Okénko do historie 6. - Fujifilm - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

20. listopadu 2007, 00.00 | Základní stavební kámen japonské společnosti Fujifilm byl položen v lednu roku 1934. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit domácí fotografický průmysl. Jak ale historie ukazuje, tak nepřetržitou technologickou inovací lze dosáhnout ještě více. V jeho širokém portfoliu lze nalézt velké množství optických, zobrazovacích, polygrafických aj. produktů, které pokrývají všechny lidské obory. Nejdůležitější mezníky této společnosti si v dnešním článku krátce připomeneme.

Základní stavební kámen japonské společnosti Fujifilm byl položen v lednu roku 1934. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit domácí fotografický průmysl. Jak ale historie ukazuje, tak nepřetržitou technologickou inovací lze dosáhnout ještě více. V jeho širokém portfoliu lze nalézt velké množství optických, zobrazovacích, polygrafických, aj. produktů, které pokrývají všechny lidské obory. Nejdůležitější mezníky této společnosti si v dnešním článku krátce připomeneme.

Jak to začalo

Dnešní díl nás zavede zpět do Japonska, kde na úpatí nejvyšší hory Fuji (3 776m, čti Fudži) 20. ledna roku 1934 vznikla společnost Fuji Photo Film (dnešní - Fujifilm). Vlastní myšlenka o jejím vzniku patří japonské vládě, která už nechtěla jen přihlížet, jak je domácí fotografický trh závislý na americkém Kodaku, který diktoval dovozní ceny. Hlavním záměrem tedy bylo vytvořit domácí fotografický filmový průmysl. Nově založená společnost získala výrobní operace po rozdělení společnosti Dainippon Celluloid, která se od roku 1919 zabývala výrobou plastových výrobků. Výrobní závod byl umístěn v Minami asi 50 km západně od Tokia, tedy u zmíněné posvátné hory. Toto místo bylo vybráno pro svou hojnost čisté vody, vzduchu a snadný přístup.

Do čela společnosti Fuji Photo Film byl jmenován Shuichi Asano, který měl k dispozici 3milionový kapitál a 340 zaměstnanců. Již od počátku výroba směřovala k vytvoření vlastního fotografického filmu, suchého štítku a fotografického papíru. První produkt byl uveden již v dubnu 1934 a byl jím 35mm pozitivní film typu 150. Jeho kvalita bohužel velmi pokulhávala za americkým konkurentem, který byl nejen kvalitnější, ale i levnější. Hlavní chybou byla špatná volba světlo-citlivého materiálu, který vykazoval značnou ztrátu kresby, což pochopitelně nechtěl nikdo riskovat. Fuji se proto po dobu dalších 3 let věnoval pouze výzkumu, což si vyžádalo další zadlužení společnosti. Tzv. trn z paty jim vytrhl až německý specialista, kterého zaměstnali, aby jim pomohl s výzkumem. Není to poprvé, kdy japonský výrobce využil služeb německých inženýrů. Vzpomeňme např. na Nikon vs. Carl Zeiss.

Špatnou reputaci na domácím trhu se Fuji podařilo napravit až o 2 roky později, kdy byl představen 35mm negativní film typu 100. Ten byl nejprve představen tisku a filmovým studiím, které chvíli váhaly, ale nakonec je Fuji přesvědčil, že právě jeho filmy jsou pro ně to pravé. Svou roli také sehrálo veřejné cítění ve prospěch využití domácího produktu, politický tlak a snadný dosah velkovýroby, kterou Fuji sliboval. Psal se rok 1936 a Fuji Photo Film Co., Ltd. se mohl konečně prezentovat jako plnohodnotný výrobce fotografických filmů pro domácí trh. Ještě téhož roku stihl vyrovnat finanční schodek a dokonce musel enormně zvýšit celkovou produkci.

V roce 1938 Fuji otevřel novou továrnu umístěnou v japonské Odawaře (oblasti Kanagawa), kde ihned začal výzkum barevného filmu. Veškerou výrobu ale o rok později zastavila druhá světová válka a z nařízení vlády většina produktů připadla armádě. V roce 1945 spojenecké bombardovací nálety poškodily dvě Fujiovy továrny a následná obnova si vyžádala více než jen opravu infrastruktury. Situace se urovnala až v roce 1947, kdy bylo schváleno obnovení civilního obchodu. Fuji ihned využil situace a začal vyvážet své produkty do Jižní Ameriky a Asie. O rok později Fuji ohlásil dokončení výzkumu barevných filmů a uvedl první barevný film (ASA 10) určený pro diapozitivy. Další filmy na sebe nenechaly dlouho čekat a společnost Fuji plně ovládla domácí trh s postupnou expanzí na západ.

Výrobní závod Fujifilm - Odawara

Událost: V roce 1936 Fuji představil svůj první rentgenový snímek, čímž vstoupil do lékařského oboru, ve kterém působí dodnes. V roce 1943 byl jmenován nový prezident společnosti, kterým se stal Sakae Haruki. V roce 1944 byla zformována divize Fuji Photo Optical. Stalo se tak poté, co v japonské Odawaře začala výroba optických skel pro armádu. Těchto zkušeností Fuji později využil pro výrobu vlastních fotoaparátů a objektivů značky Fujinar, resp. Fujinon.

Fotoaparáty Fuji

Prvním fotoaparátem z dílny Fuji byla Fujica 6 I A z roku 1948, která odstartovala dlouhou sérii Fujic, vyráběnou až do roku 1985. První řada Fujica 6 byla rozdělena do několika dalších variant. Již zmíněná A - 1948, dále B, C - 1948, AS, CS - 1949 a B, BS - a/b/c - 1949. Šestka v názvu vyznačuje středoformátové přístroje a písmenné označení znamená použitou clonu a rychlost závěrky. Standardem pro domácí trh byly rychlosti 1-1/200 a pro exportní modely C, CS rychlá závěrka Seikosha Rapid 1-1/500s. Písmeno S navíc přidává synchronizaci blesku. Společnou vlastností pro všechny byl rozkládací měchový mechanismus objektivu, kterým byl většinou Fujinar 75mm.

Fujica 6 I/BS (1949)

Fujica 6 I/CS (1949)

V roce 1950 byla uvedena druhá řada fotoaparátů Fujica 6, ve které byly pouze 3 typy těchto středoformátů. Model II BS, CS z roku 1952 a model II CR z roku 1953. Podle Fuji byla druhá řada kompletně předělána, ovšem až na pár detailů se od sebe obě řady příliš neliší. Kovové tělo pokryté koženkou, stejný měchový mechanismus i ovládání. Změna se projevila především u pevného hledáčku, který byl zvětšený a mírně posunutý doprava. Další změny se dočkal i objektiv, resp. jeho vnitřní uspořádání čoček pro lepší zaostřování. Poslední model Fujica CR nabídl 75mm f/3.5 objektiv Fujinar, závěrku Rectus s rychlostmi B a 1-1/200s. Pro obě řady bylo možno použít svitkových film typu 120 na 12 snímků.

Fujica 6 II/CR (1953)

Ještě než přejdeme na 35mm formát, tak si připomeneme dvouokou zrcadlovku Fujicaflex z roku 1954. Po vzoru ostatních i Fujicaflex vychází z již zažité hranaté konstrukce těchto vzácných TLR (twin-lens reflex - dva objektivy) fotoaparátů. Horní objektiv zastoupil funkci hledáčku a spodní objektiv značky Fujinar 83mm f/2.8 se stará o expozici. Použitá závěrka je Seikosha Rapid s rychlostí B a 1-1/400s. Vedle výroby fotoaparátů neustával ani vývoj filmů, spíše naopak - licenční dohoda mezi Fuji a Eastman Kodak dovolila Fuji vyrovnat se konkurenci v kvalitě, tedy pokud jde o černobílé filmy. V roce 1958 Fuji uvedl na trh první negativní film Fujicolor a 3 další černobílé svitkové filmy. Během padesátých let Fuji dosáhl 15procentního podílu z celosvětového prodeje filmů.

Fujicaflex (1954)

Událost: V březnu roku 1956 byl dokončen první japonský elektronický počítač FUJIC pocházející z dílny Fuji. Jeho úkolem byla výpomoc při výpočtech konstrukce objektivů. Hodinová rychlost dosahovala pouze kolem 30KHz, ale přesto šlo o velmi rychlý přístroj. Dokázal zpracovat sčítání a odčítání za 0.1ms, násobení za 1.6ms, čímž 2000x překonal rychlost lidské kalkulace. O výpočty se staralo 1700 elektronek a ultrazvuková zpožďovací paměťová rtuťová linka pro 255 slov. Počítač byl dva a půl roku úspěšně využíván v Odawaře pro vnitřní výpočty. Dnes je jeho vlastníkem tokijské Národní muzeum, ve kterém si Fujic můžete prohlédnout.

Fujic (1956)

35mm v podání Fuji

Rok 1957 je v historii společnosti Fujifilm zapsán jako velmi významný mezník. Toho roku byl uveden první 35mm fotoaparát se závěrkou v objektivu Fuji Fujica 35 M, který byl vystaven na World Expo '57, kde sklidil velmi dobré hodnocení. Chválen byl ostřící kroužek pro jednoduché ovládání palcem, jasný hledáček s automatickou kompenzací paralaxy. Dále natahovací páčka umístěna na pravé spodní straně pro jednodušší ovládání pravou rukou a pevné držení levou rukou a také cena, která byla o poznání nižší než konkurenční přístroje v této třídě. O kvalitní fotografie se staral pevný 45mm objektiv Fujinon se světelností f/2.8 a čtyřmi prvky ve třech skupinách. Závěrka Citizen MXV s vestavěnou samospouští dovolila rychlosti B, 1 - 1/400s. Firma Citizen dodávala závěrky i pro jiné výrobce, jako Nikon, Minolta aj. Fujica 35 M byl dobrý fotoaparát, který se zároveň dobře prodával a společnost Fuji Photo Film jen utvrdila své kvality.

Fujica 35 M (1957)

O rok ji později nahradila Fujica 35 ML, která byla označena jako raný předchůdce poloautomatických fotoaparátů. Kroužek nastavení závěrky je spojen s kroužkem nastavení clony a umožňuje ignorovat světelné hodnoty měření. S další inovací přišla v roce 1960 Fujica 35 SE, kde Fuji představil vestavěný expozimetr. I tento selenový fotočlánek v těle přístroje jsme již u konkurenčních výrobců viděli, nicméně u Fuji jej měla poprvé právě Fujica 35 SE. Další inovací a velmi ceněnou funkcí byl okulár hledáčku s jasným, ostrým obrazem a korekcí paralaxy. V jeho středu byl zlatý rámeček, který zobrazením dvou překrývajících se předmětů v ohnisku, které se následným zaostřením spojily v jeden, značně ulehčil zaostřování. Tuto funkci ocenili hlavně lidé s brýlemi. Objektivem byl 45mm Fujinon, nabízející světelnost f/1.9, a použitou závěrkou opět ověřená značka Citizen typu MLT s rychlostmi B, 1-1/1000s

Fujica 35 ML (1958)

Fujica 35 SE (1960)

Plně automatické funkce a více komfortu při ovládání nabídla Fujica 35 EE z roku 1961. Ve své třídě byla první, která umožnila použít tři různé metody nastavení expozice: plná automatika, poloautomatika a manuál. Tyto tři volby v kombinaci s rychlou závěrkou 1-1/1000s a výměnným 45mm objektivem Fujinon f/1.9 poskytly široké možnosti svého použití. Fuji vše doplňoval slovy: „Právě teď není žádné světlo příliš slabé, žádný pohyb příliš rychlý. Vy získáte profesionální ostré fotografie “. S tímto tvrzením lze částečně souhlasit, ale úplně dokonalé to podle uživatelů nebylo. V každém případě šlo o velmi hezký fotoaparát, který se dobře prodával. Za malý příplatek bylo navíc velké příslušenství. Standardní objektiv bylo možné jednoduše vyměnit za 75mm teleobjektiv, nebo 35mm širokoúhlý objektiv značky Fujinon. Sériovou řadu Fujica 35 ukončila v roce 1962 Fujica 35 Auto-M, která byla zároveň světově prvním fotoaparátem s automatickým nastavením závěrky i clony. Ne tedy jako do teď, že nastavení rychlosti závěrky se provedlo ručně a nastavení clony proběhlo automaticky. Nová Fujica byla postavená pro každého a pro každodenní použití s minimem péče při zachování jednoduchého ovládání. Konstrukce těla byla sice stejná, jako měli jeho starší sourozenci, ale ovládání doznalo několika změn. Předně ovládání ostření se přesunulo na standardní pozici v podobě kroužku na objektivu, dále přibylo tlačítko volby auto/manual a konektory synchronizace blesku M, X. Naopak menší ztrátu utrpěly důležité parametry, jako rychlost závěrky, kdy Fuji zvolil výrobce Copal a jeho závěrku typu Magic s rychlostmi B, 1-1/500s. Použitým objektivem byl 47mm Fujinon-R f/2.8 s třemi členy ve čtyřech skupinách. Fujica 35 Auto-M byla svým způsobem revoluční a ve své třídě kinofilmu nabídla více než jen přívětivé ovládání.

Fujica 35 EE (1961)

Fujica 35 Auto-M (1962)

SLR Fuji

Pro profesionální fotografy musel i Fuji po vzoru ostatních výrobců uvést vyšší třídu svých fotoaparátů a rozšířit řady svých zákazníků. První jednookou zrcadlovku Fujicarex Fuji uvedl v roce 1962. Jeho postavení na trhu nebylo vůbec jednoduché, protože SLR už zde byly, vzpomeňme např. na Pentax a jeho Asahiflex, nebo Nikon atd. Nicméně boj na trhu vyhrává vždy zákazník, i když v případě Fujicarexu se žádné nákupní davové šílenství nekonalo. První Fujicarex měl podle zahraničních zdrojů několik chyb a špatně se prodával. Jiné zdroje hovoří o tom, že se vůbec nedostal na trh. O rok později byl uveden Fujicarex II, který měl vše napravit. Jeho parametry byly téměř stejné, jako měl předchůdce, ale jeho prodejnost byla již větší. Standardním objektivem byl Fujinon-B 50mm f/1.9 a závěrka Citizen s rychlostmi B + 1-1/500s pro obě verze Fujicarexu. Z ohniskových vzdáleností bylo na výběr ještě 35 a 80mm. Velkou výhodou bylo použití selenového článku, díky kterému se značně prodloužila použitelnost přístroje. Na následujícím obrázku můžete vidět snímek pořízený Fujicarexem II z letošního roku za použití 50mm f/1.9 a Fujifilm 100.

Fujicarex II (1963)

Událost: V roce 1961 Fuji uvedl svou první fototiskárnu DP Master S. V roce 1962 vzniklo společenství mezi Fuji a Xeroxem, čímž vnikla společnost Fuji Xerox vedoucí k produkci a prodeji xerografických výrobků a později vlastních fotokopírek. V roce 1963 začala společnost Fuji po devíti letech výzkumu vyrábět videokazety pro domácí použití. Magnetické produkty se staly klíčem k Fujiovu dlouhodobému růstu. Další magnetické médium bylo uvedeno v roce 1977, kdy Fuji představil první počítačové diskety vyrobené v Japonsku. V roce 1976 Fuji uvedl barevný film Fuji Color F-II 400 - světově první negativní film s vysokou citlivostí. Kvalita filmů Fuji daleko předčila kvalitu filmů Kodak.

Po ne příliš valném nástupu Fujicarexů byla roku 1971 odstartována série ST, jejíž produkce trvala do roku 1979. My si jednotlivé typy alespoň částečně představíme. Úvodní Fujica ST701 si od Fujicarexů prošla mnoha změnami. Předně bylo zabudováno měření TTL (Through-the-Lens, tedy měření expozice skrz objektiv) využívající dvou křemíkových fotočlánků zabudovaných v okuláru hledáčku, které jsou dále řízeným polem propojeny s clonou a závěrkou. O zdroj energie se staraly dva 1.3V články typu E400. Ty se dnes kvůli obsahu rtuti nevyrábějí, ale na trhu lze sehnat jako náhradu zinkové baterie MRB400. Štěrbinová závěrka s časy B, 1-1/1000s, zabudovaná samospoušť a další skvělé parametry spolu s velkým množstvím příslušenství Fujicu ST701 předurčily do rukou profesionálů. K dispozici byly objektivy Fujinon se závitem 42mm a rozsahem ohniska 28 - 200mm, adaptér na objektivy Leica, adaptér na mikroskop atd. Fujica ST701 byla dobrá zrcadlovka a někteří zastánci kinofilmu ji rádi využijí i dnes. Své oblíbené místo si našla i v astronomické fotografii.

Fujica ST701 (1971)

O rok později ji vystřídala Fujica ST801, která pro své výjimečné parametry sklidila ohromný úspěch. Opět bylo možné vybrat si ze dvou barev těla a rozmanitého množství příslušenství. Novinkou byla LED indikace v hledáčku, vynikající rychlost závěrky B, 1-1/2000s a hlavně nové objektivy Fujinon EBC (Electron Beam Coating) s 11 ochrannými vrstvami zajišťující věrnost barev a ostrost obrazu. ST801 a ještě vyspělejší ST901 z roku 1974, který měl v hledáčku přidán číslicový informační displej zobrazující aktuální nastavení času a automatickou expozici, ve své době nabízely až nevídané vymoženosti. Dokonce předčily i Fujicu ST-F z roku 1979, která měla i vestavěný blesk.

Fujica ST801 (1972)

Fujica 35 ST901 (1974)

Fujica ST601 z roku 1976 už nic nového nepřinesla, pouze kopírovala starší ST701 s horšími časy. Stejně ochuzena byla i ST605 z roku 1977. O rok mladší ST605N měla alespoň indikaci nastavení závěrky. Díky těmto technologickým „degradacím“ se staly velmi oblíbenými mezi studenty, kteří chtěli profesionální fotoaparát za přijatelnou cenu. Nespornou výhodou byl především závit M42, který zajistil kompatibilitu s objektivy Pentax Takumar, Praktica, atd.

Fujica ST605 (1977)

Fujica ST-F (1979)

Událost: V květnu roku 1980 byl do prezidentského čela společnosti Fuji Photo Film zvolen šestapadesátiletý Minoru Ohnishi, který vystřídal Kusuu Hiratu. Ohnishi začal u Fuji svou kariéru v roce 1948 nejprve jako zaměstnanec, později jako vývozní manažer a v roce 1964 jako prezident první americké pobočky v New Yorku. V roce 1982 udělila filmová akademie společnosti Fuji Oscara za pokročilou technickou úroveň nejrychlejšího barevného negativního filmu.

Společnost Fuji těchto výtečných zrcadlovek vyrobila ještě několik. Po ST sérii následovaly STX a velmi povedená AX, která obsahovala tři pokročilé fotoaparáty, nový X bajonet a širokou škálu doplňků. Všechny tři modely Fujica AX-5, AX-3 a AX-1 byly vyrobeny v roce 1980 a mezi sebou se lišily pouze počtem pracovních režimů, kde nejvýkonnější AX-5 měla 5 automatických režimů, včetně počítačem řízené expozice plus plný manuál. AX-3 s AX-5 sdílela většinu rysů, ale měla pouze 4 režimy a AX-1 jen 3 expoziční režimy. Systém X sebou přinesl i nové objektivy X-Fujinon DM od 16mm rybího oka, přes širokoúhlé 24 - 35mm a standardní, resp. makro 55mm, po teleobjektivy 100 - 400mm, které dovolily vícerežimové řízení expozice. K fotografování interiéru přispěl všemi vychvalovaný blesk Auto Strobo 300X, který po nasazení na Fujicu AX poskytl automatickou synchronizaci a LED indikaci připravenosti v hledáčku. Poslední zrcadlovkou Fuji byla Fuji STX-2 z roku 1985, která byla prvním fotoaparátem nesoucím jméno Fuji namísto Fujica. Opět se jednalo o profesionální přístroj v systému X. Kinofilmové zrcadlovky Fuji se vždy vyznačovaly tichým chodem, dobrou kvalitou obrazu a přijatelnou cenou. Na konkurenční výrobce sice Fuji nedosáhl, ale všichni zastánci těchto SLR fotoaparátů se shodují, že byla velká škoda, když výrobce tuto kinofilmovou dráhu opustil tak brzy. O přechodu na digitální technologii ale bylo již rozhodnuto.

Fujica AX-5 (1980)

Fuji STX-2 (1985)

Událost: V lednu roku 1985 společnost Fuji zahájila hromadnou výrobu optických čoček pro CD mechaniky a v květnu stejného roku představila video endoskop pro vyšetření chorob zažívacího traktu. V druhé polovině osmdesátých let Fuji dosáhl prvního místa na americkém trhu v prodeji jednoúčelových fotoaparátů, které začal vyrábět od roku 1986. Za pouhých 6 měsíců prodal přes 1,5 milionů těchto fotoaparátů. V roce 1989 byl v Bedfordu státu Massachusetts otevřen nový výrobní závod, kde se začaly ve velkém vyrábět 3.5 palcové diskety. Stalo se tak po obchodním spojení se společností BASF, kterou Fuji roku 1994 vyplatil, a veškerá výrobní technologie zůstala v režii Fuji. Ve stejném roce Fuji představil světově první barevný film Fujicolor Reala k reprodukci barev, tak jak je vidí lidské oko. V roce 1992 se Fuji Photo Film již stal celosvětovým výrobcem fotoaparátů číslo jedna.

Digitální fotoaparáty Fuji

Technologický výzkum digitální fotografie Fuji zahájil v roce 1980. Důležitý krok provedl již zmíněný pan Minoru Ohnishi, který dokázal dávno před konkurencí včas rozpoznat budoucí průmyslový posun k digitální fotografii. Ohnishi sledoval nebezpečně narůstající poptávku po digitální fotografii a naopak klesající poptávku po Fujiově nejznámějším produktu - filmu. Mnoho jeho kolegů mu s velkým důrazem dalo najevo svůj nesouhlas a žádali i nadále držet se vžitých technologických postupů a pokračovat jen v oblasti kinofilmu. Ohnishi byl ale vytrvalý a investoval miliardy dolarů do výzkumu a návrhu digitálních fotoaparátů, analogově-digitálních hybridů a zobrazovací technologie. Navzdory kritikům, kteří říkali, že Ohnishi utrácí až příliš mnoho firemních zisků na výzkum a konstrukční plány, bylo nakonec toto rozhodnutí považováno za největší úspěch jeho celé kariéry u Fuji. Za své mimořádné obchodní schopnosti mu byl Clemson University v Jižní Karolíně roku 1991 udělen čestný doktorský titul.

Prvním digitálním, tedy plně digitálním fotoaparátem v podání Fuji byl Fujix DS-1P z roku 1988. Proč zdůrazňuji plně digitální? Protože konkurenční fotoaparáty byly digitální spíše napůl. To znamená, že pro zobrazení exponovaných snímků bylo nutné použít např. televizor, kde byly snímky zobrazeny. Příkladem může být např. Sony Mavica z roku 1981. Fujix DS-1P byl světově první digitální fotoaparát, který zaznamenával snímky do počítačových souborů, pro které využíval výměnnou 16MB flash kartu typu SRAM (Static Access Random Memory). Asi víte, že tento typ paměti není po přerušení přísunu elektrické energie schopen udržet svá data. Fuji, resp. Toshiba, která tuto paměť vyvinula pro udržení dat v paměti, použila integrovanou baterii. Pro úplnost ještě doplníme některé technické informace. Snímačem DS-1P byl čip CCD 400 000 pixelů, objektiv s pevným ohniskem 16mm f/5.6 nebo f/4 s bleskem a závěrka s rychlostí 1/60 - 1/2000s.

Minoru Ohnishi

Fujix DS-1P (1988)

Následný Fujix DS-100 z roku 1991 patřil do tzv. sedmičky výrobců digitálních fotoaparátů, kteří nabídli cenu pod $10 000. Mezi nimi byli Canon, Apple, Logitech, Sony, Dycam a Kodak. Jednalo se fotoaparáty pro zachycení statického obrazu, které využívaly snímací čip CCD navržený pro zachycení plného rámu ve dvou průchodech (nejprve sudé a potom liché řádky). Konkurenční přístroje umožnily většinou jen ukládání na vnitřní paměť typu EPROM a výstup na TV, kdežto Fujix DS-100 pro záznam využíval paměťové karty velikosti vizitky s vestavěným lithiovým článkem pro udržení dat. Nebyl tedy problém zaplněnou kartu vyjmout a vyměnit. Kvalita obrazu nebyla sice dokonalá jako např. u Kodaku, ale předností Fujixu byla naopak větší rychlost snímání. Téhož roku dosáhl Fujifilm a Nikon společné dohody o spolupráci při výzkumu profesionálních digitálních zrcadlovek. Hlavním důvodem byly především nemalé finanční prostředky spojené s výzkumem, o které se mohli podělit. Díky společnému úsilí mohl Fuji roku 1995 uvést svou první dSLR Fujix DS-505, resp. Nikon, který měl na projektu lví podíl svoji E2/E2s. Tělo, které neslo jména obou výrobců, mělo stejné parametry i příslušenství, včetně plné kompatibility objektivů Nikkor. Ve stejném duchu se nesly i další společné zrcadlovky. O rok později Fuji uvedl druhou generaci zrcadlovek Fujix značenou DS-505A a DS-515A, kde vyšší číslo vždy znamenalo výkonnější model. Pro DS-505A 1 snímek/s, resp. pro DS-515A 3 snímky/s atd. Zajímavostí bylo, že i Nikonův software se hlásil jako Fujifilm. Nikon měl podle zjištěných informací s programovým vybavením zpočátku problémy a spolupráci s Fujifilmem přivítal takřka s otevřenou náručí.

Fujix DS-100 (1991)

Fujix DS-505 (1996)

Událost: V roce 1991 byla založena společnost Fujifilm CZ, s.r.o., která je oficiálním a výhradním distributorem produktů Fuji v České republice. V roce 1994 Fuji představil první barevnou tiskárnu Fujichrome Provia pro digitální obrazová data. Ve stejném roce Fuji slavil 50té výročí organizace FUJINON. Digitální Fujix DS-100 již byl vyroben v nové tovární hale umístěné v Sendai asi 354 km severně od Tokia. Právě zde byla a je i nadále vyráběna většina digitálních fotoaparátů Fuji. V roce 1996 Fuji představil světově první digitální minilab a roku 1999 zahájil výzkum snímacího čipu Super CCD, který se od CCD liší především tvarem buněk (čtverec vs. osmiúhelník) pro zvýšení rozlišení resp. dynamického rozsahu. Dnes jsou nejpoužívanější dva typy tohoto čipu, Super CCD HR (High Resolution) a Super CCD SR (Super Dynamic range). Ve stejném roce byl uveden nový a lepší film Fujicolor Reala se čtyřmi barevnými vrstvami pro živé barvy.

Jako třetí a zároveň poslední ekvivalent na Nikonovu E sérii Fuji v roce 1998 uvedl Fujix DS-560 / DS-565. Těla byla opět označena oběma výrobci, ovšem Fuji místo názvu Fujix uvedl již Fujifilm. Tímto byla spolupráce těchto dvou výrobců ukončena. Mnozí obchodníci ji od začátku považovali jako neúspěšný krok a přáli si jejich brzké rozdělení, které bylo stejně nevyhnutelné. Od té doby si šli oba svou cestou, ovšem Fujifilm se při výrobě svých dSLR i nadále spoléhal na propůjčená těla Nikonu. To se stalo hned v dalších čtyřech případech dSLR sérii FinePix odstartované v roce 2000. Takže jmenovitě: Fuji FinePix S1 Pro uveden v únoru roku 2000 v těle Nikon N60, dále FinePix S2 Pro uveden v roce 2002 postaven na těle Nikon N80, FinePix S3 Pro z roku 2004 postaven na těle Nikon F80 a FinePix S5 Pro z roku 2006 v těle Nikon D200. Ve všech případech jde o těla Nikonu, ale vnitřní technologie včetně snímače Super CCD a programového vybavení je již v podání Fuji. Jejich nespornou výhodou samozřejmě zůstává plná kompatibilita s objektivy Nikkor.

Fuji FinePix S1 Pro (2000)

Fuji FinePix S5 Pro (2006)

Fujiovy továrny pracovaly naplno a z výrobní linky sjížděl jeden digitální fotoaparát za druhým. Není možné zde všechny popisovat, proto si přiblížíme ty nejzajímavější. Pro úplnost si ještě připomeňme i řadu úspěšných kompaktů od úvodního DS-7 z roku 1997 až po vyspělé letošní FinePixy. DS sedmička se v historii Fuji zapsala jako první digitální kompakt využívající paměťovou kartu typu SmartMedia. Snímací čip CCD s 0.31Mpx poskytl velikost snímků 640 x 480 a záznam v JPEG. Kvalita nebyla nejlepší, což ještě zhoršila nepřítomnost blesku. Větší komfort a kvalitu poskytl pěkný plastový DS-10 z roku 1997. Výklopný blesk na horní straně, zadní informační displej a objektiv Fujinon s rozsahem ohniska 35 - 38mm. O rok později byl uveden poloprofesionální kompakt Fujifilm DS-330, do kterého výrobce integroval stejný snímací čip (CCD 1.3Mpx), jako měla zrcadlovka DS-560/565. DS-330 nabídl vysoké rozlišení 1280 x 1000 a ukládání do JPEG nebo nekomprimovaného TIFu. Objektiv Fujinon sestavený z devíti členů v devíti skupinách nabídl ohnisko 35 - 105mm a světelnost f/3.5 - f/19. Ruční režim a automatické programy byly již samozřejmostí. Při výběru akumulátoru sáhl výrobce ke zvláštnímu kroku, kdy použil 7.2v 1300mAh lithiový článek od společnosti Sony, která jej používala pro své Mavici. Tento článek se sice velmi rychle nabíjel, ovšem jeho nevýhodou byly jeho rozměry, kvůli kterým zvýšil celkovou váhu fotoaparátu. V každém případě šlo o povedený kompakt střední třídy, který amatérům nabídl více než dost.

Fujifilm DS-10 (1997)

Fujifilm DS-330 (1998)

Pestrou Fujiovu nabídku rozšířil světově první digitální fotoaparát s integrovanou tiskárnou FinePix PR21 z roku 1999. Jeho velkolepé představení proběhlo 16. září 1998 na výstavě Photokina, kde Fuji realisticky líčil své nejmodernější technologie. Šlo o spojení digitální technologie a vysoce kvalitního stříbrného halogenidu pro vytvoření okamžité fotografie velikosti kreditní karty 46mm x 62mm. Speciálně pro tento fotoaparát byl vyvinutý mini stříbro halogenidový instantní film a vakuová flouresenční tisková hlava (VFPH) s maximálním rozlišením 254 dpi nechala své majitele čekat 35 s na 1 snímek. Ostatní parametry digitálního fotoaparátu přitom byly zachovány. Snímací senzor CCD 2.3 Mpx, podpora paměťových karet SmartMedia pro kopírování snímků do PC a zadní LCD, kde si uživatel prohlédl exponovaný snímek a poté se rozhodl, zda rovnou tisknout či ne. O napájení se starala čtveřice alkalických baterií typu AA.

Fujifilm FinePix PR21 (1999)

Ve stejném roce musel Fuji doplnit svou nabídku o odolné digitální fotoaparáty, kde dosud za konkurencí poměrně zaostával. V té době uvedl svůj první vodě, písku a dalším zhoršeným povětrnostním podmínkám odolný 1.5 Mpx fotoaparát Fujifilm DS-250HD a DS-260HD. Odolné robustní plastové tělo doplněné pogumovanou částí působilo velmi přesvědčivě. Proti průniku vody sloužil silikonový tuk a těsnící O-kroužky, které držely příklop baterie a část s paměťovou kartou SmartMedia v suchu. Velkým plusem byly i velké ovládací prvky s přiměřeným tlakem proti nechtěnému stisknutí, které nebyl problém ovládat v rukavicích. Při tom všem byly zachovány standardní parametry, jako 3x transfokátor, optický hledáček s dioptrickou korekcí a zadní barevný LCD. Ovšem nic není tak růžové, jak vypadá, a v případě DS-260HD je jedním z hlavních neduhů Fujiův lithiový akumulátor, který sice při menším používání LCD vydržel dlouho, ale pokud mu došla „šťáva“, tak nabíjení trvalo dlouhých 7 hodin. Sám výrobce tehdy doporučoval přikoupit náhradní sadu. DS-260HD později nahradil menší bratříček DS-230HD.

Fujifilm DS-260HD (1999)

Událost: V roce 1999 Fuji vyvinul Synapse Dry System (SDS), lékařskou zobrazovací rozvodnou síť, která umožňuje nemocnicím a doktorům zvládat obrazovou diagnostiku s větší efektivitou. Ve stejném roce byla Fuji udělena cena za své extrémně citlivé objektivy pro barevné TV kamery. O rok později Fuji uvedl světově největší transfokátor v TV kameře DIGI POWER 87, tedy 87x transfokátor.

V záplavě digitálních kompaktů a zrcadlovek Fuji nezaostával ani v oblasti ultrazoomů, které jsou dnes stále více oblíbeny. Svými parametry mají oslovit pokročilé amatéry, kteří požadují širší rozsah ohniska, dobrou obrazovou kvalitu a zároveň nechtějí utrácet za profesionální zrcadlovky. Vynecháme teď úvodní FinePix 2900Z a pojďme se podívat na vylepšený FinePix 4900Z z roku 2000. Ve svých útrobách ukrýval snímací čip Super CCD doplněn o šestinásobný optický transfokátor a sníženou citlivostí pro zvýšení kvality obrazu a snížení hladiny šumu. Čip Super CCD měl sice už FinePix 4700Z, ale jeho nižší citlivost se na kvalitě obrazu vážně podepsala. Uživatelské rozhraní a inovační rysy byly okopírovány od zrcadlovky FinePix S1 Pro. Stejně tak byly koncipovány i jeho nástupci FinePix 6800Z resp. 6900Z, kteří měli zase o něco více zvýšit obrazovou kvalitu, ale podle testů patřili spíše k dobrému průměru v této třídě. Inovační změny přinesla až nová řada ultrazoomů FinePixů S.

Fujifilm FinePix 4900Z (2000)

Fujifilm FinePix 6900Z (2001)

Událost: V roce 2001 si společnost Fuji připsala další důležitý krok při svém výzkumu k dosáhnutí vysoké hustoty magnetického záznamu, kdy se za pomocí nanotechnologie podařilo na jeden modul uložit 1 terabyt záznamu. V roce 2003 Fuji představil 1 Mpx fotografickou jednotku pro mobilní telefony.

Značení FinePixů

Pro lepší orientaci v jednotlivých modelech bylo nutné přejít tak jako konkurenční výrobci na písmenné značení svých fotoaparátů a rozdělit je podle cílové skupiny. Fujiova nabídka tak pokrývá veškeré požadavky všech cílových skupin. Toto značení bylo odstartováno již v roce 2001 uvedením prvního A modelu FinePix A101. Řada A je určena všem nováčkům a začátečníkům, kteří nemají žádné zkušenosti. Přesto jde o pěkné stylové kompakty hodící se třeba na dovolenou. Ještě se krátce vrátím k A101. Mile mě totiž překvapila jeho obrazová kvalita - přesto že šlo pouze o 1.3 Mpx, podával dobré výsledky. Pro nováčky a zkušené uživatele je určena řada F, která kombinuje jednoduché uživatelské rozhraní s pokročilými funkcemi. Pro stejnou skupinu fotografů je určena i stylová ultrakompaktní řada Z. Nejvyšší třídu digitálních fotoaparátů společnosti Fuji zastupuje již zmiňovaná řada S, ve které jsou jak pokročilé ultazoomy, tak profesionální dSLR. Pro všechny modely z posledních let je společným synonymem snímací čip Super CCD, který si našel mnoho zastánců i odpůrců, ale o jeho přínosu zde nebudeme nijak spekulovat. Kompletní seznam jednotlivých fotoaparátů naleznete na stránkách Fujifilm nebo v přehledu letošních letních novinek na našich stránkách.

Fujifilm FinePix A101 (2001)

Fujifilm FinePix A920 (2007)

Závěrem

Společnost Fujifilm, která se mimo jiné podílela i na záchraně dvou pand velkých (jmenovitě: Mei Xiang a Tian Tian), kterým pomohla velkorysým darem 7,8 milionu dolarů, si ve své dlouhé kariéře vytvořila silné tržní postavení. Jejím mottem jsou spokojení zákazníci a další růst vysoké prestiže značky Fujifilm na světovém i domácím trhu. Zpočátku psaní článku jsem byl na pochybách, o čem vlastně budu psát, protože Fuji není zrovna má krevní skupina, ovšem postupem času mi bylo jasné, že popis všech produktů by vydal na několik dílů. Nakonec jsem se pokusil vše shrnout a přiblížit vám důležité produkty a události z historie tohoto výrobce. Věřím, že si z něj každý vezme to své a omluví případné nedostatky. Děkuji.