Vítejte v Ďáblově zahradě! - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Edita

Edita

24. července 2001, 00.00 | Na návštěvu skalního útvaru stejného jména vás zve americký fotograf Clyde Butcher, jehož černobílé velkoformátové snímky americké divočiny vás doslova uhranou. Milovníkům české přírody však nabízí také několik působivých záběrů ze Šumavy!

Příroda jako inspirace je nevyčerpatelná. Tento obecně známý fakt jsem si opět ověřila v praxi poté, co jsem absolvovala poslední z trojice výstav fotografií krajiny (recenze předchozích dvou vyšly na Grafice pod názvy Cesta do nirvány a Dá se fotit Kafemlejnkem?). Sledovala jsem vztah čtyř fotografů ke krajině a k přírodě vůbec, to, jaké scenérie je zaujaly, a jakým způsobem se zhostili jejich zachycení na citlivou vrstvu filmu, a opět jsem se přesvědčila, že každý z nich viděl svůj objekt trochu odlišnýma očima, zaměřil se na něco jiného než jeho kolegové, použil takříkajíc jiných výrazových prostředků. Kdybychom se pustili na houpavou půdu odhadů, třeba bychom dospěli i k vypátrání, jak dalece jsou tyto skutečnosti ovlivněny také povahou tvůrce snímku.

U autora fotografií poslední výstavy není nutno odhadovat. Kromě toho, že média zaznamenala jeho neformální oděv a vystupování při tiskové konferenci v pražské Národní galerii, čímž si okamžitě vysloužil nálepku podivína (neboť normální jsou pouze ti, kteří se oblékají a chovají vždy pouze tak, jak se od nich očekává), opatřil své fotografie také texty, které v druhém plánu vysvětlení, proč a jak snímek vznikl, obsahují i autorův postoj k přírodě, k životu, priority, jež jsou pro něj důležité.

Řeč je o Clydu Butcherovi (*1942) a jeho výstavě Visions of the Millenium, která je určitě jednou z klíčových událostí této sezóny. Nevím, proč byl americký fotograf počastován právě označením „podivín“, které budí představy spíše negativní. Jeho život je více dokladem toho, jak se člověk přes všechny peripetie nakonec dobere cíle, který si vytkl, a pod vlivem své cesty k němu začne chápat různé souvislosti. Cožpak o tom nemluví příběh vystudovaného architekta, který, zasažen fotografiemi klasika amerického krajinářství Ansela Adamse, začal pomýšlet na vlastní tvorbu, přes epizodu barevné fotografie se opět vrací k černobílé, založí firmu, avšak stále více pociťuje, že jej přitahuje existence uprostřed divoké přírody, až se mu, zejména po tragicky zbytečné smrti syna, stane domovem? A od lásky k přírodě už je jen krůček k jejímu bránění, angažování se v projektech, které mají přinést záchranu ohroženým rostlinám, zvířatům, lokalitám.

Tolik o sobě vypráví Butcher sám. A jeho fotografie? Zdráhám se zde použít pro recenzenta ošidného slova „úžasné“, a to jen kvůli jeho příliš emotivnímu vyzařování. Ale ony úžasné jsou. Reflektují autorovu lásku k přírodě, jejímž projevem je to, že se fotograf snaží s ní splynout, nefotografovat ji ze svých uměleckých „výšin“. Při pohledu na snímky si teprve zpětně uvědomujete, že záběry vám musel někdo zprostředkovat, že to nejsou jen vaše oči, které vidí krajinu.

Ano, Butcher vstává před rozbřeskem nebo dlouho do noci bdí, brodí se bahnem a vodou řek, v loďce na moři očekává bouři, a to vše proto, aby světelné podmínky pracovaly pro něj, aby se co nejvíce přiblížil bujné pralesní vegetaci, nebo aby zachytil přesně ten podmanivý okamžik, po němž touží. Ale stále zůstává okouzleným pozorovatelem, jehož dokáže fascinovat drsná krása rozervaného kaňonu i potok uprostřed městského parku. Sám říká, že „existuje jednota mezi všemi místy v přírodě, ať již se jedná o vrcholky známého horského hřebenu nebo koryto městské odvodní strouhy“. Miluje dramatická oblaka, poskytující nepravidelné osvětlení, ale i jemné nuance prvních slunečních paprsků, proměnlivost vodního živlu i fantastické tvary, ornamenty a závěsy bujné vegetace. Dlouhými expozicemi dokáže nasnímat krajinné scenérie za téměř neuvěřitelných světelných podmínek. Díky velkému formátu snímků, bohaté škále odstínů černých a šedých tónů a dokonalé kompozici máte pocit, že se díváte na přírodu v té nejvěrnější podobě.

Na výstavě však neuvidíte pouze záběry úchvatných zákoutí ponejvíce floridské přírody. Jistě vás bude zajímat pohled amerického fotografa také na krajinu u nás. A protože Clyde Butcher navštívil v červnu loňského roku i Prahu a jižní Čechy, jsou součástí expozice i fotografie ze Šumavy (Boubínský prales), z Pelhřimovska a od Kamenice nad Lipou. Mě osobně překvapilo a potěšilo, že se umělcova návštěva realizovala snahou Evropské nadace Rainera Marii Rilka, a znalostí díla tohoto významného lyrika se mi Butcher stal ještě bližším. Myslím, že z výsledků fotografova pobytu v Čechách návštěvníky nadchne zejména nádherný panoramatický snímek typického šumavského lada, v jehož mlze se utápí ztepilý osamělý strom na pozadí horských hřbetů seřazených jako kulisy na divadle.

Zajímavým aspektem Butcherovy tvorby je, že se nesoustřeďuje pouze na přírodní krásy takříkajíc bijící do očí. Objevuje například krásu nižšího bylinného patra tam, kde všichni vidí pouze majestátní staleté sekvoje. A je věru na co se dívat – všechny ty nádherné textury, podivuhodné tvary, různorodost vzhledu jednotlivých rostlin, drobnějších i větších, jsou náhle tak zajímavé, že vás nutí studovat je zblízka. Vše je přitom tak přirozené, jako by to ani nebylo výsledkem důkladné přípravy, vynikající znalosti kompozice a dlouhých hodin čekání na nejpříhodnější okamžik.

Mnozí z vás se na výstavu Clyde Butchera vrátí ještě několikrát. Nejen autorovo fotografické mistrovství, ale také jeho vyrovnaný a hluboký přístup k životu je tím magnetem, který v této povrchní, chaotické době přitahuje lidi stejného naladění. Povšimněte si souvislosti mezi umělcovou profesní zkušeností a vlastním prožíváním, která by mohla inspirovat každého z nás, aby „životem nespěchal a nesnažil se jen ze všech sil dobrat cíle, když již i samotná cesta je tak omamujícím dobrodružstvím.“

(Clyde Butcher: VISIONS OF THE NEW MILLENIUM, Veletržní palác, ochoz Malé dvorany v 1.patře, do 9. září)