Setkání fotografa amatéra s digit. fotoaparátem. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

29. dubna 1998, 00.00 | Šla jsem takhle jednou odpoledne z procházky a potkala jsem digitální fotoaparát ..... Ne, jistě, takhle to nebylo a ani být nemohlo. K téhle věcičce jsem se přichomýtla náhodou,...

Šla jsem takhle jednou odpoledne z procházky a potkala jsem digitální fotoaparát ..... Ne, jistě, takhle to nebylo a ani být nemohlo. K téhle věcičce jsem se přichomýtla náhodou, byla mi zapůjčena, což je určitě způsob, jakým se k digitálnímu fotoaparátu dostala řada z nás, amatérských lovců snímků. Protože uznejte, jeho cena jdoucí řádově do desítek tisíc, není právě pro obyčejného smrtelníka nízká.
Takže náhle jsem byla na několik dní vlastníkem přístroje s tím, že mým úkolem je fotit a experimentovat. Ono se to lehce řekne experimentovat, ale představte sobě, že na mechanismu, o kterém jste dodneška pouze četli, máte náhle něco - eh, smysluplného, - vytvořit! Pro člověka, který za svůj život znehodnotil už pěkných pár kilometrů filmu, je věda už jenom to, že v tomhle aparátu žádný film není ... a přesto, snímek, který si pak prohlížíte na displeji nebo na monitoru počítače, má ty správné barvy, a možná ještě pravdivější než jsou barvy na klasické fotografii.
Každý, kdo nafotil desítky snímků a pak si je prohlížel se slovy " To jsem blázen, tahle hora (krajina, ženská) byla ve skutečnosti tak vysoká (zajímavá, fešná)", doprovázenými nechápavým kroutěním hlavou nad neoddiskutovatelným faktem, že se holt něco nepovedlo, by určitě dal nevímco za to, kdyby i u klasických fotoaparátů bylo možné prostým zmáčknutím tlačítka tyto paskvily zrušit a udělat tím místo snímkům podařenějším. Při jejichž "výrobě" by fotografovi pomáhala další "vymakaná" věc - hledáček jako displej, který po vyhodnocení světelné i vzdálenostní situace předvede, jak bude hotový snímek vypadat. Pak ale bacha - tiskněte spoušť vší silou a ne tak nedbale jako já, nebo vám místo krás jarní přírody ve fotoaparátu zbydou toliko oči pro pláč. Ano, i to je součást mého setkání s digitálním fotoaparátem; na svoji obranu však musím říci, že tento postrádal návod k použití, a to v jakémkoli jazyce.
Další směchutvorná příhoda mě postihla uprostřed slapských pralesů, kdy jsem, okouzlena prohlížením "nasekaných" snímků na displeji, počala seznávat, že baterky odcházejí do věčných lovišť, a na jejich dobití či opatření nových nebylo ani pomyšlení (zálesácký srub postrádal přívod střídavého elektrického proudu a navíc byla neděle, 28. říjen, Boží hod nebo něco takového). Takže pozor, pozor propříště!
Společným jmenovatelem všech mých digitálně fotografických aktivit bylo mizerné počasí. Takové to oblačno, kdy nevíte, jestli vzápětí nezačnou padat trakaře, a na oblohu si skoro můžete sáhnout. Od vodních toků se šíří různé mlhy a okolo třetí odpoledne už je tma jak v ranci. Na běžný film se mi za takového počasí málokdy podaří nafotit něco schopného. Digitální fotografie to však zvládla ( i přes některé problémy s nižší rozlišovací schopností) vcelku dobře a poradila si i s detaily, jakými jsou např. květiny.
Jestli jste dočetli až sem, o čemž silně pochybuji, poněvadž docela určitě máte moc práce, spěcháte na finanční úřad, k holiči, na pivo atd. atd., určitě čekáte nějaký silně duchaplný závěr. Takže, do toho: amatérský lovec přírodních snímků nezůstal vůči schopnostem digitální fotografie chladným. Ale myslím si, že klasická fotka pro něj ještě dlouho zůstane denním chlebem.