Co bychom byli bez moře? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

25. ledna 2001, 00.00 | Antarktida, Norsko, Skotsko, Kapverdské ostrovy, Maroko ... Co mají tyto země společného? Moře. O tom, jak tento živel utváří charakter krajiny na žhavém jihu i v chladných severských krajích, vyprávějí skvostné fotografie Güntera Osterloha.

Do léta je daleko, do krajů exotických i polárních také. Pokud ale chcete uspokojit svou touhu po cestování, vřele doporučuji návštěvu výstavy Güntera Osterloha v Amadeus Prague. Její název „Mořské pohledy“ dostatečně dobře vystihuje, co je ústředním tématem Osterlohových snímků, neobvykle pojatý formát fotografií a jejich uspořádání pak komentuje podtitul „obrazové dvojice fotografované z pevniny na moře nebo z moře na pevninu“.

Především si musíme ujasnit, že, kdo sem vstoupí s touhou vidět umělecké hledačství, experiment, který posouvá vývoj dál, bude zklamán. V případě Mořských pohledů se jedná o fotografie, jejichž cílem je ukázat krásu zobrazovaných míst, což se však autorovi daří dokonale. Nejsou to žádné typické kýče pro turisty, k jejichž vytváření by exotická krajina mohla svádět. Günter Osterloh citlivě zachycuje její atmosféru, genia loci, bez něhož by fotografovaná scenérie byla pouhou krásou vytrženou z kontextu.

Fotografování přímořských krajin je autorovým hobby již po léta. Je však přesvědčen, že její sugestivní kouzlo nelze zachytit na jediném snímku. Proto je každý z jeho „pohledů“ vyjádřen snímky dvěma, které se vzájemně doplňují. Osteloh však odmítá označovat své fotografie jako panoramatické, neboť poměr stran, větší než 2:1, potřebný pro panorama, by byl dosažen teprve montáží obou snímků dohromady. Protože však tento zásah považuje za fototechnicky nedokonalý, nechává oba snímky při konečné instalaci zřetelně odděleny.

Jak již bylo řečeno, k fotografiím přistupujte s tím, že mají potěšit oko i srdce. A věru je, čím se těšit. Günter Osterloh na svých cestách v letech devadesátých zachytil působivé scenérie evropské, tichomořské, arabské i africké. Najdeme zde skotský hrad Eilean Donan Castle na ostrohu nad chladným mořem, jehož tajemnost umocňuje strohost okolní krajiny a žlutý kručinkový porost, ztracený hřbitov obehnaný nízkou kamennou zídkou kdesi na Hebridách, kde nebožtíky pod náhrobními kameny bez ozdob uspává jen šumění blízkého příboje, za nímž na obzoru jako mlčenlivá stráž stojí hradba vrchů. Právě ze Skotska pocházejí autorovy nejzdařilejší snímky – zajímavý krajinný útvar The Table na ostrově Skye a působivý obraz středověkého kostela z černého, světle spárovaného kamene na pustém pobřeží ostrova Canna.

Dále je tu žlutošedá půda vrcholu vulkánu na Eolských ostrovech, přes jehož sirné výpary je vidět mořský záliv, letecký pohled na Rio de Janeiro (kupodivu nikoli za klasicky jasného počasí) s mořským zrcadlem a horskými pásmy, poskládanými jako kulisy na divadle, pobřeží zálivu na Lofotech se strmými útesy porostlými pouze mechem, kde ostře modré nebe ani idylické žluté a červené domky a loďky nezaplaší pocit severské nehostinnosti.

Asi nejdále se autor dostal do Antarktidy, kterou fotografoval z lodi. Jejím protipólem je pozemský ráj São Vicente na Kapverdách, jenž, snímaný v zajímavém protisvětle, vtahuje pozorovatele do stříbřitých odlesků teplých vln, vybíhajících na rozlehlé písčité pobřeží. Svou náklonnost k moři Osterloh asi nejlépe vyjádřil v „minimalistickém“ snímku tureckého zálivu Fethiye, kde „použil“ pouze několik odstínů modři: obrysy horského pásma v oparu, nejasná čára pobřeží, mořská hladina – a kdesi v dáli dvě lodi, nepatrné proti vodnímu živlu.

Mořské pohledy však nezobrazují pouze přírodu. V expozici najdete i snímky velkoměst (Manhattan), rybářských městeček či stánkařů, prodávajících vše od kšiltovek přes ovoce po schránky mořských živočichů přímo na přístavním molu (Key West). Rozhodujícím prvkem je však všudypřítomné moře, zdánlivě stejná masa vody, ve skutečnosti však rozhodným způsobem dotvářející charakter krajiny.

Dvaašedesátiletý německý fotograf Günter Osterloh se chtěl původně stát architektem interiérů. Velmi brzy, v první polovině šedesátých let, si však ujasnil, že jeho cesta vede k fotografování. V současné době je ředitelem Leica Akademie v Solmsu. Fotoaparátem stejné značky s objektivy ohniskových vzdáleností 28-180 mm a na materiálu Kodak Ektar 100 vznikly také jeho Mořské pohledy.

Co říci závěrem? Fotografie Güntera Osterloha nezklamou. Jsou to pohledy člověka, který je nejen profesionálně na výši, ale umí se do svých krajin také v pravém slova smyslu ponořit, a tím svůj dojem z nich zprostředkovat i člověku, jenž je jakživ nenavštívil. Kdo se fotografováním zabývá, ví, jak je těžké, vyhnout se prosté popisnosti a zachytit atmosféru. Na Osterlohových snímcích šumí vlny a hořkoslaně voní mořská voda. Věru se nedivím výkřiku v návštěvní knize: „Jdu si pro aparát a letenky!“

(Günter Osterloh: MOŘSKÉ POHLEDY, Amadeus Prague, Sarajevská 25, Praha 2, vstup volný, denně 10-18, do 28. 2.)