Kdo zprznil grafiti? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

30. června 2000, 00.00 | Najít v dnešním unifikovaném světě krásu je poměrně těžké. Občas ji produkují i subkultury, třeba grafiťáci. Proč si ale díla navzájem hyzdí?

Předpokládám, že vy, kteří jezdíte pražským metrem, jste na tuto zhůvěřilost již narazili, vy ostatní si ji prosím prohlédněte na přiloženém snímku. Je to poutač na muzikál Janka Ledeckého Hamlet. Na muzikál jako takový můžeme mít každý svůj názor dle toho, jakou muziku posloucháme, na kvalitě fotografie bychom se však měli shodnout všichni. Stále mi nejde z hlavy představa, jak autor fotek zmíněného billboardu přichází na zkoušku (představení), několikrát zmáčkne spoušť, aniž by se snad pořádně podíval, co vlastně fotí, opět odejde, vyrobí výřezy, pospojuje je v celek, z něhož vznikne reklama, která tluče cestující v metru do očí … Schválně, podívejte se na ty fotografie někdy v reálu – co vás napadne? Možná to, co mě: že ten člověk v nejlepším případě nemá rád herce, které fotografuje, potažmo nemá rád muzikál. Fotografie jsou totiž pořízené ledabyle, v nevhodných okamžicích, jsou naprosto nicneříkající. Aby nedošlo k mýlce, nehoruji pro návrat starých časů, kdy Adině Mandlové a Oldřichovi Novému pořídili kostýmní snímek, který pak vydávali za snímek z filmu, ale chtělo by to trochu trpělivosti, řemeslného umu a pochopení pro dění na jevišti, a pak mačkat spoušť v těch „zlatých“ okamžicích. Je toto pro fotografa profesionála opravdu takovým oříškem?

Na zdi přemostění komunikace vedoucí k bubenskému nádraží jsou už drahnou dobu grafiti. Dokonce zde natáčeli i jakousi reklamu a umělý sníh se pak povaloval všude kolem, dokud ho vítr nerozvál. Jednou jsem se vrátila z dovolené a užasle jsem hleděla na nové dílo. Aby bylo jasno: vůbec nejsem přítelem grafiti. Nemám je ráda, protože popírají moji osobní svobodu – musím se na ně dívat, i když nechci. Uznávám, že mezi grafiťáky jsou skuteční mistři, kteří by se za starých časů možná stali uznávanými malíři; bohužel jejich díla jsou v naprosté menšině proti ošklivému balastu, který hyzdí každou fasádu nevyjímaje historické. Toto bylo však opravdové dílo: Karlův most s Mosteckou věží v pozadí, v popředí socha, to vše v neskutečném světle zapadajícího slunce. Obraz působil (a působí) opravdu fascinujícím dojmem, a to zejména mistrovsky provedeným osvětlením. Pokaždé, když jdu kolem, tiše zírám a v duchu smekám před autorem, neboť se uprostřed shluku jiných grafiti (která ostatně také nejsou z nejhorších), vyjímá jako pozdrav z jiného světa. Několik let zůstal netknutý – možná díky své výjimečnosti. Proto nechápu, proč se na něm jednoho dne objevilo několik nechutných neumělých klikyháků – kolega sprejer … Proč? Chápete to vy?

A na závěr něco pozitivnějšího. V poslední době mě ve změti nevýrazných a většinou nesmyslných billboardů poměrně příjemně překvapily dva, každý ze zcela jiného soudku. První je jednoduchý, „učesaný“, avšak velmi vkusný billboard TESCO: hodinky s hnědým páskem a bílým ciferníkem s logem firmy, které však při bližším pohledu postrádají ručičky. Tím obrázek podtrhuje proklamovanou skutečnost, že tyto obchodní domy mají otevřeno NONSTOP. Nápad mi připadá nevtíravý a přitom dostatečně vtipný, pohled na barevně velmi střízlivý obrázek, působící nekomplikovaně a odlehčeně, je příjemný. Reklama sdělila, co měla, a již nás neatakuje.

Co takhle bavoráka? Teď nemyslím automobil, nýbrž stejnojmenný nápoj dodávaný nyní na náš trh firmou Stock – s příslušnou reklamou.

Billboard je snesitelně výstřední, k čemuž nejvíce přispívá smyslně nevinná dívka a dvojsmyslně působící výkřik „Ujíždím na tom!“ (u některých lidí prý ovšem evokuje představu boty na psím exkrementu). Výtvarníka nutno pochválit za vynikající kompozici, dobře vybrané a umístěné písmo, i za barevné valéry, výrazné a lahodící oku a zároveň připomínající barvu propagovaného moku (až se sliny sbíhají). Reklama je efektní, v pohybu, má co říci. Myslím, že firma Stock svými reklamami stále udržuje celkově dobrou úroveň – doufejme, že tomu tak bude i nadále.