Hodinka v nejlepší společnosti - dokončení - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

4. května 1999, 00.00 | Zaujala Vás recenze výstavy "fotografujícího dandyho" Sira Cecila Beatona a sháníte se, kde je dokončení! Tady! Protože - to nejlepší nakonec!

Zaujal Vás první díl recenze o výstavě "fotografujícího dandyho" Sira Cecila Beatona? Dobře jste udělali, že jste se nechali zlákat i ke čtení druhé, závěrečné části - to nejlepší jsem si totiž nechala na konec! Ovšem to vůbec nejlepší je tyto artefakty vidět in natura. Takže do toho: portrét mužného Johnnyho Weismullera (1932) je reminiscencí na jeho slavného Tarzana - leží obnažen pod fíkusovými listy. Dokonalé jako fotografovaný objekt sám objekt sám jsou již zmíněné dva snímky Grety Garbo. Na prvním jsou prostým nasvícením a tmavým pozadím zdůrazněny ušlechtilé rysy této fatální krásky, druhá je její protipól: uvolněná póza jakoby ze soukromí, což podtrhuje cigareta. Svět módy je zde reprezentován například snímkem pro časopis Vogue z roku 1936, nazvaný Loutkové divadlo. Dvě modelky jsou zde pomocí provázků na rukou stylizovány do podoby marionet.

V oddíle Umění spatříme portréty dalších velikánů uměleckého nebe: Jeana Cocteaua, Salvadora Dalího s kordem (1936), slavné spisovatelky lechtivých románů Colette (cca 1950), Igora Stravinského (1956) a dalších. I těmto osobnostem autor někdy předepisuje roli, ta se však již oprošťuje od historizující tendence a směřuje k větší symbolice. V tomto smyslu zaujme například dvojportrét Gertrudy Steinové a Alice B. Toklasové z konce 30. let (dvě starší ženy, jedna v pozadí, druhá v popředí, bez náznaku pohybu zírají do objektivu). Pabla Picassa asi Beaton dobře znal. Kolik nedůvěry je v očích tohoto muže, sedícího v procovsky zařízené místnosti! Symbolický je snímek sochaře Henryho Moora před vrstevnatou skálou, připomínající moderní skulpturu.

Nová bohéma je reprezentována jmény Andy Warhol (1969), Keith Richard (1969), Rudolf Nurejev (citlivý portrét z roku 1962), Bianca Jaggerová nebo Mick Jagger (podivuhodně moderní snímek z roku 1968, na němž se zachmuřený rebel tulí k průtokovému ohřívači a cípkem rozbitého okna je vidět protější činžák.

V Historických živých obrazech se autor vrací ke svému oblíbenému tématu - a činí tak vpravdě mistrovsky (Dívky podle Gainsborougha, 1951). Skvěle vystižená je nálada barokního obrazu, na němž je dáma v současné večerní toaletě před barokní tapisérií, následována černošským nosičem slunečníku. Překvapí i portrét Marisy Berensonové, na němž je herečka stylizována do pózy divadelní hvězdy 20. let - ovšem se značně zakulaceným bříškem, v němž tušíme potomka.A tady je konečně hlavní osoba naší vybrané společnosti - sama královna Alžběta II., jak jinak. Vidíme ji zde na snímku z roku 1953, který vysloveně křičí tím, jak je aranžovaný. Panovnice zde sedí obklopena vladařskými atributy v oficiální póze a s nepřirozeným úsměvem na pozadí interiéru katedrály, který působí jako špatná zadní projekce. Další symbolika?

Kostýmního návrháře Beaton nezapřel ani v posledním oddíle výstavy, nazvaném Vznešený styl. Fotografie módních kreací 30. let, předváděných většinou celebritami, jsou často obohaceny o vtipnou pointu (značně nepřitažlivá lady Oxfordová v úchvatné toaletě).

Výstava Cecila Beatona je oslnivým zábleskem krásna v době, která preferuje spíše ošklivost, škleb a syrovost. Ač některé z fotografií mohou na dnešního diváka svou přezdobeností a symbolikou působit až kýčovitě, je naprostá většina z nich díky působivosti klasické kompozice, efektnímu osvětlení a hlavně dokonalé technické kvalitě pastvou pro oči. Krása, které je dnes jako šafránu.

--