Encyklopedie publikačních formátů: OPI - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

1. listopadu 2004, 00.00 | Sada příkazů jazyka PostScript, označovaná jako OPI, patří po léta k zásadním
technologiím polygrafických provozů, používaným při zpracování a výstupu počítačové
grafiky. Jak OPI funguje? A má vlastně ještě své místo v dnešní polygrafii, když
existují postupy a prostředky, které ji slibují částečně či zcela nahradit?

Technologie Open Prepress Interface neboli OPI si za patnáct let své existence našla pevnou pozici při práci s počítačovou grafikou zejména ve větších pre-pressových provozech. Z hlediska běžných uživatelů se jedná o technologii okrajovou, z hlediska současného vývoje v pre-pressu pak postupně nahrazovanou, nicméně i přesto stále velmi důležitou. V tomto našem článku jsme se proto rozhodli principy i výhledy OPI přiblížit podrobněji.

Principy

Pod pojmem OPI se rozumí série komentářů (vyhovujících tzv. Document Structuring Conventions - DSC) ve formátu jazyka PostScript, umožňující v rámci pre-pressového workflow použít obrázek jak v nízkém ("proxy image" nebo též FPO čili "For Position Only") tak ve vysokém (hlavní obrázek - "main image") rozlišení. Obrázek v nízkém rozlišení je použit při stránkové montáži v odpovídající pre-pressové aplikaci, zatímco obrázek ve vysokém rozlišení při finálním výstupu na zařízení, jako je osvitová jednotka. V rámci OPI informací lze mimo korespondence mezi zmíněnými typy obrázků (jaký hlavní obrázek odpovídá danému proxy obrázku) zachytit také změnu řady parametrů proxy obrázku, provedených při úpravách v pre-pressových aplikacích, jako jsou umístění na stránce, natočení, velikost, ořez, způsob separování, trapping, průhlednost aj. Aplikace schopná pracovat s OPI (OPI Producer - bývají to především zmíněné programy pro stránkovou montáž) dokáže uvedené typy změn zaznamenat v podobě odpovídajících OPI komentářů. Ty jsou pak interpretovány příslušnou aplikací (OPI Consumer, jedná se obvykle o serverovou aplikaci, označovanou též jako OPI server), která na jejich základě vloží do zpracovávaného postscriptového datového toku odpovídající hlavní obrázek, na který jsou pak RIPem aplikovány změny, zaznamenané v podobě ostatních OPI komentářů. Formáty, s kterými lze takto OPI využít, jsou zejména EPS, DCS, TIFF, JPEG a nejnověji rovněž PDF.

Jeden z dialogů pro práci s OPI v QuarkXPressu

Vývoj

Autorem OPI je společnost Aldus, která uvedenou technologii představila v roce 1989. Cílem bylo překlenout tehdejší propastný rozdíl ve výkonnosti, kterou měla zařízení pro DTP (počítače Apple Macintosh) na straně jedné a výkonné výstupní high-end systémy (dodavatelů jako Hell, Scitex či Dai Nippon) na straně druhé při zpracování a výstupu počítačové grafiky ve vysokém rozlišení. Nasazení OPI umožnilo provést montáž podkladu z proxy obrázků na cenově výhodnějším a celkově efektivnějším DTP počítači, výstup pak v rámci high-end systému s použitím obrázků hlavních. Technologie se široce ujala, a to zejména ve verzi 1.3, kterou Aldus uvedl roku 1993. Mimo samotných implementací OPI vznikaly také různá proprietární řešení, vycházející ze základní koncepce OPI (Automatic Picture Replacement - APR - společnosti Scitex aj.).

Ukázka ze specifikace OPI

Později byla licenční práva na OPI, spolu s celým Aldusem, zakoupena společností Adobe, která již nicméně ve vývoji OPI příliš nepokračovala. Roku 2000 byla sice (po dlouholetém vývoji) uveřejněna verze 2.0 uvedeného standardu, ta však neposkytuje příliš významná vylepšení. Tento postoj Adobe je ovšem plně omluvitelný celkovými změnami v povaze pre-pressových workflow (přechod od PostScriptu k PDF) a rovněž drastickým nárůstem výkonnosti pre-pressové techniky. OPI tedy přestala být leckde zapotřebí, přesto ale zůstala velmi důležitou a zásadní technologií na mnoha pracovištích. Podívejme se nyní, pro jaké vlastnosti zůstává OPI v oblibě a pro které se naopak uvažuje o jejím nahrazení.

Výhody a nevýhody

Zásadní výhodou OPI je podstatně menší zatěžkání systémových zdrojů (disková a operační paměť, přenosová média, síťové linky atp.) při montáži s použitím proxy obrázku. Díky nasazení OPI serveru se pak výrazně zrychluje finální výstup. Rovněž lze využít výhod paralelního zpracování, při kterém například sazeč sestavuje layout s využitím proxy obrázku, zatímco grafik provádí finální doladění tohoto obrázku v rozlišení vysokém apod.

Mimo zmíněných obecných výhod pomáhá OPI k jejímu udržení také postupné zkvalitňování odpovídajících systémů (například Helios ImageServer, Cyan Soft Opium OPI, Xinet FullPress aj.). Ty už dávno neposkytují pouhé nahrazení obrázku v nízkém rozlišení jeho ekvivalentem v rozlišení vysokém ve fázi výstupu. V jejich případě máme spíše co do činění s řešeními, které slouží jako centrála, jež dynamicky provádí příjem, konverzi, výstup a distribuci grafiky podle potřeb jednotlivých pracovišť, a to nejen v lokální síti, ale také prostřednictvím Internetu. Úpravy, které uvedené systémy dokáží provádět vysoce automatizovaně tak nespočívají pouze ve změnách rozlišení, ale také třeba převodech mezi různými formáty, kompresi či správě barev.

Schéma naznačující způsob využití Helios ImageServeru

Využití OPI sebou ovšem nese i nevýhody. Hlavní obecnou výhradou zde je náročná implementace OPI workflow. I když existuje dokonce open-source podoba OPI-software (OPI3) a k zajištění provozu OPI-serveru lze nasadit bezplatný Linux, patří řešení pro provoz uvedené technologie vždy spíše do třídy high-end. Důvod je jasný: software i hardware musí být dimenzován pro správu, uložení a přenos velkých objemů dat, zásadní je dále spolehlivý chod celého řešení. Nasazení OPI-serveru se tedy obvykle vyplatí teprve ve větších provozech (osvitová pracoviště, vydavatelství periodik, komerční tiskárny aj.). Problémem pak bývá rovněž zajištění spolehlivosti nasazení OPI komentářů v rámci workflow: leckdy se může chybou použitých aplikací i nesprávných uživatelských nastavení přihodit s těmito komentáři během jejich přenášení a úprav nechtěná změna, jejíž dopad je fatální.

OPI a PDF

Zásadní pro současné postavení i budoucnost OPI je začlenění uvedené technologie v rámci PDF workflow. PDF totiž začíná v dnešním pre-pressu dominovat (a nahrazovat dřívější postupy, postavené na PostScriptu). Specifikace PDF (od verze 1.2) umožňuje použití OPI komentářů, které se do PDF dokumentů vkládají zejména při převodu z postscriptových souborů pomocí Acrobat Distilleru. Tyto komentáře pak putují s PDF dokumentem až do fáze výstupu, kde jsou zpětně vloženy do postscriptového výstupního toku, kterým v současnosti obvykle PDF workflow končí (jen málo RIPů zatím dokáže PDF konzumovat přímo).

Obecné výhody nasazení OPI jsou v případě PDF výrazně umenšeny skutečností, že v rámci PDF lze grafiku velmi účinně komprimovat, takže OPI náhledy nepřinesou v daném případě zdaleka tak významné úspory objemu jako v případě PostScriptu. Nasazení náhledů také nedovoluje provádět spolehlivý preflight PDF dokumentu, ztrácí se rovněž garance správnosti, která je jinak dána použitím Distilleru při převodu do PDF. Z těchto i dalších důvodů jsou tedy tendence se OPI v PDF workflow zcela vyhnout, jejich odrazem je například zákaz OPI komentářů v souborech podle specifikace PDF/X-1a. Ti, kdo s OPI v PDF naopak pracovat potřebují, mohou každopádně využít nástroje, jaké nabízí například plugin Acrobatu ARTS PDF ImageWorks.

Nastavení OPI v ImageWorks

Závěrem

OPI je důležitá technologie, která ani s nárůstem výkonnosti pre-pressového hardware neztrácí rozhodně na významu. Její další vývoj je ovšem jen málo pravděpodobný. Koncepce paralelního nasazení dvou podob obrázku v různých rozlišeních zůstane sice zřejmě v pre-pressu platná. Dá se ovšem předpokládat, že funkci OPI komentářů přeberou odpovídající XML tagy, ke kódování obrázků by pak mohlo být využito velmi dobře algoritmů, jaké dnes nalézáme v JPEG2000, které dovolují pracovat u téhož obrázku s jeho podobou v nízkém i vysokém rozlišení. Vývoj odpovídající konkurenční technologie ovšem jistě potrvá delší dobu.