Z Jánského vršku na Venušin pahorek - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

24. května 2000, 00.00 | ... to není daleko, alespoň objektivem Stanislava Tůmy. Malou Stranu fotografuje se stejným milostným zápalem jako intimní půvaby krásné ženy - doklad o tom přináší i náš článek!

V Křížové chodbě a v Rytířském sále Staroměstské radnice je v současné době instalována atraktivní výstava. V přízemí vystavuje Stanislav Tůma své fotografie pořízené převážně na Malé Straně, v prvním patře pak najdete jeho portréty umělců a všehochuť tvořenou zejména snímky lehce erotickými. Opravdu je na co se dívat; po shlédnutí expozice však máte dojem prvoplánovitosti výběru. Jako by fotografovi k potvrzení jeho talentu bylo třeba námětů, které jsou všeobecně považované za atraktivní. Nejvýrazněji se to projevuje právě v mixu v prvním patře, který mi až na několik výjimek připadá jako oddechová prémie pro návštěvníka, a to třeba v případě snímku děcka v náručí dospělého, který po čertech připomíná podobné náměty Jana Saudka. Bohužel i portrétní galerie působí spíše jako doklad toho, s kým vším se fotograf zná, než jako charakteristicky pojaté snímky osobností (i když i zde existují výjimky, které potvrzují, že umělec má dar od Boha: krásný portrét ušlechtilého starého muže Jiřího Muchy, rembrandtovsky aranžovaný šerosvitný snímek sochaře Josefa Adámka či architekt Johnny Eisler, na němž okamžitě upoutají oči, ač hledí zamyšleně stranou). Z aktů považuji za originální v titulku zmíněný Venušin pahorek – minimalistický snímek plochého břicha a tmavého ochlupení proti bílé stěně. Trochu protismyslně jsou v této společnosti umístěny i tři fotografie, z nichž zejména jedna představuje Tůmovo mistrovství v plné kráse. Jmenuje se Novosvětská (1990) a zabírá okamžik slunného dne, kdy ze stínu uličky Nového Světa vystoupila stará paní v nedělních šatech a kloboučku z doby téměř svého mládí a teď tu s prstem na rtech zamyšleně stojí. Jedná se o ten druh momentky, která je fotografovi dána jednou za uherský rok shůry, a pokud ji dokáže využít tak, jak se to povedlo Tůmovi, vznikne obraz plný chvějivé atmosféry a symboliky.

Přízemí je z největší části věnováno autorově milované Malé Straně. Že je milovaná, poznáte z toho, jak se Stanislav Tůma chová i k tomu zdánlivě nejnepůvabnějšímu zákoutí – viz snímek U Ivana L. z roku 1981, jenž zabírá velikou starou reklamu na zubní pastu Chlorodont, umístěnou ve výklenku oprýskané zdi se složenými cihlami. Svůj vztah k tomuto místu však fotograf dává najevo i názvy fotografií, v nichž se často místo konkrétního místa objevují třeba jména přátel, kteří zde bydlí. Malá Strana je Tůmovi domovem, a protože si je zároveň vědom, že se tato malebná pražská čtvrť stala uměleckou inspirací tolikrát, že často došlo k proměně jejích půvabů v kýč, snaží se ji představit právě jako místo každodenního života – a to i zevnitř. Například snímek Za pana Milera je záběrem obyčejných starých dřevěných dveří, jimiž světlo, deroucí se všude, kde nedoléhají, vytváří kříž. Bizarně působí také průjezd s popelnicemi, kam vchází slunce pootevřenými vraty, přičemž dalším světlem je holá žárovka u stropu (Světýlka u Aleše L.). Fotograf s láskou vdechl půvab i starému schodišti se stříškou nad výklenkem v oprýskané zdi, pod nímž jsou uskladněné jakési pytle.

Malostranské fotografie ukazují příkladnou umělcovu práci s námětem, často jednoduchým (Petřínské schody – schody pokryté listím)i se světlem (paprsky slunce odhalující zajímavé tvary v šeru podloubí a průjezdů). Ne nadarmo se Tůmova díla objevila nejen na třiceti samostatných (mj. v Amsterdamu, Kodani, Londýně a Helsinkách) a třiceti společných výstavách, ale nacházejí se i ve sbírkách Královské knihovny v Kodani, Národní knihovny v Paříži či Muzea moderního umění v Jokohamě.

Fotografie Stanislava Tůmy jsou ukázkou umění klonícího se spíše k tradici než k novátorství. Na své „parketě“, komorní fotografii oblíbených míst, je vynikající, otázkou však je, zda jeho vývoj bude dále směřovat touto cestou, nebo zabředne do povrchnosti a konjunkturalismu.