Jak daleko jsme od komunismu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fotosoutěže
Fotogalerie
Rubriky
Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Nabídka práce
Poptávka práce


Ze společnosti

Jak daleko jsme od komunismu

9. července 1999, 00.00 | Deset let cesty postkomunistických států střední a východní Evropy se rozhodla zmapovat výstava prací fotografů polského deníku Gazeta Wyborcza. Téma zajímavé, zpracování ještě více!

Deset let. Je to moc nebo málo? Rozhodně dost na to, aby se dalo bilancovat. Například: byl náš úprk od komunismu úspěšný? Podařil se vůbec? Nešlapou nám na paty tytéž "struktury" jako tenkrát, pouze teď převlečené do luxusního kabátu kapitalismu? Máme, co jsme chtěli, anebo něco zcela jiného?

Odpovědi na tyto otázky se nám snažila dát výstava Deset let na cestě, instalovaná v prostorách Novoměstské radnice, která skončila tento víkend. Uspořádal ji Polský institut v Praze spolu s ministerstvem kultury ČR a měla podtitul Polsko a svět po pádu komunismu ve fotografiích fotoreportérů Gazety Wyborcze. Výběr obnášel fotografie černobílé i barevné, které byly vždy nainstalovány na panelu se zvětšenou ukázkou článku, k němuž se vztahovaly, a s datem, kdy byly otištěny. První snímky pocházely z revolučního roku 1989, čemuž odpovídal i jejich charakter čistě reportážní aktuality ( prosinec - Bukurešť, snímek lidí klečících na ulici a uctívajících památku těch, kteří byli zabiti Securitate, snímek Václava Havla s Alexandrem Dubčekem); tento trend pokračoval ještě v následujícím roce (duben 1990 - Walesa s napoleonským gestem mluví na shromáždění v gdaňských loděnicích). Jak se situace v evropských postkomunistických zemích postupně stabilizovala, nabývaly i fotografie v tomto periodiku poněkud jiného charakteru. Objevily se např. náměty ze života etnik (březen 1994 - rumunští Cikáni pod Grotovým mostem ve Varšavě), historické památky s podtitulem boje o jejich záchranu (červen 1994 - interiér synagogy v Krakově), polské i světové celebrity (červen 1995 - kuriózní snímek bývalého ministra zahraničí, líbajícího na čelo spisovatele Jana Nowaka-Jeziorańského, říjen 1996 - nositelka Nobelovy ceny za literaturu Wislawa Szymborska, často též papež) a dokonce jeden záběr z natáčení výpravného velkofilmu "Ohněm a mečem", který se v Polsku těší velké popularitě (říjen 1997). Fotografie ve své dramatické reportážní podobě se na stránky Gazety Wyborcze vrátila v létě 1997 v souvislosti s mohutnými záplavami, které postihly evropský kontinent.

Reportážní fotografie je zcela svébytný směr, který se nedá porovnávat klasickými měřítky umělecké fotografie. V popředí zájmu je tady událost, akce, jí je podřízeno ostatní. Na výstavě Deset let na cestě najdete však i pár fotografií, jejichž síla je v něčem jiném než v konkrétní výpovědi. Příkladem budiž již zmíněný snímek rumunských Cikánů (jeden muž přidržuje druhému zrcátko, aby se mohl oholit, do objektivu hledí s úsměvem oba - jeden přímo a druhý ze zrcadla) nebo mistrovský záběr z umělecky zdánlivě málo atraktivního prostředí, který patří k tomu nejlepšímu, co i jinak zdařilá expozice nabízí: dva hutníci vychutnávají na stráni v trávě cigaretu, za nimi doutnají a žhnou proti ztmavlé obloze komíny velké huti (červenec 1992). Dokonce i fotografie dvou starších lidí, kteří stojí zády k objektivu v rozvodněné Odře a třímají chléb, pitnou vodu a přikrývku, působí spíš jako symbol nevypočitatelné síly přírody než jako otřesné svědectví.

Instalace výstavy v místnostech Novoměstské radnice (ač návštěvníci byli upozorněni na horší světelné podmínky) působila dobře, i když je otázkou, kolik zájemců si asi právě sem, a ještě do patra, našlo cestu. Kdo tak učinil, nelitoval. Bohužel se však nedozvěděl dost podstatnou věc, a sice jména autorů jednotlivých snímků - zde bych udělila větší mínus. Obecně se zdá, že se v poslední době organizátoři výstav s informacemi o fotografiích moc nepárají, anebo postupují způsobem Jsi-li zvědavý, kup si katalog (považuji za vydírání, neboť na informaci např. o tom, na jaký materiál bylo fotografováno, má nárok každý).

A dojem z deseti let cesty od komunismu? Každá představa je nutně korigována skutečností. Doufejme, že se skutečnost alespoň za nějaký čas původní představě co nejvíc přiblíží.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Ze společnosti  

Poslat článek Diskuse (0) Tisk Přečteno: 432x

www.grafika.cz/rubriky/ze-spolecnosti/jak-daleko-jsme-od-komunismu-126700cz

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Nabídka bazar

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: