Úvaha o DisplayPortu na nových počítačích a perifériích Applu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

19. listopadu 2008, 00.00 | Apple své nové notebooky a 24“ LED monitor vybavil zobrazovacím rozhraním mini DisplayPort. Tento článek se pokouší na tenhle krok Applu podívat blíže. Jedná se o vítanou inovaci nebo krok, budící spíše rozpaky?

Po relativně krátké době od vypuštění velmi „žhavé“ novinky loňského roku — širokoúhlého profesionálního monitoru CG241W — přichází firma EIZO s další nemálo žhavou novinkou, kterou je bezesporu další monitor s HW kalibrací — CG222W. Nejrůznější PR články prodejců a nadšené recenze nešetří chválou. Monitor CG222W je primárně určen pro zájemce z řad malých grafických studií a poloprofesionálních fotografů, jenže tato cílová skupina je k běžně napsaným recenzím tradičně nedůvěřivá. Není se čemu divit. Větší investice jsou možne jen jednou za několik let a pokud se nevyplatí (případně nefungují jak bylo naslibováno), znamená to velmi citelnou ztrátu. Nezbývá tedy, než si monitor vzít pořádně do parády a v dlouhodobém testu jej důkladně otestovat, proměřit a prověřit — prostě najít to, co v krátkodobých recenzích bývá pro jistotu skryté … A jaký je tedy výsledek?

Je evidentní, že EIZO neusíná na vavřínech a neustále vyvíjí další modely profesionální řady CG. Potěšující je zjištění, že tento vývoj neprobíhá pouze směrem nahoru – tedy co se týče luxusnějších a dražších modelů, ale i směrem dolů, směrem k dostupnějším, ale přesto stále velmi kvalitním typům i pro ty náročné uživatele, kteří mají poněkud hlouběji do kapsy.

Jak už jsem se v upoutávce zmínil — cílová skupina, pro kterou je tento monitor především určen, je velice opatrná a před případnou koupí velice pečlivě zvažuje veškerá pro i proti. Proto není divu, že po oznámení na diskusním fóru GrafikyOnLine v sekci „ColorManagement – Poradna“ o zahájení důkladného testování, jsem byl velmi často „kontrolován“ dotazy typu „tak co, jak to vypadá, když už to bude hotové?“. Nicméně dvouměsíční test si vyžádal své a já musel mlčet jako „Tajemný hrad v Karpatech“, dokud jsem nebyl kompletně hotov. Samozřejmě, obvyklá standardní recenze se dá napsat za hodinu, jednoduché měření je hotovo také řádově za pár desítek minut (maximálně) a je to. Nicméně úkolem tohoto dlouhodobého testu není vychválit daný monitor až do nebes, nýbrž najít veškerá možná úskalí, případně konkrétními argumenty a objektivními nálezy zpochybnit tvrzení výrobce v jeho propagačních materiálech a upozornit chtivého zájemce, že papír snese vše. Od samého počátku zahájení série těchto důkladných testů již s první vlajkovou lodí CG220, byl zástupce EIZO NANAO Corporation na našem trhu – konkrétně ředitel společnosti AVNET pan Charvát – srozuměn s tím, že po zahájení testů již není cesty zpět. Jakmile se při testech zjistí jakákoliv nesrovnalost, bude bez možností „zpětvzetí testu“ nekompromisně zveřejněna. Pan Charvát kupodivu bez výhrady souhlasil a dodal, že naopak očekává co nejpřísnější hodnocení. A tak tedy úspěšně prošel ohněm dlouhodobého důkladného testu CG220 a CG241W, nyní došla řada na CG222W, tentokrát s trochu rozšířenější metodikou testu.

Oficiální technické parametry, které jsou deklarovány výrobcem EIZO Nanao Corporation

Technologie panelu: S-PVA, III. generace
Rozlišení panelu: 1 680 × 1 050
Uhlopříčka panelu: 22“ (56 cm)
Interní gamma korekce: 16bitové zpracování korekce ve 12bitové LUT elektroniky
Rozsah jasu: 40–200 Cd (s technologií uniformity jasu DUE)
Kontrast: 800 : 1
Odezva: typicky 8 ms (šedá na šedou, technologie Overdrive), max. 16 ms (extrém černá/bílá)
Vstup: 2× DVI (s HDCP), USB hub…
Plně HW kalibrace se 4 předvolbami nastavení (kalibrace, uživatelský režim, sRGB, kalibrovaná emulace)
Gamut: až 92 % AdobeRGB
Maximální chyba zobrazení v ploše monitoru (chyba uniformity): 3 dE

Monitory s širokým rozsahem barev včera i dnes

Když Eizo přišlo se svým CG220 v roce 2005 (ano, čas velmi zběsile utíká), znamenalo to v předtiskové přípravě skutečnou revoluci. Konečně mohl uživatel spatřit na monitoru barvy, o kterých se mu ani nesnilo i na těch nejdražších monitorech typu Barco. Najednou bylo možné na monitoru kontrolovat celou tiskovou škálu offsetu, ba dokonce i kvalitních inkoustových fototiskáren! O dva roky později (zanedlouho po uvedení novější přepracované verze CG221), přišlo EIZO s monitorem CG241W, který nabídl podobně široký rozsah zobrazitelných barev, ale za poloviční cenu. Už tehdy jsem se pozastavoval nad výraznou změnou poměru cena/kvalita/výkon v jednoznačný prospěch uživatele. Nyní šlo EIZO v tomto duchu ještě dál a s monitorem CG222W podlomilo (bez DPH) hranici 20 tisíc Kč. Ano, monitorů s širokým gamutem je na trhu mnohem více. Jmenoval bych NEC, Samsung (se svou řadou XL) a také HP a další. Zatímco Samsung má (přes své velmi zajímavé parametry díky LED podsvětlení) omezené možnosti HW kalibrace (z politických důvodů, aby přímo nekonkuroval svému nejvýznamnějšímu partnerovi EIZO), HP se (navzdory reklamnímu nadšení) etabluje spíše v sekci domácích amatérských uživatelů, kterým nevadí poněkud podivně (diplomaticky napsáno) fungující CMS a velmi omezené možnosti ovlivnění nastavení monitoru náročnějším uživatelem. Abych to shrnul – s širokogamutovými monitory se doslova roztrhnul pytel, ale CG222W si nárokuje posici na samém vrcholu kvality v cenové kategorii do 30tis. Otázku, zda-li oprávněně, začnu zodpovídat vzápětí …

Kalibrace monitoru, jeho reálný barvový rozsah

Výrobce dodává k monitoru precizně propracovaný kalibrační SW pod názvem ColorNavigator. Pomocí něj si uživatel nastaví požadovanou gammu (nejspíš 2,2) a chromatickou teplotu bílé (opět nejspíš D50). Jen s těmito parametry se ale průvodce ColorNavigatoru nespokojí a dále vede uživatele nastavením úrovně černé (sice je většinou záměrem mít černou co nejčernější, na druhou stranu tato funkce dává možnost uživatelům korigovat úroveň černé tak, aby ve specifických případech výsledný kontrastní poměr monitoru lépe odpovídal kontrastnímu poměru předlohy …), stejně tak dovolí uživateli zapnout emulaci libovolného RGB prostoru (zde je zajímavé např. sRGB například pro kontrolu grafiky na webové prezentaci a pod.), ovšem pro dosažení maximálního gamutu je vhodné žádnou emulaci nezapínat. Nicméně jsem schopen si představit i takového uživatele, který se nespokojí s předvolbou jednoduché simulace sRGB přímo z panelu OSD monitoru, ale požaduje maximální věrnost emulace ověřené měřicí sondou.

Po zadání těchto požadovaných parametrů SW vyzve uživatele ke kalibraci sondy a započne samotné měření. Vzhledem k tomu, že ne každý typ sondy je vhodný pro monitory s širokým rozsahem barev, je v této verzi ColorNavigatoru připravena volba korekce měření pro sondy, které jinak nejsou schopny plně změřit „widegamut“ monitor a nebo dávají zkreslené výsledky, znemožňující vytvoření korektní kalibrace. Tuto korekci (maje k ní zprvu nedůvěru v duchu „neuvěřím, dokud neprověřím“) jsem důkladně prozkoušel všemi možnými i nemožnými způsoby a mohu jen suše konstatovat, že funguje překvapivě velmi dobře. Proto si na své přijdou majitelé starších sond, jako je skvělá a přesná DTP94 či mnohem levnější řada i1. Samozřejmě spektrofotometr (i1Pro či Munki) je výhodou, ovšem ne každý uživatel (s ohledem na cenu displeje versus cena sondy) jím disponuje. Z tohoto hlediska beru tuto korekci naměřených dat jako velice významný a veskrze positivní počin (korekce kolorimetru je „defaultově“ zapnuta a je aktivována automaticky pro daný typ sondy).

ColorNavigátor průběžně koriguje (s 16bitovou přesností výpočtu) na základě změřených dat interní LUT tabulku (která je na 12 bitech) elektroniky monitoru tak, aby parametry monitoru co nejpřesněji odpovídaly požadovanému stavu, přičemž zároveň na jednoduchém a názorném grafu zobrazuje průběh a úspěšnost korekce. Následně pak změří profil monitoru a aktivuje jej v systému. Vzhledem k tomu, že monitor jsem měl z určitých důvodů (měření více sondami, test na jiném OS a pod.) připojen souběžně na dva počítače, zjistil jsem nikde neuváděnou funkci/vlastnost monitoru: monitor je schopen mít na každý DVI vstup jinou kalibraci! Pokud se pak přepíná mezi jednotlivými DVI vstupy tlačítkem ovládání monitoru, monitor si automaticky přenastaví korekci zobrazení podle aktuálně provedené kalibrace na každý DVI vstup zvlášť (např.: 1. DVI – kalibrovaných D50, 2. DVI – kalibrovaná emulace sRGB). Tuto vlastnost považuji za velice zajímavou a přiznám se, že mne příjemně překvapila a mnohé při testování usnadnila.

Podívejme se nyní na graf, na kterém je zobrazen rozsah barev, jenž je testovaný monitor schopen zvládnout (samozřejmě po kliknutí na obrázek se vám graf zobrazí v plné velikosti.)

Na první pohled je zřejmé, že srovnání s velikostí AdobeRGB nebude až tak jednoduché a jednoznačné. Zatímco CG222W trošku ztrácí ve žluté a citelněji už v azurové, modré a částečně v purpurové oblasti, má zase poměrně výrazně navrch v červené oblasti oproti AdobeRGB. Pokud porovnám velikost objemu AdobeRGB versus CG222W, pak CG222W má něco přes 89 % objemu AdobeRGB. Vzhledem k tomu, že ve specifikacích EIZO se udává 92 % AdobeRGB, aniž by se jakkoliv zmiňovali za jakých podmínek k tomuto číslu došli, musím sarkasticky poznamenat: „ejhle, o téměř tři procenta jsou na tom v reálu hůř“ a přitom zároveň jedním dechem musím pragmaticky dodat, že celkově to není zas tak špatný výsledek. A proč? Zapomeňme na srovnání s gamutově slabou CRT technologií, která je již dávno za zenitem historie a podívejme se na mou oblíbenou srovnávací tabulku (opět po kliknutí se vám ukáže v plné a čitelné velikosti, navíc si ji můžete stáhnout v tomto PDF souboru). Zde je proměřeno 32 velmi zajímavých barev. Zajímavých z toho důvodu, že jsou velmi citlivé na věrnost zobrazení a zde, pokud něco nefunguje, se to okamžitě projeví. Jsou to velmi problematické vzorky, které dají zabrat každému monitoru a které jsou vybrány díky dlouholeté praxi v měření monitorů i tiskáren (plná verze obsahuje 200 vzorků, ale v rámci náročnosti dlouhodobého testování je použita „light verze“ se zmíněnými 32 vzorky, které jsou více než postačující).

V tabulce je pro porovnání BarcoPersonalCalibrator (CRT technologie), stejně tak vlajková loď EIZO – CG220/CG221 a před rokem testovaný CG241W. A samozřejmě hned v první části tabulky je testovaný CG222W (zvýrazněný žlutou barvou). Jeho průměrná (matematická!) odchylka 1,6 dE je bezesporu skvělým výsledkem, který zjištěný rozpor necelých 3 % objemu gamutu oproti oficiálním specifikacím poněkud odsouvá do bezvýznamného pozadí. Oranžově zvýrazněná políčka etalonu ukazují barvy, které jsou pro jakýkoliv (i širokogamutový) monitor docela problematické: okraj gamutu a nebo projev důsledku stále osmibitového výstupu z grafické karty počítače po DVI rozhraní si takřka vždy vybere svou daň. CG222 v tomto problematickém pásmu vykázal odchylky v rozmezí 2,7–5,7 dE. Jenže to je nekompromisní matematický výpočet odchylky CIE dE. Pokud vezmeme v úvahu poněkud reálnější algoritmus vizuální barvové odchylky, dostáváme se postupně k mnohem snesitelnějším odchylkám (od shora v oranžových řádcích) 1,1 dEv, 1,8 dEv, 1,7 dEv a 1,1 dEv – tož tohle rozhodně nelze označit za špatný výsledek! A co tedy konkrétně znamená? Znamená to, že byste neměli odchylku v zobrazení těchto barev na první pohled ani zaznamenat, respektive byste ji případně měli (na druhý a důkladnější pohled) vyhodnotit jako v podstatě bezvýznamnou!
(Pozn.: Věřte mi, v offsetovém tisku jsme s odchylkami na tom hůř někdy i v rámci několika desítek po sobě jdoucích tiskových archů …)

Rovnoměrnost zobrazení, stabilita v čase

Výrobce udává, že díky technologii DUE (která spočívá v proměření plochy displeje v 25 bodech již ve výrobě a v následné korekci pomocí interní elektroniky), nesmí odchylka zobrazení v ploše překročit odchylku 3 dE. Vzhledem k dost těžkým problémům technologie LCD s rovnoměrností podsvícení jsem se tomuto odvážnému tvrzení podíval na zoubek (to je to výše avízované rozšíření metodiky testu). Provedl jsem celou sérii testů a dospěl jsem k následujícímu dílčímu závěru.

Na testu čítajícím 24 barevných políček jsem v celkem 9 bodech displeje dostal maximální odchylku od středu 0,93 dE (výrobce garantuje nepřekročení 3 dE). Celkové rozložení chyby vypadá takto (v dE):

Při kombinovaném testu ověření chromatické a jasové uniformity šedé (20 % a 60 %) a chromatické teploty bílé (100 %) jsem dostal následující rozložení odchylky v ploše (v %):

Mohu s klidným svědomím konstatovat, že zde jsem dostal výsledky, které výrazně předčily (v dobrém slova smyslu) parametry udávané výrobcem.

Co se týče stability monitoru v čase, podívejme se na následující graf. Z něj je patrné, že po nějakých 6 minutách od zapnutí se monitor velmi dobře stabilizuje, přičemž rozdíl ve výši asi 0,5 dE mezi 4. a 20. minutou pokládám za celkem malý. Po 20 minutách provozu monitoru je jeho zobrazení zcela bezpečně stabilizováno. Po celou dobu testování monitoru (něco přes 2 měsíce) jsem nezaznamenal žádné odchylky, které by zavdaly důvod k rekalibraci monitoru. Průměrná odchylka zobrazení monitoru (testováno na výše zmíněných 32 barevných vzorcích) kmitala v rozpětí 1,55–1,85 dE, což pokládám za vynikající výsledek. V době psaní (a tedy v závěru tohoto dlouhodobého testu) jsem provedl poslední měření (po celkem 60 dnech od prvního změření) a aktuální průměrná odchylka se drží na 1,62 dE. Skutečně velmi potěšující výsledek …

Monitor je vybaven optickým čidlem (továrně není zapnuté a je nutné jej uživatelsky aktivovat přes OSD), které nabízí možnost průběžného měření úrovně okolního světla a následnou korekci jasu monitoru. Ačkoliv jsem tuto funkci měl po celou dobu testů z pochopitelných důvodů vypnutou, zajímalo mne, jaký vliv bude mít tato korekce jasu na například zachování chromatické teploty bílé a pod. Stručně řečeno – žádný. Nezaznamenal jsem žádný významný dopad, který by stál za zmínku. Uživatelům, kteří mají problém s častou a výraznou změnou úrovně osvětlení na svém pracovišti (typicky v krajním případě zhasnuto(tma)/rozsvíceno), mohu klidně tuto funkci doporučit – je to skutečně praktické, šetří to oči a pomáhá redukovat únavu uživatele, aniž by to mělo zaznamenatelný vliv na věrnost zobrazení…

Závěr

Závěrem bych se vrátil zpět ke grafu, kde jsou znázorněny gamuty: naleznete zde pro porovnání nejen gamut testovaného CG222W, ale i CG241W, samozřejmě AdobeRGB a také offset ISO27. Na první pohled je patrné, že CG222W svými gamutovými možnostmi plně uspokojí jak náročného grafika, tak i velmi náročného fotografa — což koneckonců vyplývá i z rekapitulace tabulky s barevnými odchylkami. Průměrná dE okolo 1,6 je skutečně velmi nízká hodnota, neřku-li pokud bychom brali v úvahu poněkud reálnější vizuální odchylku, dostali bychom se dokonce pod hodnotu, kterou bych označil za zcela zanedbatelnou. Stabilita monitoru se dá označit jediným slovem: „excelentní“.

Co tedy napsat úplně na závěr závěru? Snad jen to, že vzhledem k poměru cena/kvalita/výkon by dle mého soukromého názoru mělo EIZO přehodnotit cenovou politiku svých CG modelů a poněkud své ceny zvýšit. Vždyť si to představte — jak by se asi prodával luxusní model Jaguára s cenou pod úrovní Fábie? Vždyť to by pak Jaguár přestal být Jaguárem!

Redakční poznámka: Tento dlouhodobý test připravil exkluzivně pro server Grafika.cz přední specialista na správu barev – pan Viktor Navrátil. Autorský honorář bude po dohodě s autorem převeden redakcí na dobročinné účely.