Nahá a rozřezaná - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:



Ze společnosti

Nahá a rozřezaná

3. září 1999, 00.00 | Ke středověkému umění patřilo i skládání obrazců z lidských kostí. Z torz živých ženských těl tvoří své mozaiky fotografka a grafička Alena Hrbková, která nyní vystavuje v kavárně Medúza.

Navštívíte-li v těchto dnech kavárnu Medúza v Belgické ulici na Vinohradech, uvidíte na zdech její vedlejší místnosti zajímavé ornamenty a obrazce. Během dne, kdy je prostor osvětlován pouze okny ze dvora, možná hned nepřijdete na to, čím jsou ony obrazce tvořeny, a až při bližším ohledání zjistíte, že se jedná o torza ženských aktů.

Jejich autorka, Alena Hrbková, je fotografka a grafička s hlavním polem působnosti v Německu. Tam také vystudovala mnichovskou uměleckoprůmyslovou školu, obor fotografie a grafika, aby v témže městě pokračovala ve studiu na Umělecké škole výtvarné, kterou dokončila právě letos. Její výstavy, jichž měla od roku 1996 šest, se odbývaly převážně v různých výstavních prostorách (Domagk Ateliers, Fast Food Theater Haus) města Mnichova a měly zajímavé názvy - Maska, Klaun, Noční život, Akt …

Spojení fotografky s grafičkou v sobě Hrbková rozhodně nezapře. Své obrazy vytváří jako mozaiku, jejímiž stavebními kameny jsou menší černobílé snímky stejných torz aktů. Pro jeden artefakt používá maximálně čtyři různé záběry, nejefektněji však vypadají ty, které tvoří více kopií záběru jednoho. Nejedná se o detailní fotografie, nýbrž spíše o obrysy částí ženského těla; vše je zde podřízeno grafickému efektu. Umělkyni pomáhá i vynalézavé nasvětlení, poskytující často zcela neobvyklý pohled na nahé tělo. Někdy Hrbková využívá i čistě grafického zásahu do fotografie, jímž zdůrazňuje linii zabíraného objektu. Zajímavé možnosti nabízí i rozdílný způsob vyvolání fotografie.

I přes mozaikový styl, uplatňovaný na obrazech Aleny Hrbkové, nepůsobí tyto rozkouskovaně a nepřirozeně. Linie prsů, boků nebo klínů jsou vždy uspořádány tak, aby splňovaly požadavek estetična a zároveň vyvolávaly jemné erotické chvění. Autorka dobře ví, že obrys, napovězení, představa jsou naplněny tajemstvím, přitažlivějším než otevřená obscénnost. Proto také s ženským tělem zachází jako s nástrojem pro uskutečnění vlastních uměleckých idejí, nikoli jako s objektem, na nějž má být zaměřena pozornost.

Práce Aleny Hrbkové nás zavádějí do zvláštního světa jakéhosi prastarého cítění viděného zcela moderní optikou. Jsou obestřené oparem záhadnosti, nápadné svou nenápadností, strohostí a čistotou. Přirovnala bych je k jasné horské vodě, dovolující ničím nezkreslený pohled na kameny a větévky na svém dně.

(Alena Hrbková: FOTOGRAFIE, kavárna Medúza, Praha 2, Belgická 11, 11-01 h)

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: