S Milanem v posteli - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

16. září 1999, 00.00 | ... je název cyklu fotografií Roberta Vana, které nesměly být loni vystaveny. Nyní je spolu s mnoha dalšími můžete vidět v galerii MIRO.

V rozmezí jednoho týdne se v Praze sešly vernisáže výstav dvou umělců, jejichž tvorba obsahuje výrazný erotický akcent, orientovaný výhradně na muže. Prvním z nich byl Angel Božac se svými záběry ze života transvestitů (viz článek Na hranici pornografie), druhým je Robert Vano, celebrita zámořského uměleckého světa, který od 2. září vystavuje svoji tvorbu v galerii MIRO v Jilské ulici s pokračováním v prodejně skla MIRO v Rytířské.

Vano je především znám jako tvůrce portrétů slavných lidí a také cover-snímků pro renomované časopisy věnované poněkud znuděnému čtenářstvu z prostředí majetnějších vrstev (ELLE, apod.). V expozici jich naleznete spoustu a všechny prozrazují dobré řemeslo, instinktivně vyhmátnutý estetizující styl, který k těmto fotografiím patří, a také schopnost použít objektiv tak, aby zabírané osobnosti působily pěkně. Mnohé z nich byly se svým obrazem natolik spokojeny, že Robertu Vanovi zaslaly osobní děkovné dopisy. Některé portréty jsou míněny "oficiálně" (Dagmar Havlová, Lívie Klausová, Vlastimil Brodský, Ornella Muti), jiné se tváří neformálně: Karel Heřmánek v soukromí, Jiří Korn ve své oblíbené stylizaci ofrakovaného dandyho apod. Z této maličko nudné krásy lehce vybočuje portrét Ivy Janžurové, kde herečka působí jako vystřižená ze čtyřicátých let. Vanovy fotografie pro obálky časopisů jsou oslnivé, avšak nevybočují z estetického stereotypu, který je pro tento druh tvorby charakteristický. Soustředění na ty aspekty života, které jsou krásné, je umělci vůbec velmi blízké. Z téhož důvodu se na výstavě objevují také náměty z úplně jiného soudku než fotografované osobnosti: detaily květin a krajiny. A právě ony mě z Vanovy tvorby zaujaly zdaleka nejvíc, i přesto a nebo možná právě přesto, že jim nebyla dána popularita portrétů. Krajiny v podání tohoto umělce vypadají jako snímané technikou konce minulého století. Většinou se jedná o krajinu jihofrancouzskou, zejména staré zahrady, jimž Vanův otevřený objektiv dodává tajuplnou, snivě rozechvělou náladu.

"Každá má fotografie je originál, existuje v jediném exempláři, protože je zásadně vyrábím ručně," říká Robert Vano. Při vyvolávání i zvětšování využívá různé techniky, světla a stíny modeluje pod zvětšovací lampou vlastníma rukama, vývojku někdy nanáší vatou pouze na některá místa papíru, jindy dosahuje kýženého efektu třeba tím, že na papír nasype sůl nebo prach. "Tohle všechno je neopakovatelné. A tak, i kdybych chtěl, nedokázal bych vytvořit dvě stejné fotografie - tak, jako kuchař nedokáže dvakrát uvařit stejnou polévku," dodává umělec, který se narodil v osudovém roce 1948 v Nových Zámcích na Slovensku, krátce po maturitě emigroval do Spojených států a svou kariéru začal v New Yorku jako maskér a asistent pro fotografy módy. V roce 1984 se osamostatnil a od roku 1990 opět žije a tvoří v Čechách. Vystavoval v New Yorku, Miláně, Londýně, Bratislavě a často též v Praze, kde se mu v listopadu minulého roku přihodila nečekaná věc, jež nakonec vyústila v realizaci nynější výstavy. Ředitelka Slovenského institutu v Praze, v němž Robert Vano právě vystavoval, požadovala na umělci stáhnutí 22 fotografií mužských aktů z expozice. Následovalo zrušení výstavy a jednání Slovensko-českého klubu se slovenským galeristou Mirem Smolákem, působícím v Praze, jehož výsledkem bylo umístění inkriminovaných fotografií v obou galeriích MIRO. Výhradně jim jsou věnovány velmi kvalitně osvětlené prostory prodejny skla MIRO v Rytířské ulici. O svých modelech Vano vypráví toto: "Když jsem přijel do Prahy, chtěl jsem fotit chlapce v bílém spodním prádle. Připadalo mi legrační, že všichni měli značku "Calvin Klein". Přemýšlím, bylo-li o tomto Pražské jaro."

Faktem je, že Vanovy mužské akty jsou skutečně mimořádně působivé. Umělec nezakrývá svou orientaci a tím nám, ostatním, dává naopak poznat vlastní pojetí krásy. Vanovy modely jsou vybraně pohlední muži, umocňovaní i tím, jaké je umělec chce mít. V případě Milana, jehož jméno se objevilo v titulku, Vano použil stylizace téměř antické - světlo a stín vytvářejí na mladíkově svalnatém těle skutečně pozoruhodnou hru. Jinde používá jako rámec přírodu (Adršpach) a fotografované objekty pojímá jako její hravé "děti", najdeme zde však i pojetí erotické, v němž vypracovaná těla zaujímají jednoznačné polohy - za všechny velmi odvážná fotografie YOU & I, na níž jsou dvě mužská torza z boku, jednou rukou se drží navzájem za rameno a druhou za penis, přičemž celek vypadá jako složitý, ostře osvětlený ornament.

Výstava fotografií Roberta Vana, jejíž první část je umístěna v překrásných prostorách dominikánského kláštera, je bezesporu událostí sezóny. Jsem přesvědčená, že mnoho Vanových obdivovatelů, kteří sem přijdou hlavně kvůli jeho proslulým snímkům osobností, zde svého Vana teprve objeví - díky krajinám, za než by se nemusel stydět žádný impresionista.

(Robert Vano: INVENTURA, Galerie MIRO v klášteře dominikánů, Jilská 7A, Praha 1, prodejna skla MIRO, Rytířská 24, Praha 1, denně 10.00-17.00, do 3. 10.)