Máme hledat sex opravdu za vším? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

20. června 2001, 00.00 | Ptá se svými objekty, vytvořenými z fotografií nahých lidských těl mladá výtvarnice Lucie Škvorová. Její instalace s výmluvným názvem Pouta v každém případě připomíná kouzelnou jeskyni!

Catena je slovo, jehož nejbohatší výskyt najdete v italské opeře. Sotvakterá árie se obejde bez tohoto podivuhodného, zvukomalebného slova, které většinou bývá doprovázeno stejně libozvučným „d´amore“. Česky znamená slovo „catena“ pouto. A právě toto slovo si vybrala mladá výtvarnice Lucie Škvorová (* 1976) jako název své nové výstavy, kterou až do konce června můžete vidět v Galerii Velryba.

Při vstupu do nevelkých a strohých prostor galerie jsem měla pocit, že jsem se náhle ocitla v nějaké jiné realitě. Kolem zdí a dílem také na podlaze byly poházeny objekty různých tvarů, které vyzařovaly své vlastní světlo do šera okolního prostoru. Jako obrovské bludičky přitahovaly pozornost a provokativně vyžadovaly mou duchovní spoluúčast. Pokud se spokojíte s prostým vizuálním vjemem, budete lehce šokováni. Přečtete-li si k výstavě i velice zasvěcené úvodní slovo Aleše Kuneše, budete šokováni také, ale spíše smyslem toho, co kolem sebe vidíte. Slovu „šokováni“ však v tomto kontextu vdechněte pozitivní význam. Protože objekty Lucie Škvorové jsou záležitostí intelektuální, filozofickou, ale zároveň vyzařují hluboce lidský smysl pro různá zákoutí života. Jako by se jednalo o přátelské spojení chladné filozofie s emočně bohatým lidským nitrem.

Umělkyně vystudovala obor fotografie na SOU Praha, později Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě a nyní je studentkou závěrečného ročníku magisterského studia katedry fotografie na FAMU. Spolupracovala na několika projektech, které měly ohlas (mj. Lidé Hlučínska, Projekt 2000+1 Hledání ztracené generace), participovala na sedmi výstavách, a to i v zahraničí (Chorvatsko, Polsko). Před osmi lety dala o sobě poprvé výrazněji vědět na „Funkeho Kolíně“, kde instalovala v syrovém prostředí haly zrušeného pivovaru svá industriální zátiší inspirovaná meziválečnou avantgardou. Pokračovala velkoformátovými zvětšeninami s novým motivem ženského těla v expresivních situacích, avšak zabývala se i formou dokumentu. Škvorová tíhne k výtvarné fotografii, k instalacím v galeriích a veřejných prostorách.

Hnacím motorem instalace Catena je motiv ženské i mužské tělesnosti, překvapivě však bez erotizujících nebo sexuálních podtextů. „Pouto“ v tomto významu symbolizuje kontrast právě této přirozené tělesnosti s vymezeními, která určují naše životy. Se svými fotografiemi Lucie Škvorová nakládá velmi efektně. Negativy zvětšuje na nestandardní transparentní materiál, čehož dosáhne nanesením fotografické emulze na pauzovací papír, přičemž do hrubé textury papíru i do citlivé vrstvy zasahuje ještě štětcem. Z tohoto polotovaru vytváří primární geometrické tvary, které pak zvýrazňuje světlem. Není od věci citovat na tomto místě Aleše Kuneše, který pro vysvětlení tohoto tvůrčího postupu použil spinozovský filozofický příměr: „Přísně geometricky vymezená pouta tvarů umožní uvažování o člověku, jeho vášních a snahách, tak, jako by běželo o čáry, plochy a tělesa.“

Pokud je pro vás toto vysvětlení těžko stravitelné, nechte na sebe působit přímo objekty Lucie Škvorové. Jsou plné kontrastu, dynamiky a nepokoje; rafinovaně neumělé, syrová bezprostřednost zachycených osob nebo jejich torz je zjemněná uklidňujícím světlem. Můžete zde hledat významy, o nichž se tvůrkyni ani nezdá. Třeba vidět v poprsí muže se zvrácenou hlavou svatého Šebestiána, jehož trápená tělesnost tolik provokovala už barokní svět. Každý jsme originál, ale všichni máme něco společného, a proto se ve vystavovaných objektech můžeme najít, i když každý trochu jinak. Všichni víme, jak se v životě střídá nejistota s iluzorním klidem, z něhož jsme nemilosrdným zásahem náhle vytrženi. Nemusíme mít ani potuchy o nějakém „řádu nejobecnějších principů“ a „axiomatické povaze“ (Aleš Kuneš), a přesto dobře známe překvapení, která nám dnes a denně připravuje právě naše tělesnost. A o tom všem Catena právě hovoří. Dobře jí naslouchejte, nechte své smysly bloudit v podivuhodné jeskyni Velryby, a pak přidejte své zkušenosti, své vjemy a své myšlenky. A pochopíte, že filozofie slovy pro vyvolené pouze popisuje to, co vy zažíváte každý den.

Mínus pro provozovatele galerie: opět žádné katalogy, ač jsou na místě přímo slibovány.

(Lucie Škvorová: CATENA, Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, vstup volný, do 1. 7.)