Měl Hitler děti? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. července 2000, 00.00 | Historie říká, že ne, fotografka Elke Krystufek je však opačného názoru. "Hitlerovy děti" je šokující název pro mix zkrvavených obličejů, panenek, penisů a esesáckých čepic!

„Elke Krystufek, mladá vídeňská umělkyně, nám prostřednictvím svých obrazů, kreseb, fotografií, videosnímků, textů a dalších prací nabízí návrat k naší kulturní i osobní identitě tím, jak na výstavě prezentuje svůj privátní a umělecký život. Pro svou image, která vyzařuje z jejích prací, využívá spojení svých autoportrétů se známými osobnostmi (Diana, Marylin M., Rod Stewart) a také neustálého opakování konstantních obrazů. Obrazy vznikají pod dojmem vzpomínek a požadavku být sama sebou.“

Tolik oficiální tisková zpráva k výstavě, která měla svou vernisáž 15. června v Gandy Gallery ve Školské ulici. Souhlasí mládí umělkyně (nar. 1970) a známé osobnosti na jejích obrazech (i když Roda Stewarta si pravděpodobně někdo spletl s Klausem Kinským). Pokud byste si však představovali nějakou zajímavou sondu do soukromí vídeňské fotografky, budete zklamáni, pakliže ovšem za soukromí nepovažujete vagínu, kterou nám její majitelka předvádí v celé kráse. Obrazy, vytvářené technikou koláže z barevných snímků a obrázků, se dále nesou ve znamení tohoto exhibicionismu: nahá těla, penisy, krev, vytřeštěné oči umělkyně. Mezi tím panenky, stylizované jednou do podoby nahého dítěte, jindy jako malé manekýny, bruselský čurající chlapeček převlečený za Draculu, monstra s maskami a nacistická symbolika. Opravdu nehledané ingredience do směsky, která, ač popsána anglickými texty, nesděluje divákovi vůbec nic, dokonce ani to ne, jestli mladá vídeňská umělkyně dobře zachází s fotoaparátem.

Výstava nese z nepochopitelných důvodů název „Hitlerovy děti“. Do obrazů se to promítá výskytem nacistické symboliky, uniforem SS s náplní i bez, snímkem nastoupeného oddílu Svazu německých dívek, čepicí se smrtihlavem a fotografiemi muže převlečeného za A. H. Dokud Elke Krystufek snímala pouze zkrvavené obličeje, pohlavní orgány a jiné symboly postmoderní snahy šokovat, bylo to ještě snesitelné. Evokace smutných událostí starých šedesát let a jejich zakomponování do prací však působí násilně a nesmyslně. Název „Hitlerovy děti“ bych chápala možná v souvislosti s poválečnou (rakouskou nebo německou) generací, vztahuje-li jej Elke na sebe a svoji touhu „být sama sebou“, hodilo by se asi lépe „Hitlerovi vnuci“.

Výstava je doplněna kresbami na papíře a malbami na tkanině, které vyznívají sice již spontánněji, přesto však svou úrovní a náměty probouzejí vzpomínky na první umělecké pokusy v pubertálních letech. Můžeme umělkyni jen závidět, že zůstala stále mladá. Sluší se dodat, že absolvovala již deset samostatných výstav (mj. v Kodani, Benátkách, Berlíně a švýcarském Martigny), a dále participovala na několika výstavách skupinových i na performancích, které budou pravděpodobně jejímu stylu sedět nejvíce.

Co na závěr: obávám se, že výstava Elke Krystufek je lacinou senzací, kterou se evidentně sebestředná umělkyně (fotografuje a maluje téměř výhradně sebe) snaží přiblížit povrchnímu cítění dnešního běžného konzumenta zábavy a masového umění. Je záslužné, že poznáváme její tělo i do nejintimnějších detailů, rádi bychom však poznali také její postoj k životu, názor na svět, zkrátka to, co z prosté výpovědi dělá umělecké dílo trvalé (nebo i pomíjivé) hodnoty. Pokud Elke, které v okamžiku Hitlerovy smrti bylo mínus dvacetpět let, využije pro soubor svých koláží tohoto zlověstného jména, přičemž jedinou souvislostí s ním jsou směšně působící atributy vládců Třetí říše, jedná se o celkem nejapný pokus šokovat. Šokovat spojením s tím, co je pro rakouskou třicátnici mlhavým obdobím dávné historie, co však pro milióny současníků A. H. bylo smrtelně vážnou záležitostí. Svůj návrat ke kulturní a osobní identitě si však představuji docela jinak.

(Elke Krystufek: HITLEROVY DĚTI, Gandy Gallery, Školská 7, Praha 1, út – pá 13.30 – 18.30, so 10 – 12, do 5. 8. 2000)