Všichni lvi Martiny Navrátilové - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

25. června 1999, 00.00 | Martina Navrátilová, světoznámá tenistka českého původu, vystavuje od 12. 6. své fotografie z Keni v pražském paláci Adria. Snobská záležitost nebo nově objevené zákoutí duše této neobyčejné ženy?

"Slavné osobnosti to ve světě, a zvláště ve středoevropských hvozdech, nemají lehké. Ze stojatých bažin nudy je dost často ovane rozkladný závan jedovatých drbů a tak nebývá zvykem, že dobrovolně odhalují dosud neobjevené končiny svého soukromí ..." píše Kurt Gebauer v úvodu k fotografické výstavě, o níž se hodně mluví. A řeč je o tenisové hvězdě nejvyššího lesku, několikanásobné wimbledonské vítězce a v neposlední řadě české rodačce, Martině Navrátilové. Její soukromí, zejména opačná sexuální orientace, byly a jsou propírány v médiích celého světa, polistopadovou Českou republiku nevyjímaje. Málokdo však donedávna věděl, že Martina je také schopnou fotografkou. A tuto "dosud neobjevenou končinu svého soukromí" odhaluje na výstavě nazvané Vzpomínky na Afriku, kterou můžete denně od 10 do 18 hodin navštívit v paláci Adria, a to až do 12. září.

Jak tento projekt vznikl? Občanské sdružení 3duby, jehož úkolem je postavit altán ve Stromovce na místě zvaném Pahorek, kde podobný stál již před 310 lety, a v dlouhodobém výhledu revitalizovat Stromovku obnovou zeleně, cest, dětských hřišť a rybníků, požádalo loni Martinu, aby slavnostně zasadila jeden ze tří mladých doubků. Zároveň byla vypsána soutěž na projekt altánu, jejíž výsledky jsou součástí výstavy v paláci Adria. Rozsáhlá akce samozřejmě vyžaduje dostatek finančních prostředků, a tak padlo rozhodnutí, že se k vystaveným modelům připojí fotografická expozice Martiny Navrátilové, jejíž výtěžek bude věnován právě na akci Pahorek. "Příroda je globální, ať už jsem ve Stromovce nebo v Africe. Myslím, že je důležité, aby člověk prostě jen vnímal své okolí a když to jde, tak pomohl."

Přiznám se, že jsem na výstavu šla s trochou nedůvěry a pocitem, že se bude jednat hlavně o snobskou záležitost. Jako by nebylo dost fotografujících a malujících sportovců, herců, zpěváků, dokonce i politiků. Byla jsem však příjemně překvapena. Slavná tenistka je ve fotografickém umění amatérka, což nezastírá. Původně prý fotografovala pouze svého psa. A fotografujete-li svého psa, určitě se nesnažíte, aby vzniklo umělecké dílo, nýbrž zachycujete oblíbený objekt a důvěrnou atmosféru s ním spojenou. Stejným způsobem Martina fotí zvířata a přírodu - bez zbytečné popisnosti a aranžovanosti. Martina je zralý člověk, který již nevidí smysl svého života v senzacích. Její fotografie jsou v pravém slva smyslu komorní. Kurt Gebauer říká, že se autor koncepce výstavy zadíval do "něžných očí šelem a zazdálo se mu, že to, co Martina v Africe hledá, není jen takové zvědavé turistění z přebytku času nebo peněz, ale právě spřízněnost její duše s dušemi těchto krasavců vzdálených končin."

Najdeme zde krásný snímek leoparda, který se na hlinité cestě pokryté loužemi na malý okamžik zadíval do objektivu. Nebo dvě lvíčata, která v pohledu zezadu pozorují krajinu. Intimní snímek slona s mládětem je zabírán zajímavým způsobem shora. Dva hroši si hrají v řece a naklánějí k sobě rozevřené tlamy. Navrátilová však pozoruhodným způsobem snímá i krajinu: jako příklad uvedu nádherný téměř letecký pohled na kráter u moře nebo zlověstné mraky s náznakem duhy, vrstevnatě překrývající rovinatou krajinu. Za zmínku stojí půvabná fotografie domorodých chýší na kůlech, která přímo dýchá atmosférou neposkvrněné divočiny. Komornost Martinina pohledu na keňskou faunu dokládá např. cyklus tří fotografií, na nichž je trojice leopardů, kteří odpočívají, avšak sledují dění v krajině. Liší se pouhým natočením hlav zobrazovaných zvířat.

Martininy amatérské přečiny důvěrně znám, dopouštím se jich totiž také. Nejčastějšími jsou příliš velká vzdálenost od fotografovaného objektu a tudíž následně jeho špatná zřetelnost (tři fotky leoparda v trávě) a také, i když vzácně, absence objektu v popředí při snímání většího vzdálenějšího prostoru (hejno plameňáků a vyschlém jezeře). Někdy autorka také nevolí nejlepší osvětlení snímaného objektu.

Vystavené fotografie byly vybrány ze sedmi stovek negativů a sedmdesáti diapozitivů, což je jedna z informací, které se na výstavě bohužel nedozvíte. Možná je to částečně zaviněno i tím, že u jednotlivých fotografií chybí popisky, jež byly sejmuty prý z důvodu chybného označení některých z nich. Možná by stálo za uvážení, něco s tím udělat, protože jsem nebyla sama, kdo tyto informace postrádal.

Účast Martiny Navrátilové na akci Pahorek je sympatická, shlédnutí výstavy jejích fotografií ve mně zanechalo dojem, že tato slavná žena fotografuje z vnitřní potřeby, nikoli proto, aby dosáhla vavřínů i v této oblasti. Myslím si, že její další fotografie, pokud nám bude dopřáno je spatřit, budou opět o krůček dále.