Žijeme rychle - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. března 2000, 00.00 | To by mohl být podtitul výstavy skupiny mladých francouzských fotografů, která tvoří pod jménem Titon. Jejím poznávacím znamením jsou útržkovitost, anonymita a netradiční fotografická technika.

Představte si ulici v jednom městě, v níž se v různém čase a z různých důvodů sejde šest lidí. Ulice se jmenuje Titon a nachází se v Paříži; těch šest lidí spojuje jediná věc – fotografický aparát. Promiňte, zapomněla jsem na cestování. Tak tedy šest lidí cestuje po světě a fotografuje. Obrazovou zprávu z jejich cest můžete právě nyní pod názvem „A přece“ shlédnout ve Francouzském institutu v Praze.

To, co bylo řečeno výše, je pro tvorbu této skupiny třicátníků (s jednou výjimkou) charakteristické. Ulice Titon pro ně představuje okamžik v řetězci zážitků jejich života. Co bylo předtím a co bude potom, není důležité. Stejně tak přistupují i k „dokumentaci“ svých cest. „Síla Titonu spočívá v pohybu, ve výběru a vydělování chvil, které normálně stírá další děj, a v neodolatelném nutkání zmáčknout spoušť,“ říká Radek Wohlmuth ve svém komentáři k výstavě. To se samozřejmě obráží i ve způsobu práce s fotoaparátem, který tito umělci preferují. Většina snímků vypadá jako pořízená za chůze a jejich záměrná technická nedokonalost (práce s kamerou na jedno použití, dlouhé expoziční časy, malé formáty výsledných snímků, pohybová neostrost) jen podtrhuje pomíjivost okamžiku.

Snímky jsou v expozici instalovány poněkud chaotickým způsobem: zavěšeny volně do prostoru, bez popisek, které by diváka informovaly, kdo je tvůrcem a kde byl snímek pořízen. Způsob, jak se ve směsce orientovat, existuje, je však poněkud těžkopádný, a dost pochybuji, že jej běžný návštěvník výstavy pochopí. Spočívá v tom, že každý autor používá jiný druh rámování, dešifrování je pak možné podle vzorníku ve vedlejší místnosti. Řešení mi nepřipadá šťastné, neboť při pohledu na tyto vzorníky (prázdný rám, pod nímž je krátké curriculum vitae příslušného autora) se návštěvníci spíše domnívají, že podobizny jednotlivých umělců dosud nebyly dodány …

Emanuelle Diancourt (*1968) je autorkou barevných fotografií čtvercového formátu. Inspirací Cyrilla Desombra (*1968) je jednoznačně Indie, v níž strávil celých sedm let. Nejstarší ze skupiny, Jean-Jacques Fetet (*1961) objevil pro sebe fotografování až ve dvaceti letech, pak s ním na deset let opět přestal, avšak na své cestě po Mexiku již fotoaparátu neodolal. Marta Le Du (*1972) se pohybuje mezi Francií a Čechami a její specialitou jsou černobílé krajiny v malém čtvercovém formátu. Pražský rodák Youcef Hadj Moussa (*1970) se zpočátku soustředil na klasické černobílé foto, později ho však zaujaly experimenty s pro něj novými způsoby zachycování a tisku obrazu (polaroidy, digitální fotografie, 8mm film). Snímky skupiny Titon odrážejí dnešní útržkovitý způsob života bez kořenů, propojení a systému. Připomínají nejtypičtější fenomén dneška – virtuální realitu, v níž se posun realizuje kliknutím myši. Fotografie jsou také jakýmsi „kliknutím“ – prchavým momentem, vytrženým přirozené proměnlivosti místa a času. Za „nejstabilnější“ lze v tomto společenství považovat drobné krajiny Marty Le Du, které svým pečlivým zachycením detailů a nahnědlým kulérem působí téměř archaicky, důsledný výběr osamělých, pustých a často poněkud depresivně vyznívajících zákoutí však vypovídá o autorčině nitru. Desombrovy momentky z Indie jsou už poněkud povrchnější: autor je veden snahou zachytit co nejvíce zajímavých okamžiků z exotického prostředí, výsledkem však paradoxně je určitá monotónnost letmých pohledů na Evropanovi tolik vzdálený asijský život. Mohu jen souhlasit s recenzentem Janem H. Vitvarem, který říká, že „rozostřené barevné plochy bez většího nápadu mohou těžko na někoho zapůsobit“. I takové fotografie na výstavě uvidíte, ovšem při jejím uspořádání a absenci popisků si na ně opravdu jen těžko uděláte nějaký názor.

Název výstavy „A přece“ však jako by symbolizoval, že přes všechny možné nedostatky je tvorba šesti mladých autorů zajímavým průnikem do jejich subjektivního vidění světa. Poznávání druhých a respekt k jejich osobnosti – to je přece největší dobrodružství života.

(Skupina Titon: A PŘECE …, Galerie Francouzského institutu v Praze, Praha 1, Štěpánská 35, do 5. 3.)