V zajetí ženy - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

26. května 2000, 00.00 | Básnířka Eleanor Derenová tak okouzlila světoběžníka Alexandra Hackenschmieda, že ve čtyřicátých letech fotografoval výhradně jenom ji. Tyto portréty vonící erotikou i další zajímavá díla jsou k vidění na výstavě v Českém centru fotografie.

Ve dvacátých letech se v evropském světě filmu odehrál skandál – na plátně se objevila, byť jen na pár sekund, nahá žena! Stalo se tak v Extázi Gustava Machatého a vnadná titulní hrdinka se později proslavila i v Holywoodu pod jménem Hedy Lamarr. Machatý si nedal pokoj a pokračoval se zpracováváním námětů, které tehdejší prudérní společnost pobuřovaly; roku 1928 se na plátnech kin objevil Erotikon. Na jeho vzniku se podílel i tehdy jedenadvacetiletý fotograf Alexander Hackenschmied, který se později jako střihač významně zasloužil o podobu slavného Plickova filmu Zem spieva, a v polovině 30. let stál u zrodu filmového studia ve Zlíně.

Tento muž se již za svého života stal legendou a je jedním z těch našich krajanů, kteří přiměli svět, aby si na mapě vyhledal jméno Československa. Z něj definitivně odešel již roku 1939 před nacistickým antisemitismem. Do té doby působil v redakci časopisu Pestrý týden, přispíval do Národních listů, Fotografického obzoru a dalších periodik a významně spolupracoval s nakladatelstvím Aventinum. Jako fotograf se uvedl právě na společných výstavách tvůrců české avantgardy Nová česká fotografie v Aventinské mansardě, a to vedle takových veličin jako byli Josef Sudek, Jaromír Funke či Jaroslav Rössler. Po svém odchodu z Československa žil a tvořil nějaký čas v Paříži a nakonec přesídlil do New Yorku, kde žije dodnes – pod jménem Alexander Hammid. V USA se uplatnil jako režisér, kameraman a střihač dokumentárních filmů, klíčový význam má však jeho jméno v dějinách amerického nezávislého filmu. Spolu se svou první manželkou, básnířkou Eleanor „Mayou“ Derenovou natočil v roce 1942 film Odpolední osidla, experimentoval s netradiční víceplátnovou projekcí v systému Imax a za krátkometrážní dokument „To Be Alive“ získal v roce 1965 Oscara.Dokumentu se Hackenschmied nepřestal věnovat až do svého odchodu na odpočinek roku 1988.

V Českém centru fotografie v Náplavní ulici probíhá nyní výstava Hackenschmiedových fotografií. Z těch, které umělec vytvořil ve 20. a 30. letech, se bohužel dochoval jen nepatrný zlomek, proto zde z této doby spatříme pouze několik původních zvětšenin, dále soubor fotografií z Paříže, výběr z loni nalezených negativů pořízených při cestě Amerikou roku 1936, snímky uměleckých předmětů, dokumenty z natáčení filmů a především kalifornské portréty Hackenschmiedovy půvabné manželky.

Fotografie tohoto tvůrce je možno nazvat koncentrovanou krásou. Není důležité, co si vybral jako model – může to být chladič auta, kaktus nebo prezident Masaryk -, Hackenschmied vidí vše tak, aby estetický dojem byl co nejlepší. Přitom se nejedná o krásu za každou cenu, nenajdeme zde nic, co by i jen připomínalo kýč. Je to krása přirozená, kterou by mohl vidět každý z nás, kdyby ovšem měl Hackenschmiedův dar. Další zvláštnost, která nás překvapí: od samého počátku působí fotografie moderně. Vysvětlení je prosté: ač ovlivněn konstruktivismem a novou věcností, nikdy autor nezabředl do osidel toho či onoho uměleckého směru. Jeho záběry nemají nic ze zajímavé, ve své době moderní, ale dnes již přece jen trochu uměle působící aranžovanosti moderny dvacátých a zejména třicátých let. Uveřejněny v časopise bez udání data vzniku, možná bychom ani nepoznali, že je jim už nějakých …sát let.

Nejvíce zřejmě upoutá soubor portrétů Mayi Derenové. Na těch se kromě umělcova talentu „podepsal“ i cit a tělesné okouzlení touto ženou, které muselo hraničit se zbožněním, v cudnosti svého ztvárnění je však eroticky vyzývavější než tvrdý pohled na věc blízký dnešku. Hackenschmied s požitkem dokumentuje její tvář i tělo v nejrůznějších pozicích. Najdeme zde překrásný portrét pod černým závojem, femme fatale Mayu s cigaretou, poznáváme obliny modelčina půvabného těla, je však zachycena i na zajímavých snímcích na schodišti uprostřed železných konstrukcí. Zaujme i původní zvětšenina z filmu nazvaná Botticelli Shot z roku 1943, na níž je Maya naaranžována v podobě Botticelliho obrazu.

Cit pro tvar prokazuje Hackenschmied ve dvou jedinečných snímcích lastur (z roku 1950). Jedna je snímána klasickým způsobem, na druhé si umělec našel zajímavou kresbu, připomínající hada. Minimalistickou elegantní krásou ohromí Chladič automobilu, velmi působivá jsou i Zátiší (keramická ruka s gestem gurmána vedle spleti suchých větviček květiny. Zvláštní atmosférou vyniká jeden snímek z cyklu Paříž (1939): barokní socha ohražená plůtkem a stíněná korunou mohutné borovice, v pozadí zámek, nade vším se klene obloha s magickým jasem. Jiné fotografie Paříže jsou surrealisticky nadechnuté pohledy s několika rovinami reflexí ve výlohách obchodů.

Komorní prostředí Centra české fotografie samozřejmě nemůže obsáhnout tvorbu takové osobnosti v celé její plnosti. I tímto průřezem dílem Alexandra Hackenschmieda však udělala výstavní síň neocenitelnou službu českých ctitelům fotografického umění, pro které bylo Hackenschmiedovo jméno donedávna jen prázdným pojmem.

(ALEXANDER HACKENSCHMIED-HAMMID. České centrum fotografie, Náplavní 1, Praha 2, 11-18, do 23. 6., vstupné dobrovolné)