Kdo je mistr světa ve fotografii? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

22. února 2000, 00.00 | Tento titul, i když pouze neoficiální, byl roku 1982 v Sydney udělen Karolu Benickému. Jeho fotografie, na nichž zachytil tajemství a nádheru Číny, můžete vidět na zámku v Liběchově. Udělejte si čas a budete o mimořádný zážitek bohatší.

Liběchov je malý zámek s bohatou historií a romantickým parkem (přes jehož část by podle plánu některého chorého mozku měla vést komunikace pro těžkou dopravu). V zámku je trvale umístěna expozice asijských kultur Národního muzea v Praze a právě nyní zde probíhají dvě výstavy. Půvabné kresby-miniatury Marie Poláčkové zdařile korespondují s přírodním aranžmá suchého barevného listí (v jedné místnosti je dokonce naaranžován celý keř – vypadá to dokonale!),v sale terreně, vyzdobené nástěnnými malbami Josefa Navrátila, můžete až do konce května vidět výstavu fotografií Karola Benického.

Název výstavy je „Zátiší“, což by v někom mohlo vzbudit představu třeba pěkně naaranžovaného žrádýlka na obrazech holandských mistrů. Benického zátiší jsou ale převážně z Číny a svého jména v některých případech používají pouze přeneseně, neboť se na nich vyskytují i lidé. Východní kultury se vyznačují větší barevností, a ta na Benického fotografiích zůstala živě zachována. Zasloužila se o to i firma CD-FOTO BLER, která digitalizovala těchto více než padesát barevných snímků z pozitivních filmů na bubnovém skeneru, vyrobila fotografie chemickou cestou procesem RA4, nakašírovala je na KAPA desky a cele laminovala.

Karol Benický patří k umělcům, kteří jsou sami obchodně zdatní, jsou mediálně nepřehlédnutelní, a propojení se showbyznysem jim nedělá problémy. Na vernisáži liběchovské výstavy 29. ledna 2000 se tak sešly celebrity počínaje čínským velvyslancem a konče známými osobnostmi typu Jaroslava Svěceného, Eduarda Hrubeše či Reona Argondiana. O autorovi se z přiložené dokumentace dočteme, jak se roku 1982 náhodně dopídil, že se v Sydney bude konat II. celosvětové bienále krajinářské fotografie, a ve spěchu vybral a zaslal do soutěže dvě slovenské krajinky. Z více než 3000 snímků od tisícovky autorů z celého světa se Benického práce líbily nejvíc a umělec obdržel titul neoficiálního mistra světa ve fotografii, medaili FIAP a další uznání. Doma ho však čekala pouze šikana od komunistických úřadů a posléze vyloučení ze Svazu výtvarných umělců.

Myslím, že tato historka je pro Karola Benického a jeho dílo charakteristická. Jeho snímky bohatě využívají vší rafinovanosti exotické kultury, zejména tam, kde například zabírá typické ornamenty čínských fasád, textilních vzorů nebo lidového umění, nejčastěji masek. Rozehrává představu hýřivě barevného světa, který si však od Evropana zachovává odstup a skrývá pečlivě svoje tajemství. Za všechny uvedu právě zmíněné masky zabírané z detailu takovým způsobem, že i přes svoji určitou strnulost působí dojmem živého obličeje, jehož oči vás pozorují. Nebo Zátiší s Buddhou a pávem, na němž je východní světec v kroužku živě gestikulujících mudrců – „nesmrtelných“ (kdo četl čínské pohádky, ví, o čem je řeč). Jedná se o samé sochy, umístěné v chrámu, ale zvláštní osvětlení a autorova empatie do mlčenlivého rozhovoru figur způsobily, že máme pocit života a pohybu. Benický má vůbec sochy a figuríny v oblibě, neboť jim zřejmě rád vdechuje život. A to i v případě, že se jedná o obyčejné figuríny z výkladních skříní, které se sobě podobají, ať jsou z Asie nebo z Evropy. Neodolá ani barevnému zboží čínských tržišť (působivý snímek kousků žluté, bílé a hnědé hmoty, vypadající jako něco mezi tvrdým sýrem a pudinkem, společně s jinou neidentifikovatelnou hmotou v misce se lžičkou a s prastarou váhou).

Nejlepší Benického snímky jsou však podle mého názoru ty, na nichž se oprostí od atraktivity, všímá si spíše věcí jako takových, a trošku pustí z hlavy, zda vypadají „exoticky“. Z této sorty je například Zakázané město – snímek nekonečných střech ve žluto-zeleno-modré barvě, jejichž oprýskané tašky vypadají jako žebra předlouhé ryby. Nebo další, barevně střízlivé, zátiší, na němž je obrovský skvrnitý had odpočívající na červené látce. Fotograf se zaměřil na hlavu plaza, která je jediná zaostřená. Zajímavá je Benického studie různě velikých tabulek skla, převázaných provázkem se zbytky papíru s čínskými znaky. Snímek svou barevnou i tvarovou jednoduchostí a čistotou připomíná asijské umění ozdobné obalové techniky. Zcela současně působí fotografie Dělníci, na níž se čističi skel mrakodrapu spouštějí se svými kbelíky a v ochranných přilbách na lanech jako pavoučci babího léta, přičemž se odrážejí ve skle.

Fotografie Karla Benického prozrazují ruku zkušeného autora, který ví, čím upoutat svoje diváky a sází spíše na přízeň širší veřejnosti než kroužku ortodoxních znalců. Umí pracovat se snímaným objektem, se světlem (i šerem), dokáže dát fotografii napětí (dokonalým příkladem jsou vyšívané rybičky, které, snímané Benického objektivem, vypadají jako živé ryby v akváriu). Jeho speciálním rysem je schopnost vdechnout život i objektům neživým. Myslím, že ten, kdo se na zámek Liběchov vypraví, nebude litovat. Výstavy, zámek, asijská expozice i pohled do nyní ještě spícího parku ho dostatečně odškodní za delší cestu, kterou musel vážit.

(Karol Benický: ZÁTIŠÍ, zámek Liběchov u Mělníka, denně kromě po, 9-15, do 31. 5.)

C FOTO: Josef Sekal