Svůdné křivky na Pasece - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

28. května 1999, 00.00 | ... okřídlený kámen a jiné můžete vidět na pozoruhodné výstavě fotografa Jiřího Pergla.

Musím se přiznat, že mám kladný poměr k nepříliš rozsáhlým výstavám fotografií. Většinou se výstavy v této podobě nevyskytují ve výstavních síních, nýbrž v prostorách, které byly určeny zcela jinému účelu, např. v kavárnách, barech nebo dokonce obchodech. Líbí se mi, když tato výtvarná díla doprovázejí život: lidé si přicházejí posedět v kavárně nebo koupit třeba knížku a "obhospodařovatel" těch míst, kam přijdou, jim nabídne ještě něco navíc. Můžete namítnout, že ve výstavních síních je více místa, klid a lidé, kteří za touto podívanou přišli záměrně, nikoli ti, kteří si dali panáka rumu a jejich zrak přitom, jak zakláněli hlavu, nechtěně utkvěl na fotografii. I to je názor. Výstavy menšího počtu fotografií působí komorněji a mně se zdá, že účinek jednotlivých snímků na diváka je větší, protože se dojmy z nich neslévají, jak se mnohdy stane po návštěvě velkých expozic. Některé náměty si navíc o komorní prostředí přímo říkají.

Pokud znáte pražské nakladatelství Paseka, jistě víte, že k němu patří také stejnojmenná kavárna, která v podobě bohémské hospody začala fungovat velmi brzy po převratu a záhy si získala značnou oblibu, a maličké knihkupectví rozšířené o dřevěné patro. Skoro by se zdálo, že sem, mezi regály s knihami, kam se jentaktak vejde pult s kasou, už není možné umístit vůbec nic. A přesto je jedna stěna obchůdku vyhrazena právě výtvarnému umění.

Navštívíte-li knihkupectví Paseka v této době, propadnete dojmu, že se skrz stěnu ctihodného činžovního domu z počátku století díváte do přírody. Ústředními náměty barevných fotografií Jiřího Pergla jsou totiž kameny a voda. Kameny jako matérie neživá, výraz neměnného klidu, voda jako ztělesnění nikdy nekončícího děje. Autor však občas přivádí tyto dva světy dohromady, neboť přes veškerou odlišnost k sobě patří.

Autor vybírá osvětlení tak, aby vynikla struktura snímaných kamenů. Osvětlení vůbec dodává objektům jakýsi symbolický podtext, který si každý může dešifrovat podle svého. A tak se například díváme na dva kameny, jeden ležící, plně nasvícený, a druhý vztyčený nad ním, tajuplně zahalený do svého stínu, orámovaného pouze tenkou světelnou linkou nahoře. Jiné kameny, obrostlé mechem, navozují představu zeleného příšeří, z nějž pocházejí. Pak je tu část kamene, připomínající svým tvarem ladný bok ženského aktu. Voda se v Perglově pojetí náhle proměnila v tekuté sklo, průhledné i místy zčeřené. Na dně tušíme červený kámen, jenž díky zpěněnému proudu vypadá jako okřídlený. A všude hraje světlo (a jeho věrný protihráč - stín) hlavní roli.

Jiří Pergl není samozřejmě první, kdo věnuje svou pozornost věcem tak obyčejným jako kameny a voda. Struktura přírodních materiálů, jejich zakomponování do prostředí, i snaha navždy zachytit jeden jediný neopakovatelný okamžik pohybu vodního živlu, inspirovaly mnoho fotografů před Perglem a budou je jistě inspirovat i po něm. Deset obrazů přírody v knihkupectví Paseka však diváka přímo oslovuje čistotou tvarů zobrazených archetypů a jejich nevykonstruovanou a přitom působivou kompozicí. Připomínají tichou moudrost východních filozofií, jež nestálého a většinou k světské stránce života obráceného člověka upamatovávají na trvalejší hodnoty. V Galerii knihkupectví Paseka v Ibsenově ulici na Vinohradech je můžete vidět až do 2. června.