Sexpolka mezi komunisty - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. prosince 1999, 00.00 | KSČM získává stále více sympatií, její voličské preference stoupají. I proto vám přinášíme reportáž z výstavy, která se nachází přímo v hlavním stanu komunistů - v budově Ústředního výboru. Neohrnujte nos - je tu i sex!

Galerie Futura se nachází přímo v přízemí budovy ÚV KSČM v ulici Politických vězňů. Hned u vchodu vás vítá usmívající se tvář Jiřiny Švorcové, hned vedle poeticko-realistický snímek s názvem Novomanželé, tradiční záběr na zpívající Mireille Mathieu v bílých šatech bez rukávů a tropická zeleň aleje ve Stromovce. Jako bychom se ocitli ve starých zlatých časech.

Karel Mevald se opravdu snaží, co to dá. Výběr z jeho tvorby ukazuje, že s Největším a nejčtenějším (Rudé Právo) spojil opravdu úctyhodný kus svého života, a že se ním prožil doby dobré i zlé. Bohužel nezapře ani to, že nároky kladené na reportážní fotografii nebyly v minulosti vždy tak vysoké jako dnes. Je to trochu škoda i pro Mevalda samotného, protože některé jeho fotografie zejména z posledního období prozrazují fotografa obdařeného talentem i dobrým zvládnutím řemesla. Portrét Jiřiny Švorcové však mezi nimi rozhodně není. Tento nenápaditý snímek vypadá jako zvětšenina fotografie na nějaký průkaz a výraznou tvář umělkyně na něm sotva poznáváme. Již lépe dopadl Josef Vinklář na fotografii "Šibalství Josefa Vinkláře", přičemž šibalstvím je míněn Mistrův typický "šibalský úsměv". Zmínění Novomanželé představují typickou idylku, jakých ti odrostlejší z nás pamatují hodně (v časopisech Svět socialismu, Vlasta apod.). Proti jejímu použití pro výstavní účely však hovoří zejména jistá amatérskost záběru (zeď domu z něj ukrádá téměř jednu třetinu). Roztříštěnost záběru zamrzí u vzácného snímku z autogramiády Zdeňka Štěpánka. Jaká byla úroveň techniky vyvolávání snímků u nás v těch letech, na které dvacet procent potenciálních voličů s nostalgií vzpomíná, předvádí jinak neškodný snímek Alej, který hýří neskutečnou zelení až přechází zrak.

Předcházející odstavec byl vzorkem toho horšího, s čím se v expozici setkáte. Protože se jedná o výstavu s politickým podtextem (úvodní slovo při vernisáži měl Zdeněk Hoření), bylo, jak jsme tomu u této strany již po léta zvyklí, tomuto záměru podřízeno vše ostatní. Takže zde najdeme i spoustu tradičních bezpohlavních snímků typu Poslední autogram Miroslava Floriana, věže Rudého náměstí v Moskvě s nezbytnou frontou u mauzolea, Fidel Castro se vítá s lidem, starty raket na Bajkonuru apod.

Nová doba dala Karlu Mevaldovi příležitost i k satiře. Za zmínku stojí zejména dvě z nich: Sexpolka, chutný a dobře vypointovaný záběr na notový pultík tubisty v orchestru, na němž vedle not leží i snímek téměř neoblečené vnadné dívky. Hlavní pozornost fotografova objektivu je věnována lesklé tubě, zatímco inkriminovaná girl je pointou této miniaturní anekdoty. Druhý snímek ukazuje chudě oblečeného stařečka s háčkovanou taškou, který rozestavuje na lavičce své zboží - pouťové míčky na gumičce. Příliš sentimentální vyznění fotografie je umenšeno tím, že starý pán zůstává v anonymitě (není mu vidět do obličeje), a také autorovým titulkem - Podnikatel?

Pomalu se dostávám k tomu, co se mi na výstavě líbilo. Předně je to záběr mima Ladislava Fialky na jevišti, zajímavý svou kompozicí i nápadem několikerého odrazu v zrcadlových plochách kulis. Velmi podařený je i pohotový záběr skateboardisty v letu nad hlavami diváků - plný pohybu a napětí. Žánrový obrázek bruslařů na zamrzlém rybníku nepřináší nic šíleně avantgardního, ale je půvabný svou prostotou a nekomplikovaností. Karel Mevald si pohrál i s tolikrát již opakovaným námětem malostranských střech; těm svým dal odlehčenost pomocí slunečních odrazů na střešních ploškách. Podobně pojal i další tradiční téma - chrám sv. Víta. Záběr ze žabí perspektivy umocňuje majestátnost budovy, zatímco hra světel a stínů ve filigránských fiálách působí komorně. Snímek Zima na Vltavě je náladový obrázek řeky pokryté ledem, od něhož se odráží matné polední světlo vrcholící zimy. Ani množství ptačí drobotiny všude kolem nevyváží představu mrazivého vzduchu a páry stoupající od úst.

Výstava fotografií Karla Mevalda bohužel zanechává v divákovi zcela rozporný dojem. Pokud její pořadatelé chtěli ukázat umělcovu tvorbu ve vskutku nejlepším světle, měli z celkové expozice vybrat tak třetinu fotografií, které jsou, jak již bylo řečeno, důkazem toho, že stojí za to, Mevaldovu tvorbu vystavovat. Bohužel se vydali cestou, která vede ke špatnému cíli: výsledkem jejich snahy za každou cenu zpolitizovat i akci čistě uměleckou, a to vystavením i toho méně kvalitního avšak angažovaného, je přinejmenším rozpačitost nad smyslem výstavy.

(VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ KARLA MEVALDA, galerie Futura, Politických vězňů 9, Praha 1)