Jako Angelika - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

21. září 1999, 00.00 | ... v sultánově paláci si budete připadat na výstavě umění Saúdské Arábie na Novoměstské radnici. Nechybí ani atraktivní fotografie.

Saúdskou Arábii má většina z nás zafixovánu zejména jako jednu z nejbohatších zemí světa, naftovou velmoc v čele s královskou rodinou Saúdů, zemi, kde se moderní civilizace stýká se starobylými tradicemi. Takto se nám představuje i na výstavě Výtvarné dědictví a umění Saúdské Arábie, která právě probíhá ve výstavních prostorách pražské Novoměstské radnice. Jsou zde umístěny obrazy, dětské kresby, plastiky, kaligrafie, fotografie a také ukázky předmětů, tradičně patřících k arabské domácnosti, jako jsou ženské šperky, oděvy, nádoby, koberce apod.

Vlastní fotografická expozice není velká. Tvoří ji 23 barevných snímků rozdílné kvality a pravděpodobně i nestejné doby vzniku. Fotografie vypadající jako pořízené pro turistický katalog (dle mého názoru staršího data) jsou zarámovány do méně vkusných pozlacených rámů. Patří k nim například záběry Chálida Chudra, jehož pohled na Mešitu milosrdenství není bohužel ani technicky z nejkvalitnějších. Zato se mu podařil snímek nazvaný Nádherný pohled na nábřeží v Džiddě, který nese všechny atributy divácky vděčné fotografie: zdařilý úhel pohledu, atraktivní protisvětlo (odpolední slunce zakryté jakousi moderní plastikou) i dobré technické provedení. Ještě výše bych kladla jeho další dílo Oblast Deiry, snímek nekonečného labyrintu hliněných obydlí zabíraných z ptačí perspektivy, jehož prostota je velmi působivá. Sálih al-Rumajh fotografoval chardžskou věž v noci, výsledek, poněkud kýčovité světelné efekty na tmavém pozadí, však zůstal zřejmě daleko za jeho ambicemi.

Vysloveně zajímavý je snímek Sultána al-Zejláje nazvaný Pod mrakem, jenž upoutá divákovo oko hned ve dvou plánech. Je to zajímavá studie polopouštní krajiny zemitých odstínů, nad níž se táhnou pásy oblačnosti složené z drobných mráčků, zatímco na obzoru již čekají veliké kumuly. Pravidelných kreseb písečných dun a přesypů tento autor efektně využil na snímku Dítě v poušti, kde jediným oživením této až hrozivé stereotypní krásy je ono živé, barevně oblečené děcko. Svůj talent umělec potvrdil i fotografií Bez názvu, zobrazující skalní rozsedlinu proti ostře modré obloze. Jako lehká ironie, že ani tato divoká krása neujde pozornosti expandující civilizace, je nevzhledný automobil, jehož část je vidět průrvou.

Vedle těchto více či méně zdařilých, avšak vcelku tradičních snímků najdeme na výstavě i záběry naprosto překvapivé, s náměty, které bychom v této tak exotické kultuře ani nehledali. Je to například fotografie s lakonickým názvem Konec, jenž skutečně koncem, a to koncem lidského plahočení po tomto světě, je. Jedná se o detailní záběr staré zrezivělé lucerny vedle úlomků lidských kostí na kamenité zemi, které jsou posledním a pomalu mizícím dokladem existence nějaké lidské bytosti na tomto místě. Toto syrové aranžmá se svým chudým výběrem barev je působivým mementem pomíjivosti.

Mne osobně však na výstavě nejvíc zaujalo několik snímků se stejnou tématikou, jejichž kolekce byla navíc obohacena skutečným artefaktem. Fotografie dveří, zámků, petlic a bran zde doplňovala skutečná starobylá dřevěná dvířka se zdobením, umístěná na zdi. Snímek Dveřní zámek představoval obyčejnou dřevěnou petlici, jakou můžeme ještě dnes vidět na venkově i v našich zeměpisných šířkách. Věc však získala nový půvab využitím hry světla a stínu, která ohmatané dřevo vytvarovala do překvapivé podoby. Totéž se dá říci i o snímku Staré dveře, na němž navíc vynikla i půvabná prostota rustikálního zdobení. Brána autora Abdulazíze ar-Rawáfa, se od předchozích veřejí liší jak zpracováním tak celkovým vyzněním. Fotograf pracuje s protisvětlem, které zobrazovaným sloupům a schodišti přidává na tajemnosti. Kousek dobře osvětlené bujné vegetace venku prostor této tajemnosti vymezuje. Toto "seskupení" různých typů vstupu do lidského obydlí se mi jeví jako vysloveně dobrý počin instalátora výstavy.

K celé výstavě byl vydán polygraficky poměrně kvalitně vypravený katalog, který však neposkytuje více informací o vystavujících umělcích a také po stránce lingvistické není zcela v pořádku. V každém případě se však jedná o zajímavý počin, přibližující naše představy o stále ještě vzdálené orientální zemi realitě.

(VÝTVARNÉ DĚDICTVÍ A UMĚNÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE, Novoměstská radnice, Karlovo nám., Praha 2, do 26. 9.)