Obrazy smířlivé smrti - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. září 1999, 00.00 | "Nechci na svých fotografiích mrtvých zvířat ukazovat hrůznost smrti, ale tvory, kteří již netrpí," říká Marielis Seyler-Keyda o své výstavě v Galerii U Řečických.

Určitě se vám to stalo, možná naposledy v dětství; mrtvé zvířátko, nalezené na cestě, ve vás vyvolalo lítost nad křehkostí a pomíjivostí života. Stejné pohnutky vedly rakouskou fotografku Marielis Seyler-Keyda, aby své pocity vtělila do snímků, jakýchsi totemů, zachovávajících duši nenávratně ztracených tvorů. Umělkyně fotografuje zvířecí mrtvolky a vysvětluje: "Nevybírám si svá témata z nějaké morbidnosti, ale protože na mne působí. Trpící srna, ptáče anebo mrtvý strom. Když je vidím poprvé, trpím také, můj prvotní pocit je většinou negativní. Na fotografiích už zvířata netrpí, v mrtvých objektech chci totiž objevovat jejich duši."

Zhruba třicet snímků mrtvých zvířat i přírody z devadesátých let vystavuje umělkyně pod souhrnným názvem "Každé malé stvoření" až do 10. října v Galerii U Řečických. Tato zajímavá výstava je však pouze "záskokem" za expozici Horsta P. Horsta "Mág světa", která byla zrušena z důvodu nedostatku financí, dlužno však říci, že záskokem kvalitním. Rakouská umělkyně se narodila za války ve Vídni, vystudovala tamější Akademii výtvarných umění, žila a tvořila na několika místech po celém světě (Mnichov, Tokio, Barcelona, Paříž, Kolín nad Rýnem), byla fotografkou na volné noze, restaurátorkou, galeristkou. Uspořádala množství výstav, z nichž poslední se konaly v Berlíně, Paříži a New Yorku. V současné době se podílí na mezikulturních projektech spolu s umělci z New Yorku a bývalé Jugoslávie.

Obrazy malých stvoření Marielis Seyler-Keyda jsou prosty jakékoliv brutality, nenajdeme na nich kapku krve. Umělkyně totiž stejně dobře jako my ví, že vůči nim jsme již imunní, a proto realitu transformuje do lyrické varianty - tak totiž vypadal i náš původní, dětský pohled na mrtvého tvora. Pořizuje černobílé fotografie, které dále zušlechťuje - barevnými pastelkami, bronzem, obarvenými pilinami, křídou, rozemletým bylinným kořenem nebo barevným voskem, občas vidíme i vrypy. Někdy používá efekt dvojité expozice, v případě krajiny pracuje s negativem, vyvolává ji na balicí nebo pauzovací papír. První obraz expozice je koláží bezbarvého linorytu se sérií maloformátových snímků mrtvého králíka. Podle autorky se jedná o styl reportáže, který použila, protože: "Na obyčejné věci pohlížejí lidé krátce, neboť je znají."

Z celkového pojetí expozice poněkud vybočují snímky ryb, které díky svému estetizujícímu podání vypadají jako součásti starých zátiší, zejména ryba na stříbrném tácu. Ne nadarmo se zátiší francouzsky nazývá "nature morte" - mrtvá příroda. Dobře vypadá i kolorovaná hlava ryby ozdobená vrypy a rybí tělo rozpitvané až na kostru, působící jako právě připravené k jídlu.

Ani další obrazy nepůsobí odpudivě. Ležícímu divočákovi Marielis Seyler-Keyda něžně vetřela do srsti bronzový prášek, přejetý králíček vypadá odhmotněně jako pouhý obrys sebe sama, zabité jehně s hákem zapíchnutým v hrdle má na místě, kde by každý očekával krev, kapky barevného vosku. Ležícímu ptákovi už nepomůže ani dotyk lidské dlaně, i když ji autorka kolem něho otiskla několikrát.

V současné době používá Marielis Seyler-Keyda zvláštního způsobu, jak dotvořit své snímky. Školní děti v rámci výtvarné výchovy oživují její zdevastované lesy a neúrodné krajiny barevnými stromy a dalšími fantaziemi. Nepochybuji o tom, že se školáci tímto hravým způsobem naučí uvažovat o kvalitě prostředí, v němž žijí, nejsem si však zcela jista, zda díla takto vzniklá jsou ještě způsobilá k vystavování a zda neuvrhnou umělkyni do podezření z přílišného rozmělňování námětu. Okolí vystavovaných artefaktů, zpracované tímto způsobem, mi každopádně připadalo poněkud uměle naroubované a tím i rušící.

Výstava obrazů malých mrtvých tvorů je ve všech ohledech zcela zvláštním zážitkem. Oproti jiným akcím podobného zaměření však rakouská umělkyně nechce šokovat, klade důraz spíše na hluboké soucítění s přírodou a na život, který byl pro každé stvoření napsán rukou básníka. Řečeno slovy amerického kritika a kurátora Richarda Milazza vytváří Marielis Seyler-Keyda na malém zvířeti empatii pro velké pocity. Marielis, díky za to v dnešním odduchovnělém světě.

(Marielis Seyler-Kejda: KAŽDÉ MALÉ STVOŘENÍ, Pražský dům fotografie, Galerie U Řečických, Vodičkova 10, Praha 1, do 10. 10.)