e-Agora: virtuální kultura - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Ze společnosti  

10. května 2001, 00.00 | Vezměte známý kulturní stánek Palác Akropolis, převedený do virtuální reality pomocí VRML, virtuální výstavy uměleckých děl a internetové vysílání živých představení - a máte nový internetový projekt, který nemá obdoby.

Ve středu 10. května byl na tiskové konferenci pořádané v Paláci Akropolis představen nový internetový multimediální komunikační projekt pod názvem e-Agora. Možná se vám zdá přívlastků víc než dost, ale záměr autorů je také velmi obsáhlý a ambiciózní. Vlastní představení a předvedení se sice odehrálo nyní, ovšem s uvedením do veřejného provozu se počítá až za několik měsíců, takže se zatím musíte spokojit s popisem, případně intormacemi uveřejněnými na webu e-Agory.

Řecké slovo agora označuje místo určené k setkávání, komunikaci. Projekt e-Agora, který byl představen, má ambice být takovýmto místem v cyber-světě, ovšem jeho působnost sahá dále. Základní ideou je vytvoření virtuálního místa pro vzájemnou komunikaci, ale také pro shlédnutí uměleckých děl, koncertů atd. Za projektem stojí organizace CIANT – Mezinárodní centrum pro umění a nové technologie v Praze, hlavním spoluautorem je Palác Akropolis, na realizaci se podílely především vysoké školy: Elektrotechnická fakulta ČVUT, MFF UK a DAMU – katedra produkce, projekt také získal finanční podporu Městské části Praha 3 a Ministerstva kultury ČR.

e-Agora je vytvořena pomocí technologie VRML, což umožňuje vytvořit virtuální 3D svět. Za základ tohoto světa byl vzat již zmiňovaný Palác Akropolis (a nejbližší okolí), především díky tomu, že je v reálném světě stejně otevřeným a komunikativním místem, jakým chce být e-Agora. Celý interiér klubu v podzemí a restaurace a kavárny v přízemí i exteriér rohové budovy, ve které Akropolis sídlí, byl převeden do VRML 3D modelu, včetně fotorealistických textur. Do budoucna se počítá s rozšiřováním virtuálního prostoru i za hranice reálného předobrazu a také s budováním „portálů" do jiných obdobných systémů jinde v Evropě. Tvorbu 3D VRML modelu zajišťoval francouzský tvůrce Pascal Silondi, podrobnost modelů i kvalita textur jsou někdy až ohromující. Samotný grafický model je oživen hudbou a zvuky, které se mění dle prostředí, kde se uživatel právě nachází.

Pan Smetana, ředitel CIANT, a také celého projektu, se věnoval především náplni e-Agory. Uživatel se po virtuálním světe pohybuje v podobě virtuální osoby - avatara, kterého ovládá a může ho používat na komunikaci s ostatními uživateli – avatary, kteří jsou v dohledu. e-Agora používá pohled vlastníma očima, návštěvníkovi je dostupné tedy pouze to, co v daný okamžik opravdu vidí. Kromě možnosti komunikace uživatelů navzájem (chatu a vizuálních gest) však e-Agora chce nabídnout především multimediální obsah – od možnosti čtení novin v kavárně či knih v knihovně, přes výstavy virtuálních obrazů a soch (ať už digitalizovaných reálných, nebo vytvořených přímo pro e-Agoru) až po sledování záznamů nebo živých přenosů koncertů a filmových a divadelních představení.

Několikrát bylo zmíněno, že projekt se technologicky pohybuje na samé hranici současných možností – skloubení virtuální reality s interaktivní komunikací a především s možností sledování dynamického obsahu klade vysoké nároky jak na vlastní výkon počítače a grafické karty, tak na šířku přenosového pásma. Tvůrci samotní uznávají, že v některých ohledech předbíhají dobu a obvyklé technické možnosti, a že masivní využití, především pro domácí uživatele, bude ještě otázkou času a případných kompromisů v oblasti přenášených multimediálních dat.

Z vystoupení následujících řečníků stála za pozornost zmínka profesora Žáry, koordinátora programátorů, o vystoupení ze „skleníkového" akademického prostředí a využití teoretických zkušeností pro tvorbu rozsáhlého praktického řešení. Technické serverové řešení bylo vyvinuto právě programátory z ČVUT a MFF UK, poté, co byly náklady na zakoupení obdobného software ze zahraničí shledány jako příliš vysoké. Celá základní etapa vývoje trvala 5 měsíců, tedy i včetně již zmiňovaného komplexního 3D VRML modelu.

Cíle e-Agory rozhodně nejsou nesmělé: jako důležité poslání má vytyčenou podporu vzájemné komunikace nejrůznějších skupin, ať už profesních nebo věkových (systém samotný vzniknul díky úzké spolupráci teoretiků, umělců a odborníků). Další velmi ambiciózní plán počítá s vybudováním „virtuálního evropského kulturního domu" – propojeného komplexu světů, poskytujících kulturní program z nejrůznějších částí Evropy. Myšlenka hromadné virtuální návštěvy koncertu může znít sice šíleně, ale toto je jeden z důsledků komunikační globalizace – díky internetu může pojem vzdálenosti ztrácet význam, neboť se lze připojit odkudkoliv, stačí mít vhodné technologické vybavení. Takže „hromadná" návštěva avatarů na virtuálním koncertě s možností sdílení zážitků pomocí textové komunikace nemusí být zas tak nereálná.

Doufejme, že ačkoliv e-Agora rozhodně přichází dříve, než je dostatečně široce dostupné potřebné technické vybavení a přenosová kapacita pro běžné uživatele, tyto problémy projekt nepoznamenají a bude se dále rozrůstat a rozšiřovat se. Každopádně, až bude e-Agora veřejně dostupná, rozhodně se k ní některém z našich serverů ještě vrátíme.