Pracujeme s LyXem (3): Tvorba dokumentů a zpracování textu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

LYX Sazba

LYX Sazba

12. ledna 2004, 00.00 | V tomto díle našeho tutoriálu se zaměříme na editační prostředky LyXu pro tvorbu
dokumentů a zpracování textu. Čím se liší od toho, co nabízí textové procesory, a co vše
lze s jejich pomocí vytvářet?

Po předchozích dílech našeho tutoriálu o bezplatném front-endu TeXu se od obecného seznámení a popisu instalace dostáváme k prvním praktickým krokům v prostředí zmíněného programu. Konkrétně bychom se rádi v tomto článku zaměřili na editační prostředky, nabízené LyXem pro tvorbu či správu dokumentů a zpracování textu. Náš popis bude vycházet ze zkušeností, které jsme získali v portu LyXu pro Windows, většina z toho, co bude dál řečeno, se nicméně dá vztáhnout k libovolné jiné implementaci zmíněného produktu. Náš přehled nemůže samozřejmě ani zdaleka vyčerpat všechny nuance nasazení uvedených prostředků - k některým se vrátíme v příštích dílech tohoto tutoriálu, jiné si bude muset čtenář nastudovat sám z příslušné dokumentace (viz dokumenty v nabídce LyXu Help.).

Zpracování dokumentů

Dokument lze v LyXu vytvořit buďto prázdný nebo ze šablony, tj. obsahující přednastaveny některé informace. V obou případech je s dokumentem spojená určitá LaTeXovská třída, tedy soubor instrukcí LaTeXu, jejichž nastavení přichází ke slovu jak při vkládání a formátování obsahu v prostředí LyXu, tak zpracování dokumentu TeXem. V rámci dodávky LyXu jsou nabízeny třídy pro různé typy dokumentů, od dopisů (třída letter), přes kratší (article) nebo delší (report) články, až po knihy (book) či prezentace (slides). Chování třídy v LyXu i při zpracování dokumentu TeXem lze různorodým způsobem doladit pomocí odpovídajícího dialogu (vyvolá se příkazem Layout-Document). Možné je také přidávání nových tříd - blíže se tomuto způsobu konfigurace budeme věnovat někdy příště.

Dialog určující nastavení třídy dokumentu.

Do vytvářeného dokumentu může uživatel vkládat text, grafiku, tabulky, matematiku i další obsah. Dokument pak lze vytisknout v náhledové podobě (příkaz File-Print) nebo nechat vysázet do finální výstupní formy (DVI, PDF aj. - příkazy v nabídce View) TeXem. (Připomeňme, že ke zmíněnému překladu a následnému zobrazení či vytištění finálního výstupu je zapotřebí mít instalovánu odpovídající implementaci TeXu a případné další utility - blíže jsme odpovídající konfiguraci popsali v minulé části tohoto tutoriálu.)

Pro snazší práci s dokumenty nabízí LyX několik prostředků. Konkrétně jsou to zejména odpovídající tlačítka v okně pro výběr souboru, poskytující rychlý přístup k adresáři s dokumenty a šablonami: přiřazení těchto tlačítek se provádí v preferencích LyXu (volba Paths). Zajímavé a výkonné jsou pak prostředky pro sledování verzí dokumentu (File-Version Control), s jejichž pomocí lze například zjistit rozdíl mezi dvěma verzemi či provést návrat k některé z předchozích podob dokumentu.

WYSIWYM, ne WYSIWYG

Mnoho z toho, co LyX nabízí při zpracování obsahu dokumentů, odpovídá tomu, co uživatel zná z prostředí textových procesorů. Obsah je zobrazován v jednom nebo více oknech, pro zadávání příkazů lze využít odpovídající příkazy z nabídek, toolbar či klávesové zkratky, k dispozici je mnohonásobná funkce obnovy/opakování změn a také přenos obsahu přes schránku, kontrolor pravopisu nebo nástroj pro hledání/záměny textu.

Základní rozdíl mezi LyXem a zmíněnými textovými procesory (či běžnými sázecími aplikacemi) ovšem spočívá v tom, že dokument není zobrazován v podobě, v jaké bude vysázen LaTeXem, ale pouze v jakémsi velmi přibližném náhledu. Autoři LyXu zde hovoří o koncepci WYSIWYM (What You See Is What You Mean) namísto obvykle užívaného WYSIWYG (What You See Is What You Get) - uživatel se má podle jejich představy soustředit na popis obsahu a formátování ponechat na TeXu. Uvedená skutečnost se odráží v různých ohledech, především pak u textu, o jehož zpracování si nyní povíme něco bližšího.

Rozdílné zobrazení textu na obrazovce a v sazbě

LyX zobrazuje veškerý text v dokumentu třemi základními typy - rodinami (families) písma. Zmíněné rodiny určují obsah, který je v textu vyznačen jako běžný (Roman), bezpatkový (Sans Serif) a strojopisný (Typewriter). Zobrazení uvedeným způsobem přitom nemá nic společného se zobrazením textu v sazbě, neboť TeX zalamuje text podle úplně jiného algoritmu než LyX, a navíc může text vysázet při použití úplně odlišných rodin písma. Nastavení zobrazení v LyXu se určuje v preferencích (Look and Feel - Screen fonts), zobrazení v sazbě pak lze kontrolovat v rámci dialogu, vyvolaného příkazem Layout-Document-Layout - volba Font & size.

Nastavení zobrazení textu v LyXu.

Formátování textu na úrovni znaků

Text je možno v rámci LyXu formátovat na úrovni znaků a odstavců. V prvním případě má uživatel k dispozici v podstatě dva typy prostředků. První, mající podobu odpovídající trojice příkazů v nabídce Layout, umožňuje vyznačit v textu tři typy obsahu, označené jako bold (klasický tučný řez), emphasize (zvýraznění - v normálním textu je sázeno jako kurzíva, v rámci kurzívy jako normální text) a noun (zvýraznění kapitálkami, jak již název naznačuje, určeno zejména k zvýraznění jmen). Druhým prostředek, dialog dostupný prostřednictvím příkazu Layout-Character, nabízí podstatně bohatší možnosti nastavení, neboť umožňuje mimo jiné určit již zmíněnou rodinu, a dále například váhu, tvar, barvu či velikost zvoleného textu. Zmíněný způsob vyznačení znakových úseků je každopádně poplatný konvencím LaTeXu resp. klasické typografie, a není podle našeho názoru tak logický a univerzální, jako jsou znakové styly u textových procesorů.

Dialog příkazu Layout-Character.

Formátování textu na úrovni odstavců

Koncept odstavcových stylů je v LyXu (opět díky vazbě na LaTeX) nahrazen poněkud odlišnějším konceptem okolí (environment). Pod tímto pojmem se rozumí sada charakteristik odstavce, zahrnujících jak zmíněná nastavení znaků, tak odstavcové parametry, jako jsou zarovnání, řádkový proklad a mezera, čára či zalomení stránky před nebo za odstavcem.

Práce se svislými mezerami zaslouží zvláštní zmínku: mimo pevně určeného prostoru lze zvolit předdefinovanou délku (smallskip, medskip aj.) nebo též pružnou výplň (vfill). Všechny zmíněné mezery se přitom opět v prostředí LyXu zobrazují pouze v "přibližné" podobě a nikoli tak, jak budou vyhlížet v TeXem zpracovaném výstupu. Na rozdíl od běžného textového procesoru nelze vynechat volný prostor vícenásobným stiskem klávesy Enter - libovolný počet stisknutí zmíněné klávesy zajistí na dané pozici vložení pouze jediného odstavce.

Nastavení mezer před a za odstavcem.

V rámci dokumentu lze použít jen taková okolí, která jsou nabízena v rámci třídy dokumentu, a to prostřednictvím odpovídajícího seznamu na toolbaru LyXu. K dispozici jsou takto například prostředky pro sazbu nadpisů, výčtů, kratších či delších citátů, poezie nebo výpisu zdrojových textů programů. Pro doladění výstupu je pak na úrovni odstavců možno aplikovat obdobné charakteristiky prostřednictvím příkazu Layout-Paragraph.

Závěrem

Způsob zacházení s textem v LyXu je pro uživatele, zvyklého dosud pouze na běžné textové procesory, ale též na způsob, jakým se zachází s obsahem při nasazení XML, značně nezvyklý. Začátečníkům tedy doporučujeme, aby se před tím, než se pustí do tvorby vlastních dokumentů, zaměřili na některé výukové dokumenty, dodávané s LyXem. Konkrétně zde máme na mysli soubory nápovědy Tutorial a User's Guide. V příštím díle našeho tutoriálu bychom se pak rádi zaměřili na zpracování některých pokročilejších prvků dokumentů LyXu, jako jsou poznámky, odkazy, matematické výrazy, tabulky či grafika.