Encyklopedie publikačních formátů: EPS - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

6. září 2004, 00.00 | Čím se formát EPS liší od normálního PostScriptu? Jak funguje a k čemu je využitelný? A
co má s EPS společného formát DCS? Odpověď na tyto i další otázky hledejte v tomto díle
naší encyklopedie.

S formátem PostScript je již od doby jeho vzniku úzce spojen formát EPS čili Encapsulated (zapouzdřený) PostScript. Ten byl navržen za účelem reprezentace a přenosu postscriptových dat, zejména grafických, mezi aplikacemi a platformami. I když lze ke stejnému účelu využít i další formáty, je EPS k uvedenému účelu hojně nasazován na prakticky každém pre-pressovém pracovišti. Podívejme se tedy podrobněji, co přesně tento formát nabízí a jakým způsobem s ním lze či nelze pracovat.

Charakteristiky

Jak jsme již řekli výše, je EPS specifickou formou jazyka PostScript, uzpůsobenou pro import a export postscriptových dat, především obrázků, v rámci aplikací na různých platformách. Vzhledem k poslání formátu nepřekvapí, že EPS soubory (označované někdy jako EPSF, kde F je zkratkou pro File) mohou být na rozdíl od normálního PostScriptu pouze jednostránkové. Tomu odpovídají omezení příslušných operátorů, které navíc brání tomu, aby EPS dokument obsahoval instrukce, měnící nějak nastavení stránky či výstupu mimo samotný obrázek. (EPS soubory totiž bývají obvykle součástí postscriptového výstupu - viz další výklad.)

Zpracování EPS grafiky s pomocí Ghostscriptu

Zásadní a povinnou součástí EPS souboru je operátor BoundingBox, který udává (v pointech - pt, 1 pt=1/72 palce) pozici a rozměry obrázku prostřednictvím uspořádané čtveřice číselných údajů, určující pozici levého dolního a pravého horního rohu obrázku. Na základě těchto údajů se provádí umístění obsahu EPS souboru na stránce. Vedle BoundingBoxu musí či může EPS soubor obsahovat ještě řadu dalších informací, týkajících se například verze PostScriptu, jejíž operátory jsou použity v daném souboru, tvůrce souboru, data vytvoření atp. Všechny tyto údaje mají podobu tzv. DSC (Document Structuring Comments) komentářů, přičemž EPS soubor musí být na rozdíl od normálního PostScriptu s DSC kompatibilní. To by mělo garantovat podstatně "čistší" a bezproblémověji zpracovatelný kód než v případě běžných postscriptových souborů.

Vykreslení EPS grafiky vyžaduje interpret PostScriptu: takovýto požadavek ale splňuje málokterá aplikace a tak EPS nabízí jiný prostředek, umožňující na obrazovce (při stránkové montáži apod.) či nepostscriptových tiskárnách (náhledový tisk) pracovat s EPS. Tímto prostředkem je náhled, tedy bitmapový obrázek určitého rozlišení, jehož podoba odpovídá zobrazení daného kódu na postscriptovém zařízení. Tento náhled je součástí EPS souboru a vytváří se obvykle při generování dané EPS grafiky, případně též později s pomocí odpovídajících nástrojů. Formát náhledu je závislý na platformě: na Macovi se používá formát PICT a TIFF, ve Windows WMF (Windows Metafile) a TIFF, v Unixu pak EPSI (Encapsulated PostScript Interchange). Požadavek nezávislosti na platformě zde dokáže splnit pouze TIFF (navíc lze jeho data účinně komprimovat), který je tedy vhodné doporučit při práci s EPS grafikou všude tam, kde se opravdu předpokládá její přenos mezi platformami.

Úvodní část EPS souboru s DSC komentáři

Náhled použitý při zpracování obrázku na obrazovce, například v sázecí či ilustrační aplikaci, neposkytuje žádné možnosti manipulace s jednotlivými prvky obrázku. K dispozici jsou pouze globální transformace typu ořezu či změny velikosti. Na omezení pak narážíme i při využití náhledu k tisku na nepostscriptovém zařízení: z důvodu úspory velikosti souborů bývají totiž náhledové obrázky uživateli obvykle generovány pouze v rozlišené obrazovky, a tudíž kvalita výstupu není příliš vysoká.

EPS soubor lze uložit v sedmibitovém či osmibitovém kódování. První využívá k zápisu čistý text (ASCII), druhé zápis binární. Binární kódování umožňuje ukládat EPS do podstatně menších souborů. Problémy ovšem vznikají při přenosu takto kódovaných souborů mezi platformami (komplikace s různými řídícími znaky, jako je např. Ctrl-D při přenosu z Maca na Windows aj.). Výhodou, ale při nesprávném nastavení i zdrojem problémů, je možnost použití ztrátové JPEG komprese v rámci EPS.

Tvorba a zpracování EPS

EPS se nejčastěji vytváří s pomocí exportní funkce dané aplikace. Tuto možnost nabízí prakticky všechny současné rozšířené pre-pressové programy, určené pro zpracování obrázků a ilustrací či počítačovou sazbu. EPS soubory vytvořené touto cestou bývají obvykle kvalitní, je ovšem třeba dbát na správné nastavení všech exportních parametrů (pozor na charakteristiky, spojené se zařízením).

Dalším donedávna hojně užívaným způsobem tvorby EPS souboru býval tisk do souboru pomocí postscriptového tiskového ovladače. To je využitelné zejména při výstupu z aplikací, nepodporujících přímo export do EPS, výsledek ovšem není příliš dobrý. Hlavním důvodem je nejednotnost chování jednotlivých aplikací při výstupu prostřednictvím zmíněného typu ovladače, problémy pak existují i v samotných driverech. Podstatně lepší, byť na první pohled trochu krkolomnou možnost převodu uvedeného typu tak poskytuje spíše Adobe Acrobat: výstup z dokumentu se převede pomocí Distilleru do PDF dokumentu, jehož požadovaná část se pak exportuje do EPS s pomocí odpovídající exportní funkce Acrobatu. Konečně se nabízí i možnost konverze do EPS z jiných formátů, a to s pomocí specializovaných aplikací, jako jsou například Ghostscript, Transverter Pro či Image Alchemy.

Dialog pro export do EPS v Adobe Acrobatu

Vytvořený EPS soubor bývá využit zejména v aplikacích pro stránkovou montáž., do jejichž dokumentů se vkládá prostřednictvím odpovídající importní funkce. Po vložení lze s EPS obrázkem manipulovat podobným způsobem jako s jinými objekty (operace typu umístění na stránce, změna velikosti, ořez či rotace). Jak jsme ale již naznačili výše, aplikace většinou nedokáží měnit charakteristiky na úrovni postscriptového kódu, manipuluje se pouze s nastavením BoundingBoxu, k zobrazení v dané aplikaci je přitom použit náhled. Pro korektní vytištění EPS souboru v rámci dané stránky na postscriptovém zařízení obvykle stačí, aby se k odesílaným postcriptovým datům připojila informace o změněném nastavení BoundingBoxu, postscriptový interpret provede odpovídající přepočty a vykreslení. EPS grafiku, která neobsahuje náhled, zobrazuje většina aplikací jako rámeček (rozměry a umístění odpovídají nastavení BoundingBoxu), ve kterém jsou vypsány základní údaje spojené se souborem (název, datum vytvoření, tvůrce). Na obrazovce a nepostcriptových zařízeních se zobrazí tento rámeček, na postscriptových je provedeno zpracování obsažených postscriptových dat.

Úpravy EPS souborů na úrovni postscriptového kódu jsou možné s pomocí drahých a na hardware patřičně náročných aplikacích typu OneVision Solvero. Částečné úpravy (tvorba náhledů, nastavení BoundingBoxu aj.), prohlížení, převod do jiných formátů či tisk na nepostscriptových zařízeních dovolují softwarové RIPy jako je Ghostscript. S pomocí preflightových aplikací, jako je například Markzware FlightCheck, pak lze zajistit "normalizaci" problémových EPS souborů. Uvedený typ aplikací i různé specializované utility pak řeší i další specifické problémy, spojené s nasazením EPS souborů, ke kterým patří především absence či nesprávné použití určitého počítačového písma v daném souboru, nesprávné nastavení JPEG komprese (příliš vysoká působí vizuální ztrátu dat), na zařízení závislých parametrů či kódování (viz výklad výše) aj.

DCS

Náš přehled o EPS musíme ještě doplnit zmínkou o formátu DCS čili Desktop Color Separation. Jedná se o rozšíření specifikace EPS, vytvořené společností Quark, pro snazší zpracování barevných separací. První verze uvedeného standardu provádí rozklad separace do pěti EPS souborů: čtyři z nich odpovídají jednotlivým plátů separace v modelu CMYK (jsou v odstínech šedi), pátý, tzv. master soubor, obsahuje odkaz na ostatní čtyři soubory a barevný náhled v nízkém rozlišení. Master soubor se pak využívá k importu a zpracování daného EPS obrázku v prostředí sázecí aplikace.

Rozklad do pěti souborů v rámci DCS ovšem výrazně napomáhá chybám při zpracování (poškození, ztráta či záměna některého ze souborů atp.), problémem je i omezení na čtyřsložkové separace. Quark proto DCS revidoval a umožnil v rámci jeho druhé verze jak spojení všech separovaných složek do jediného souboru, tak vícesložkové separace s použitím přímých barev. I přes tato vylepšení začíná ovšem DCS, zejména u čtyřsložkových separací, ztrácet na významu: Je tomu tak díky stále větší podpoře separací uvedeného typu přímo v zařízeních (in-RIP). Do značné míry ovšem zůstává zásadní volbou v případě separací vícesložkových (např. pro hexachromové obrázky). Zásadní aplikací pro práci s DCS soubory je dnes Adobe Photoshop.

Soubor v DSC je prakticky nepoužitelný v rámci kompozitních či PDF-workflow. Pokud například provedeme jeho převod do PDF prostřednictvím Distilleru, obdržíme vícestránkový dokument, na jehož první straně je náhled a na dalších stranách pak jednotlivé pláty v odstínech šedi - a to samozřejmě obvykle není to, co bychom vyžadovali. Řešením zde bývá zpětný převod DCS souboru do normálního EPS: v případě CMYK separací lze využít Photoshop, silným nástrojem je pak dále zejména DCSMerger společnosti Impressed.

Závěrem

EPS je dnes v pre-pressu velmi rozšířeným a oblíbeným prostředkem, který má ovšem konkurenci. Donedávna ji představoval zejména formát TIFF, postupně se ale začíná dostávat do popředí PDF, jehož využití obdobné EPS umožňuje stále více publikačních aplikací. Bez toho, abychom se pouštěli do hloubějších analýz nicméně můžeme konstatovat, že své místo na výsluni zájmu zatím EPS rozhodně neztrácí, i když s dalším obnovováním tohoto formátu již asi počítat příliš nelze.