Dá se fotit Kafemlejnkem? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. července 2001, 00.00 | Ano, skvěle! Takto důvěrně totiž přezdívá Josef Sekal fotoaparátu vlastního konstrukčního návrhu, s nímž už procestoval kus světa. Jeho krajiny plné kouzelných barevných valérů, světla a plasticity si můžete prohlédnout, aniž byste vstali od svého PC.

Již podruhé v rozpětí jednoho jediného týdne píšu o výstavě fotografií krajiny. Měla bych ctít základní pravidlo každého recenzenta, tj. nestrannost, bohužel moje slabost pro právě tento žánr je silnější. Kvalitní fotografie krajiny považuji za očistnou lázeň nejen jednoho z našich smyslů, nýbrž i duše jako celku. Můžete namítnout, že pro naši dramatickou dobu je krajinářství příliš statickým, zkrátka, že neodpovídá touze dnešního člověka po svědectví, akci, pohybu, nenabízí příliš velký prostor pro dotvoření vlastního dojmu. Krajina je prostě krajina a basta.

Nepřu se. Paralelu lze však najít i v životě: zatímco jeden silný zážitek v čase stíhá druhý, takže jen málokterý uvízne natrvalo ve vaší paměti, dává pohled do krajiny naší psychice jakousi stabilitu. Můžeme se k němu nejen vrátit, ale časem zjistíme, že i on je proměnlivý v závislosti na ročním období, počasí, anebo i naší náladě.

Výstava, na niž vás chci upozornit dnes, je v jistém smyslu protikladem té poslední (Krajina – Intimní prostor). Fotografie jsou barevné, velká část jich byla pořízena v cizině, dokonce i jejich atmosféra je díky zcela jinak zvolenému osvětlení odlišná. Výstavní síň, kde se nacházejí, není kamenná, ale virtuální. Asi už tušíte, že se jedná o novou expozici World Webphoto Gallery. Tato virtuální galerie, jejímž duchovním otcem je ing. Jiří Heller, fotograf a ředitel společnosti CD-FOTO BLER, se za poměrně nedlouhou dobu své existence dostala do povědomí příznivců fotografického umění především dobrým standardem, jímž se vyznačuje výběr vystavujících umělců. Navštívit ji, znamená vždy si odtud odnést kvalitní zážitek. Krajina a příroda jsou však v této galerii témata stavěná hodně vysoko, a proto i jména fotografů, kteří se jimi zabývají a tady vystavovali, mají zvuk.

Zatím poslední výstava je věnována Josefu Sekalovi. Nazývá se prostě Drama a poezie krajiny a tvoří ji dvacetsedm snímků (z toho devět panoramatických), které tento název vrchovatě naplňují. V úvodním slovu se dočtete, že autor trpělivě hledá nejvhodnější světlo pro svůj záběr a dokáže na něj hodiny čekat. Výsledek je skutečně oslňující a navíc vykonaný vzletně, „lehkou rukou“, jako by ani nebylo dlouhých hodin čekání. V tomto smyslu jeden z nejúžasnějších je záběr ostrůvku s majákem, ztraceného kdesi daleko v moři, na nějž právě dopadá paprsek slunce, prodírajícího se mraky.

S hledáním světla, které snímek takříkajíc „udělá“, má souvislost i to, že Sekalovy fotografie lze přirovnat k obrazům. Nejsou to však prchavé nálady impresionistů, spíše přírodní partie takového Chitussiho, s těžkými oblaky a bujnou vegetací, odrážejícími se v oku zarostlých rybníků či mokřin. Stejný smysl má autor fotografií i pro jemné barevné valéry rozdílných přírodních nálad. Myslím, že bylo záměrem autorů expozice neuvádět, kde přesně byl snímek pořízen, a soustředit divákovu pozornost pouze na vizuální vjem a zážitek z něho. Přesto mnohým z návštěvníků výstavy bude povědomé například ostré světlo i neopakovatelná drsná krása přírody Severu.

Snímky Josefa Sekala jsou dokonalé. Není to však důsledek chladné estétské kalkulace, příčinu hledejme nejen v dokonalém ovládnutí řemesla, ale zejména v zaujetí dramatem a poezií krajiny – jak už to ostatně stojí v názvu – v citlivosti pro její nálady, které autor dokazuje každým záběrem. Bez nich by nikdy neviděl tajemství zamlžených siluet stromů, barokní nádheru letních oblak, přehlédl by magické světlo zlatavého západu slunce. Autor totiž ve fotografované krajině nikdy není cizincem, neboť se vždy snaží strávit zde tolik času, aby vnikl do její atmosféry, pochopil ji.

Není bez zajímavosti, že aktivity vystavujícího autora přesahují hranice pouhého pořizování snímků. Snaha dosáhnout co nejlepšího vizuálního účinku mimo jiné zvolením optimálního formátu jej vede k pečlivému výběru „nástrojů“ své tvorby a dokonce i k vlastním konstrukčním návrhům fotoaparátů. Možná i tato skutečnost přibližuje Josefa Sekala k dávným mistrům palety a štětce. Je přece známo, že ze stejných důvodů používali pigmenty vlastní výroby, jejíž tajemství se mnohdy dědilo z otce na syna.

Nová výstava virtuální galerie World Webphoto Gallery přichází právě v době letní, kdy se i my sami dostaneme do přírody častěji než jindy. Možná bude pro nás také inspirací, abychom krajinu nebrali jenom jako kulisu našich pěších, cyklistických nebo motorizovaných výletů. Ale abychom se vcítili do její atmosféry a pohlédli na ni stejně okouzlenýma očima jako Josef Sekal. Asi mu nebudeme moci konkurovat v rovině fotografické, možná však pochopíme alespoň jiný rozměr naší existence na tomto světě.

(Josef Sekal: DRAMA A POEZIE KRAJINY, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 3. 8.)