Fujifilm FinePix S1 PRO v praxi - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fuji FinePix S1 PRO

Fuji FinePix S1 PRO

14. března 2001, 00.00 | Během krátkého redakčního testu jsme měli možnost vyzkoušet nejvyšší digitální fotoaparát značky Fuji na našem trhu. Jaké jsou naše pocity ze zrcadlovky se SuperCCD?

Když před více než rokem společnost Fujifilm zveřejnila tiskovou zprávu o novém digitálním fotoaparátu FinePix S1 PRO určeném pro profesionální nasazení, vyvolala nečekanou vlnu zájmu médií. Jedním z důvodů byla v té době zcela nová technologie SuperCCD a dohady, které ji provázely. Možná ještě důležitějším důvodem byl vstup Fuji na pole poměrně levných profesionálních digitálních fotoaparátů. Celá záležitost tak nádherně navázala na mediální humbuk spojený s Nikonem D1 a velmi prospěla vyjasnění přístupu mnoha výrobců k tomuto segmentu trhu.

Bohužel až nyní se nám fotoaparát dostal na zhruba týdenní test do redakce, což je sice odstup netradičně velký, ale S1 PRO dorazila poprvé do Čech až na podzim 2000. Nicméně její životnost na trhu odhadujeme ještě na minimálně rok. Proto také věříme, že vám přijde vhod několik praktických postřehů z jejího používání.

Konstrukce
S1 PRO je digitální fotoaparát postavený na základě těla klasické zrcadlovky Nikon F60D. Nabízí tedy částečně shodné ovládání jako tento fotoaparát a rozšiřuje jeho funkce o digitální stěnu. Tento postup není nijak netradiční, zato volba těla F60D rozhodně ano. F60D totiž není žádnou novinkou a už vůbec ne převratným technickým špíčkem. Osobně mi připadala i Pronea 600i, použitá jako základ Kodaku DSC 330, výrazně progresivnější, což má svoje dopady. Prvním je hodně tradiční - rozuměj konzervativně analogové ovládání těla jako takového. Jeden volič režimu, standardně uspořádaný stavový displej a pouze jeden roller, to je v dnešní době opravdu již trochu málo.
Netradičně řešeno je napájení fotoaparátu. Čtyři tužkové baterie zajišťují napájení digitální stěny a pro provoz jsou pochopitelně nezbytné. Do fotoaparátu se dále zakládají 2 CR články, které napájejí blesk. To je řešení poměrně nepříjemné, ale naštěstí fotoaparát po nahrazení článků speciální záslepkou je schopen normálního provozu bez blesku.

Na druhou stranu tělo má i svoje nesporné výhody. Samozřejmostí je podpora systémového příslušenství Nikonu. Objektivy, blesky, předsádky, mezikroužky apod. To je přesně to, proč S1 PRO patří mezi profesionální modely. Konstrukce fotoaparátu je poměrně zdařilá, takže dobře padne do ruky. Váha 820 g dodává fotoaparátu potřebnou stabilitu a i detaily jako typický zvuk závěrky dodávají přístroji punc něčeho dobře známého, vyzkoušeného a příjemného. Každý, kdo fotil s alespoň středně kvalitní zrcadlovkou, ví, o čem hovořím.

Ovládání
U fotoaparátů kombinujících klasické tělo a digitální stěnu je vždy těžké hledat kompromis mezi původním ovládáním a potřebami digitálního fotoaparátu. V tomto ohledu bylo jistě výhodou, že F60D má ovládání značně minimalistické. Výsledkem je tedy sice trochu netradiční, ale zdařilé řešení.
Nejprve musíme pochválit podlouhlý displej na zadní stěně doplněný pěti tlačítky. Na tomto displeji se po stisknutí tlačítka "FUNC" objeví ikonky základního nastavení fotoaparátu a pomocí zbývajících 4 tlačítek se opravdu velmi snadno a hlavně rychle nastavuje vše potřebné. Ikonek jsou celkem 3 sady a přepínání mezi nimi zajišťuje opakované stisknutí tlačítka "FUNC". Toto řešení považujeme za nejelegantnější, nejrychlejší a nepohodlnější vychytávku, se kterou jsme se za mnoho let práce s digitálními fotoaparáty setkali.
Na klasickém LCD displeji lze kromě zobrazování snímků také procházet další výběry, jejichž pojetí je shodné s nižšími modely řady FinePix. Potenciální výhodou je tedy jednotnost ovládání s levnými fotoaparáty značky Fuji, i když pochybujeme, že ji ocení příliš velké procento uživatelů. Některé funkce jsou implementovány trochu krkolomně, takže zde nadšení vystřídalo trochu vystřízlivění. Přesto celkový dojem je velmi dobrý.

Funkční výbava
S fotoaparátem jsme měli možnost fotografovat jak v exteriéru, tak i v poměrně nepříznivých interiérových podmínkách. Při těch jsme ocenili režim ISO 1600, při kterém jsou sice fotografie plné drobného šumu, ale pokud není k dispozici rozumný blesk, jde stále o velice dobrou variantu, jak pořídit aspoň nějaké ostré snímky. V tomto ohledu například S1 PRO výrazně předčil fotoaparát E-10, který jsme používali paralelně.
Trochu zklamáním pro nás byl systém měření expozice. Fotoaparát využívá 3D šestizonální měření, které však funguje pouze s objektivy řady "D" a nelze nahradit ani bodovým měřením. U ostatních objektivů jde o běžné šestizonální měření s průměrováním. To, jak přesně měření probíhá se tedy dá ovlivnit pouze volbou určitého "kreativního" režimu.

Fungování autofokusu je závislé od použitého objektivu. V našem případě jsou testovali fotoaparát se základním objektivem Nikon a o trochu lepší Tokinou. Ani v jednom případě jsme nezaznamenali žádný problém, i když tyto objektivy pochopitelně neoslnily. S kvalitním sklem však S1 PRO potenciálně nabízí velmi dobré výsledky.
Na závěr této kapitoly věnujeme pár slov ukládání snímků. Fotoaparát je vybaven slotem CompactFlash II a zároveň i slotem SmartMedia. Toto řešení je tedy někde na úrovni fotoaparátu Olympus E-10 a považujeme jej za velmi rozumné. V průběhu testování jsou vyzkoušeli i kompatibilitu s IBM Microdrive diskem bez nejmenších problémů, takže uvedená kombinace neomezuje uživatele v kapacitě a navíc představuje poměrně levnou cestu. Fotoaparát dosahuje rychlosti až 1,5 snímku za sekundu při pěti snímcích do série, takže ani v tomto ohledu nezaostává za konkurencí.

Kvalita fotografií
A jsme u jádra naší recenze. Hned při ohlášení fotoaparátu se objevila řada spekulací nad kvalitou snímků. SuperCCD provádí sofistikovanou interpolaci snímků, takže maximální rozlišení 6,13 mil. bodů neodpovídá počtu snímacích buněk. Proto jsme se primárně zaměřili na ostrost snímků, která při interpolaci trpí nejvíc.
Surový snímek v rozlišení 6,13 mil. bodů zcela upřímně nedosahuje takové ostrosti jako snímek z CCD snímače s plným počtem bodů. Při srovnání například s Kodaky DCS vybavenými 6Mp snímačem je rozdíl opravdu patrný. Na druhou stranu, pokud jsme snímky srovnali s výstupem z fotoaparátu Olympus E-10, tedy 4Mp CCD snímačem, rozdíly se hledaly opravdu jen velmi těžko. Náš závěr týkající se ostrosti je tedy takový, že výstup ze SuperCCD s rozlišením 6,13 mil. bodů odpovídá ostrostí cca 4 - 5Mp CCD snímači konvenčního typu.
Po stránce barevnosti se může SuperCCD pochlubit velmi dobrými výsledky. Celkové barevné podání je dle tradice Fuji trochu "studené", ale na rozdíl od mnoha digitálních fotoaparátů i vyšší třídy netrpí tak výrazným lokálním barevným zkreslením.
Nicméně máme ke kvalitě snímků i jisté výhrady. Ty se týkají hladiny šumu. Při režimu ISO 1600 se od fotoaparátu této kategorie nedá očekávat jiný výsledek a naopak považujeme dosažené výsledky za velmi dobré. Nicméně při minimální citlivosti ISO 320 bychom očekávali lepší výsledek. Možná by to chtělo ještě režim řekněme ISO 100, který by umožňoval při ideálním osvětlení dosáhnout lepších výsledků. Tato možnost bohužel uživateli dána není.

režim ISO 1600

Hodnocení
Je těžké na závěr v několika větách shrnout celkový dojem z poměrně velmi krátkého testování. Již nyní vám můžeme slíbit, že k testování S1 PRO se ještě vrátíme.
Fuji FinePix S1 PRO je fotoaparátem nižší profesionální kategorie, čemuž odpovídá jak jeho cena, tak i většina parametrů. V praxi se nepotvrdily ani spekulace o špatném dílenském zpracování, ani o špatné kvalitě snímků. S1 PRO přináší mnoho netradičních vlastností, které lze chápat jako výhody i nevýhody v závislosti na subjektivním přístupu. Při srovnání s Olympusem E-10, který je pochopitelně levnější, nabízí zhruba srovnatelnou kvalitu obrazu, komfort výměnných objektivů a odlišnou konstrukci těla. Volba mezi oběma modely se tedy redukuje na volbu mezi fixním objektivem a výměnou objektivů. On totiž cenový rozdíl není až zas tak propastný a oba fotoaparáty mají svá specifika.