScriptu řadu výhod, od výrazně menšího objemu souborů, přes multimediální a interaktivní prvky, až po podporou mnoha moderních pre-pressových technologií (správa barev založená na ICC, průhlednost, kompresní formát pro počítačovou grafiku JPEG2000 aj.) a navíc se těší velmi výrazné podpoře ze strany mnoha výrobců. (Podrobnější přiblížení přineseme v odpovídajícím díle tohoto seriálu.) Jako oprávněná se tudíž jeví otázka, proč vlastně ještě PostScript v polygrafických workflow setrvává, když PDF proti němu nabízí tolik výhod. Hlavním argumentem, hovořícím pro PostScript, jsou především nemalé investice, které výrobci i uživatelé investovali za minulých takřka dvacet let do zařízení, řešení, technologií a aplikací, pracujících s tímto formátem. K tomu, aby se PostScript stal zbytečným, je tedy potřeba, aby se objevila zařízení, která budou namísto něj využívat při výstupu přímo PDF. A takováto zařízení se objevují jen velmi pomalu, nicméně vývoj se podle všeho bude uvedeným směrem ubírat.

Závěrem

I když jsme právě naznačili, že PostScript možná časem zmizí ze scény, neznamená to, že by jej bylo možno ignorovat. Naopak, zatím se jedná o formát který v pre-pressu dominuje, a tudíž má určitě stále velký význam zajímat se blíže o jeho principy jeho fungování a využití.