Neohromí ale potěší - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

5. dubna 2000, 00.00 | To by se dalo říci o výstavě zabývající se pražskou historií. Jejími bonbónky jsou fotografie plné atmosféry - od Karla Plicky, Josefa Ehma a Josefa Sudka.

Projekt Praha – Evropské město kultury 2000 je dostatečně kontroverzní na veřejnosti, většina Pražanů se však k němu staví značně lhostejně. Na projekty a akce jsou zvyklí už zdávna, netřeba se kvůli nim vzrušovat.

Výstava, která je součástí těchto aktivit a probíhá nyní v Karolinu, je ukázkou krotké prezentace pražské historie v architektonickém podání, rozhodně však spíš potěší. Podle úvodního komentáře se jedná o první ze tří dramaturgických rovin projektu evropského kulturního města (další dvě mají názvy Město otevřených bran a Město pro život), jejímž úkolem je předložit pohled na vlastní kulturní minulost, snaha definovat kulturní tradice a jejich vazby na dnešní kulturní život, výběr projektů, které se uskuteční v průběhu letošního roku a náhled do přežívající historie.

Osou výstavy jsou klasické fotografické pohledy tří dobou prověřených autorů: Karla Plicky, Josefa Ehma a Josefa Sudka. Ty doplňují modely významných pražských staveb a fragmenty architektonické výzdoby zapůjčené ze tří největších pražských muzeí. V závěru výstavy může divák shlédnout projekci dokumentárních filmů věnovaných tomuto tématu.

Předností expozice je její nerozvleklost, přehledné členění a výpovědní hodnota. Návštěvník postupuje od Prahy doby románské přes další slohová období až do současnosti, nikoli však žhavé, nýbrž pouze do 50. let. Pojednání o jednotlivých obdobích jsou pojata klasickým způsobem a svými informacemi by byla nejvíce k užitku právě zahraničním návštěvníkům Prahy – kdyby ovšem byla k dispozici též v některém světovém jazyce. Milovníky klasické fotografie však zcela určitě potěší výběr fotografií. Najdeme zde Prahu v nezapomenutelném podání, jež se prostě nikdy nepřejí, i kdybychom je viděli už posté. Hra světel a stínů na fasádách pražských domů a v úzkých uličkách, jak je dokázal zachytit Karel Plicka, nám přibližuje atmosféru důvěrně známého města – i když se od fotografových dob tolik změnilo. Pohled z výšky do Mostecké ulice, jež byla tehdy v roce 1940 lemována markýzami malých obchodů, a v níž najdete auto až po dlouhém hledání, má kouzlo, jemuž nelze odolat. Snad je to výběrem počasí, které sice nabízelo sluneční paprsky, ale vzápětí je tlumilo mlžným oparem. Na snímku renesančního portálu domu U dvou zlatých medvídků vystupuje díky dokonalému osvětlení do popředí každý detail jeho bohatého zdobení. Zimní podvečerní atmosféru zase skvěle vystihuje záběr zamlžených věží chrámu sv. Mikuláše nad malostranskými střechami pokrytými sněhovým popraškem.

Jednou z nejzajímavějších fotografií Josefa Ehma je snímek renesančního domu v Husově třídě. Pochází z roku 1948 a je i jakýmsi dokumentem své doby: v přízemí domu vidíme množství obchůdků s bizarními názvy: Moderní kožešnictví, Voňavky, Mléko, Emanuel Dusil … Opomenout samozřejmě nelze ani brilantní snímky rotundy sv. Martina na Vyšehradě či vnitřku krypty Spytihněvovy basiliky.

Na své si však přijdou zejména ctitelé Josefa Sudka, jehož fotografie završují umění této vynikající trojice. V expozici najdeme skvosty: snímky interiéru chrámu sv. Víta s charakteristickým proudem slunečního světla, chrám sv. Jiří ze svatovítské věže s korouhvičkou v podobě kohouta v popředí apod. To, co Sudka od jeho kolegů s objektivem odlišuje, je posun od popisné fotografie k experimentu se světelnými podmínkami a délkou expozice, v němž v konečné fázi jde spíš o impresionistické zachycení atmosféry okamžiku; místo záběru je skoro až nedůležité. Nejlépe je to vidět na snímku loggie Valdštejnského paláce, kde je důraz zjevně položen na charakter světla linoucího se mezi sloupy. Fotografie Novotného lávky – to je v první řadě nevlídné počasí podzimního soumraku s obrovskými loužemi na chodníku a kalnou řekou, na níž se snáší mlha. Dokonce i v případě pohledu z Valdštejnského náměstí směrem k Hradu vnímáme spíše na kůži se deroucí chlad mlžného večera s hromadami vlhkého sněhu před domy a teprve po chvíli si uvědomíme sotva viditelné špičky věží svatovítské katedrály.

Sečteno a podtrženo: pokud se chcete pokochat pohledy našich tří klasiků fotografie na stověžaté město, je to ta pravá příležitost pro vás. Z hlediska informativního je výstava Příběh města zajímavá zejména pro mimopražské návštěvníky, kteří si chtějí osvěžit vědomosti z historie naší metropole.

(PŘÍBĚH MĚSTA, Karolinum, Železná ulice, Praha 1, vstup volný, do 26. 5.)

Nevyhazujte velbloudy!
Ztopoření v barvách
Jednoruký bandita
Legenda vstala z mrtvých
Případ dvakrát stažené lišky
Žijeme rychle
Voyeurem na chvíli
Kdo je mistr světa ve fotografii?
Tajemství kardinálova portrétu
Atraktivní a zatracovaná
Muhammad Ali byl kmotrem
Krvavé maso Zdeny Kolečkové
MALÍK URVI
Kovbojka v Národním muzeu
Mimozemšťan v Praze!