První česká digitální slepice - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

26. července 1999, 00.00 | Umí slepice plavat? Žere Viagru? Odkud se berou zlatá vejce? Čtěte článek o výstavě, jejíž jeden exponát je tak šokující, že neprošel autorovou cenzurou (viz ilustrační foto).

První česká digitální slepice. Digitální slepice. Co si představit pod tímto pojmem? I mě zlákal tento poněkud excentrický název, a tak jsem navštívila pozoruhodnou kavárnu Medúza v Belgické ulici na Vinohradech, kde do 30. 7. probíhá takto pojmenovaná výstava tvorby grafika a fotografa Antonína Malého. A co jsem zjistila?

Slepice je skutečně slepice, digitální pak proto, že všechny exponáty jsou montáže zpracované digitální metodou. Autor tedy vstupuje do fingovaného života kura domácího, aby nastavil zrcadlo člověku. Začíná to návrhem pomníku 1. české digitální slepici (mramorové vejce, z něj vyhlíží slepičí hlava, osvětlená září z oblak převzatou od barokních malířů, kolem přihlížejí dojaté slepice), kterou by jistě s chutí použil třeba Karel Havlíček Borovský jako ilustraci svých satir, přes obraz Soudní tribunál s podtitulem Slepičky se netrhají (tribunál je tvořen slepicemi, za mřížemi očekávají verdikt psi různých ras) až po dílo S Viagrou za větší výnosy (slepičky uzobávají bleděmodrá viagrová zrnka kolem piedestalu s pyšným kohoutem).

Slepice se však celkem slušně adaptují i na poměry z politické scény, a to například povedeným obrazem Na cestě (Cesta do EU). Ani události, nad nimiž komentátoři televizních novin ustaraně pokyvují hlavami, neprofičí jen tak kolem nich, jak ukazuje Překvapení na cestě inspirované havárií kamiónu na 69. kilometru dálnice D1 - na pozadí dálnice jak z amerického filmu přihlížejí slepice, kterak se z jednoho vejce místo kuřete klube hlava boxera (psa). Mne osobně však spíše zaujaly ty obrazy, které nebyly inspirovány ničím konkrétním, spíš se podobaly vtipům beze slov.Vtipům, jejichž pointa je více překvapení, uchystané ironickým tvůrcem, než sranda k popukání. Třeba Marie-Anna (Cannabis kur bohemica), "portrét" slepice s konopím v zobáku. Za nejlepší však považuji obraz Topí se medvídek, jehož nejdůležitějším objektem zdaleka není onen (plyšový) medvídek, nýbrž slepice, které se houpou na vodní hladině hned vedle labutě - jako kdyby sem odjakživa patřily.

Až sem probíhá výstava mírumilovně. To se zřejmě zazdálo i autorovi, který se rozhodl tuto pohodičku zpestřit, bohužel však poněkud nešťastným způsobem. K tomuto účelu zvolil dvě díla s výrazně erotickým námětem, což by asi nikoho nevyvedlo z míry, i když rozměry zobrazovaných druhotných pohlavních znaků odpovídají spíše comicsové produkci Káji Saudka. Ani to, že první z nich, s podtitulem Jak se snášejí zlatá vejce, je slepice s dámským přirozením, z něhož tato zlatá vejce vypadávají, nijak nepřekračuje zdejší úzus mravnosti. Autor jej však zakryl papírem s nápisem AUTOCENSORED - není vhodné pro osoby ženského pohlaví bez rozdílu věku - a opatřil rádobyvtipným textem, v němž se ženám omlouvá za to, vzbudil-li jejich nelibost, a dušuje se, že vůbec neměl v úmyslu je urazit. Mě osobně, ač patřím též k inkriminovanému pohlaví, by při pohledu na zlatá vejce pana Malého ani ve snu něco podobného nenapadlo. Spíše by mě však zajímalo, proč autor k označení svého díla používá slovo, které ani pořádně nezná, totiž "šatán" namísto správného "šantán".

Obecně se dá říci, že expozice dvou desítek obrazů ze života digitálních slepic, je pozoruhodný experiment, jehož tendence využít současného trendu výstřelků v umění je vyvážena nápady a jejich dobrým řemeslným zpracováním. Umístění výstavy ve vedlejší, dobře osvětlené a méně rušné místnosti kavárny je také šťastné. A pokud právě nevíte, co s neočekávanými prémiemi, můžete se stát i vlastníkem některé slepice - jsou totiž na prodej.

(Antonín Malý: První česká digitální slepice, kavárna Medúza, Praha 2, Belgická 11, 11-01 h, do 30. 7.)