Všechno je jen iluze - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Ze společnosti

Všechno je jen iluze

23. prosince 1999, 00.00 | Strniště, kulich, skeptický pohled, cigareta v koutku úst. Takový je devětadvacetiletý fotograf Radim Bíňovec. Takové jsou i jeho fotky v Galerii Velryba.

Jistě se vám – a nejednou – stalo, že jste si prohlíželi fotky čerstvě vyzvednuté v minilabu, a nechtěli jste věřit vlastním očím: tohle jsem opravdu já? Každý vnímáme sama sebe zcela jinak, než nás potom vidí druzí – včetně objektivu fotoaparátu. Fernando Pessoa to vystihuje vcelku charakteristicky: „Co je to za pravdu, v níž se nemýlí film? Co je to za jistotu, kterou dokumentuje chladná čočka? Kdo jsem, abych vypadal takhle?"

K inspiraci pessoovským myšlením se otevřeně doznává i mladý fotograf Radim Bíňovec (*1971), který právě nyní vystavuje své portréty v Galerii Velryba stejnojmenné oblíbené pražské kavárny. Bíňovec vystudoval SPŠ strojní v Praze, pokračoval na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a od r. 1997 je studentem katedry fotografie FAMU v Praze. První autorskou výstavu měl letos v galerii Café Locál v Praze, jinak se od roku 1996 zúčastnil také několika skupinových výstav, z toho dvou v zahraničí (Banja Luka a Bratislava).

Výstavní prostory Galerie Velryba jsou malé. Kdo z vás ji navštěvuje, ví, že se jedná o jedinou členitou sklepní místnost, která však svým netradičním architektonickým řešením i zpracováním interiéru (hrubá cihla) je jako stvořená pro experimentální fotografii. Také Bíňovcův Stav věcí tvoří pouze šest černobílých portrétů, pořízených velkoformátovým kazetovým přístrojem. Některé z fotografií jsou složeny z částí, jejichž spojnice mohou podle úvodního slova Tomáše Dvořáka vyvolávat představu okenních rámů. Výstižnější je podle mého názoru dojem, že tyto tváře přes veškerou autorovu snahu docílit celistvosti námětu již nemohou nabýt své bývalé integrity, a proto jsou a zůstanou na nich patrné švy, jimiž bylo třeba pospojovat tyto zlomky v celek. Za zmínku stojí i tisk vzorné kvality, kterou obstaral XEIKON – REPROSLUŽBY.

Fotografovy modely jsou lidé vesměs mladšího věku, nikterak nápadní. Bíňovec je interpretuje takové, jací jsou, nevyretušovává jim jedinou nerovnost pleti ani jiný nedostatek. Tím však divákovi sděluje, že tito lidé jsou zajímaví sami sebou, svojí jedinečností a neopakovatelností na celém světě, a s nimi jedinečné a neopakovatelné jsou i jejich tzv. vady na kráse. V dnešní době přející modelkám, na nichž je umělé úplně všechno, jistě chvályhodná idea, která, kdyby došla většího rozšíření, by jistě ubrala psychiatrům mnoho pacientů.

Tím a nespornou kvalitou vystavovaných snímků však zajímavost výstavy také končí. Radim Bíňovec je jistě slibným talentem, který své největší úspěchy má teprve ještě před sebou. Přesto si myslím, že uspořádat výstavu z portrétů zcela neznámých osob, které se svým neutrálním výrazem od sebe téměř neliší, je poměrně málo. Dnešní doba přeje střízlivosti, jednoduchosti, běžnosti a absenci efektů, a to právě i v umění, kde podle mého soudu není úplně vždy na místě. Snad se monotónnost námětu dá vysvětlit minimem výstavního prostoru, ale představa takovéto expozice na větší ploše mě dost odstrašuje. A nepomohou tomu ani Pessoova slova, jimiž je výstava v Galerii Velryba uvedena: „Jen oni vědí, že jsme v zajetí iluze, kterou nám vytvořili. Jaký je však důvod té iluze a proč tato či jiná iluze existuje nebo proč oni, rovněž podléhající iluzi, nás obdařili tím, abychom měli iluzi, kterou nás obdařili – to určitě oni sami nevědí.“

(Radim Bíňovec: STAV VĚCÍ, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, denně od 13,00, do 7. ledna 2000)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: