Zmizela beze stopy - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. prosince 1999, 00.00 | Jak asi bylo fotografovi, když po mnoha letech procházel místy, kde spolu hovořili, smáli se, kde se s ní miloval? Bylo jí osmnáct, chtěla žít, ale osud rozhodl jinak.

Vše začalo na Východě, vše skončilo na Východě … Pro Christiana Careze, Belgičana, který v padesátých letech pobýval v Sovětském svazu, se našlo ještě pokračování, naštěstí hodně západněji od hranic asijského impéria. Pro osmnáctiletou Vasilju V., do níž se zamiloval, roku 1956 zřejmě skončilo všechno. Po cestování Velkou zemí (které jim na zvláštní bumážku umožnil Carezův strýc, blízký spolupracovník Andreje Gromyka) se po neočekávaném zatčení nad Vasiljou zavřela voda …

Christian Carez je fotograf. Narodil se roku 1938, absolvoval Národní vysokou školu vizuálních umění v Cambre a nyní žije a vyučuje umění fotografie v rodném Bruselu. Má za sebou participace na mnoha kolektivních výstavách (Varšava, Antverpy, Paříž, New York, Tokio atd.), několikrát vystavoval samostatně (naposledy v Musée de la Photographie v Charleroi, expozice pod názvem "Takový je život, drahoušku!") a vydal i několik publikací. Jeho současná výstava připravená péčí Generálního komisariátu mezinárodních vztahů francouzské komunity v Belgii probíhá v areálu Belgického velvyslanectví na Karlově náměstí (na stejné adrese, kde sídlí i advokátní kancelář Mariána Čalfy a spol.).

Pod názvem "Opuštěná místa - Místa zrazeného snu" se skrývá jakási reportáž z cesty, kterou fotograf uskutečnil mnohem později - v devadesátých letech - po stopách putování, jež se stalo kdysi osudným jeho ruské lásce. Sám o tom říká: "Projel jsem Ukrajinu, pokračoval jsem do Arménie a potom na Sibiř." Carezovy fotografie jsou prosté lidí. Často se věnuje snímání značně zpustlých interiérů, které pravděpodobně kdysi navštívil obydlené. Tato místa nefotografuje pro ně samé, nýbrž pro dojem, který vytvářejí ve spojení s nějakým neobvyklým předmětem. Nelze přitom nevzpomenout na romanticky drsné interiéry jako pozadí pro pozadí i popředí vnadných modelek Jana Saudka.

V Kyjevě Carez například nasnímal průhled otevřeným oknem z prázdného pokoje se zdmi pokrytými flekatou kytičkovanou malbou na topoly tyčící se proti večernímu nebi. V Jerevanu našel dům s rozkopanou podlahou pokrytou sutí, se zapomenutým obrázkem (ikonou?) na špinavé stěně a s neskutečně působící figurou dobrmana v téměř životní velikosti, vše podpořeno imaginativním osvětlením. Jinde vidíme prázdný interiér dříve jistě pěkné staré vily, dnes již s vytlučenými a igelitem přelepenými okny. Také tady někdo zanechal obrázek a pár knížek, avšak hlavní pozornost je upřena na dávno vyhaslý krb a zrcadlo zajímavého tvaru visící nad ním. Díky kalnému osvětlení igelitem na oknech vystupuje zrcadlo ze tmy jako duch.

Druhý motiv, přítomný na fotografiích Christiana Careze, jsou stoky, kanály, nádrže. Nikdo nepochybuje o tom, že se jedná o místa neútulná a esteticky málo zajímavá, umělec z nich však svým objektivem dokáže "dobýt" zvláštní půvab. Nejsilněji je tento půvab asi zastoupen na fotografii Aegiphilea gigantea, jejíž podivný název patří rostlině, jejíž zajímavě nasvícený trs zkrášluje pravděpodobně okraj nějakého kanálu. Jiná fotografie ukazuje velkou nádrž pokrytou asfaltem opět v syrovém prostředí stoky. Rozvlněná vodní hladina však celkový dojem ze snímku zjemňuje, neboť je jakousi vzpomínkou na jinou, odsud velmi vzdálenou hladinu, totiž mořskou.

Že je kvalitním fotografem, dokazuje Carez nejlépe v záběru s názvem Pyramida. Jedná se o velké plochy hrubých stěn (opět ten zanedbaný interiér) evokující prázdnotu. Malý obraz s motivem pyramidy, dokonce částečně zakrytý jakýmsi kusem látky, je umístěn zcela v rozporu s pravidlem "zlatého středu" - a tím je právě působivý.

Výstava fotografií Christiana Careze je rozsahem poměrně nevelká. Autor působivě pracuje s kompozicí, se světlem, s úhlem pohledu, a předpokládá spolupráci diváka. Černobílá díla větších rozměrů jsou jakousi sondou do času, nostalgickou, s dotekem prázdnoty, opuštěnosti a zmaru. Z každého cítíme bolest osobní zkušenosti, bez níž by zobrazované objekty byly pouhým defilé zpustlých interiérů. Jak to říká Carez ve své předmluvě? "Černomořský vítr brzy ovládne vilu profesora Rodzjanka … Svět na březích Jeniseje již nikdo nepředělá … Ale vítr z Finského zálivu v leningradských ulicích fouká stále stejně silně …"

(Christian Carez: OPUŠTĚNÁ MÍSTA - MÍSTA ZRAZENÉHO SNU, Belgické velvyslanectví, Karlovo nám. 24, Praha 2, po - pá, 9.30 - 12.30 a 14.30 - 17.30)