Photoshop: Úprava digitální fotografie I. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

praxe

praxe

20. září 2002, 00.00 | Uživatelů digitálních fotoaparátů stále přibývá. Dílem o úpravách jasu a kontrastu začíná náš krátký seriál o některých důležitých peripetiích editace digitální fotografie.

V krátkém miniseriálu Úprava digitální fotografie si postupně přiblížíme některá úskalí zpracování digitálních obrázků. Každý zkušenější uživatel digitálního fotoaparátu jistě ví, že stiskem spouště práce s fotografií neskončila. Máme tu ještě spoustu práce s úpravou jasu a kontrastu, barevnosti, ostrosti, retuší, výřezy, přidáváním efektů, formátováním a přípravou pro tisk a ještě další řadou úprav.

V prvním díle si projdeme výchozí úkol, který bychom měli provést vždy, když digitální obrázek přeneseme do počítače - úpravu jasu a kontrastu.

Pro uživatele Photoshopu nebude žádnou novinkou pojem HISTOGRAM, který najdeme pod nástrojem Levels (Úrovně). Pro všechny ostatní rád v kostce přiblížím (histogramu jsme se na Grafice blíže věnovali také ZDE). Histogramem rozumíme jakési grafické znázornění zastoupení světel, stínů a středních tónů v obrázku. Pokud se v histogramu objevují vysoké vrcholy jednotlivých čar, znamená to, že se v obrázku vyskytují plochy podobného či stejného jasu (barvy). Čím více těchto čar je a čím jsou vyšší, tím více zastoupení stejných (podobných) ploch představuje.

Na ilustraci nahoře vidíme histogram naší originální fotografie z digitálního fotoaparátu. Černý posuvník nám udává stíny, šedý střední tóny a světlý posuvník světla. Jak vidíme, v obrázku je zastoupeno více tmavých ploch stejné barvy, zatímco světel se příliš nedostává.

Pro názornost si postupně projdeme optimalizaci jednotlivými posuvníky. V následujícím obrázku jsme provedli změnu pozice posuvníku světel. Tato úprava by však ve finále měla za důsledek ztrátu kontrastu a z fotografie by se stala zašedlá, až zamlžená kompozice.

Další obrázek je výsledkem úpravy pouze středních tónů. Zde však začaly velmi vystupovat světlé plochy - jejich kontrast se zvýšil natolik, že na sebe obracejí zbytečně mnoho pozornosti a jsou velmi rušivé. Také se u nich ztrácejí i větší detaily jako např. lom zdiva.

Třetí varianta představuje mírný posun stínů. V tomto případě by byla takováto úprava naprosto nevhodná - z originálního histogramu víme, že tmavých ploch je tu až přespříliš, proto je nemusíme zbytečně přidělávat. Tmavých, podexponovaných fotografií bychom se měli v našich fotoarchivech a fotobankách vyvarovat (výjimku tvoří případy uměleckých záměrů, ale i těch by nemělo být mnoho).

U další ilustrace jsme upravili posuvníky tak, abychom co nejvíce zachovali původní ráz obrázku s přihlédnutím na úpravu kontrastu a jasu. V pozadí se nám pěkně prosvětlily stromy a stráně, střechy konečně dostaly "zdravou" barvu a stupňování jasu od nejbližších ploch po nejvzdálenější ještě více umocnilo perspektivu.

Jediná nevýhoda zůstává u již dříve přeexponovaného levého horního rohu. Zde by pomohl pouze výřez, kterým bychom sice ráz a myšlenku poněkud pozměnili, ovšem zbavili bychom se tak nežádoucích oblastí. K výřezům se však ještě dostaneme v dalších dílech.

I u zdánlivě kvalitních a povedených fotografií můžeme drobnou úpravou světel, stínů nebo středních tónů dosáhnout ještě lepších výsledků. Ilustrace (níže) ukazuje v pravé části původní fotografii, levá oblast odkrývá obrázek upravený ve stínech a středních tónech. Získali jsme tak sytější a světelně klidnější kompozici.

Poslední ukázkou nahlédneme do kuchyně barevnosti, která s úpravou jasu a kontrastu úzce souvisí, a tak bychom na ni neměli zapomínat. Bylo by hezké zvládnout optimalizaci fotografie jedním univerzálním nástrojem, leč v praxi tomu tak není.

Když totiž zvyšujeme či snižujeme kontrast a jas jednotlivých pixelů, neznamená to nic jiného, než že hýbeme s jejich barevností. A činíme-li tak bez rozmyslu, můžeme si mnohdy spíše úpravy zkomplikovat.

Tento obrázek se krásně prosvětlil a kontury segmentů objektu vystoupily. Ovšem - vypadá takto modrá střecha, či naoranžovělé zdivo dost realisticky? Většinou to ví jen autor fotografie, ale právě ten by měl nést nejvíce zodpovědnosti za přesnou interpretaci snímků - takže zde místopřísežně prohlašuji, že střecha i osvícené zdivo vypadaly ve skutečnosti odlišně. Jak tedy postupovat dále? To si povíme až příště!