Správa barev v domácích podmínkách? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

30. ledna 2001, 00.00 | Už se vám také někdy stalo, že naskenovaný obrázek vypadal po vytištění úplně jinak než předloha? Nedivte se, v domácích podmínkách se rozumná správa barev dělat nedá.

V diskusním fóru Grafiky On-line se objevil následující dotaz: "Můj problém spočívá v tom, že nejsem schopen naskenovat obrázek tak, abych ho nakonec mohl vytisknout v barvách skutečného obrázku. Odlišnosti jsou příliš velké. Jak na to ???". Profesionál z oblasti pre-pressu se možná nad takto položenou otázkou pousměje, přesto jde o problém, který trápí řadu domácích uživatelů. Odpověď vás asi příliš nepotěší, ale je třeba si nalít čistého vína.

Je těžké specifikovat již samotný požadavek na barevnou věrnost. V rámci problematiky správy barev je samozřejmě definován systém měření barev a barevné odchylky, ale ten klade na celý proces zpracování obrazu takové nároky, že v domácích podmínkách nelze uplatňovat. Proto mnohem praktičtější je zaměřit se na subjektivní vjem lidským okem a na snahu přiblížit se originálu v tomto smyslu. I tak je hodně nelehké dosáhnout slušných výsledků, což dokumentuje i samotný dotaz.

Přestože čtenář se ptá na správný postup skenování, problém je s největší pravděpodobností jinde. Skener samozřejmě vnáší do zpracování obrazu jisté zkreslení, ale to je většinou výrazně menší než vliv následného zpracování a hlavně tisku. Nezkalibrovaný skener většinou pouze mírně posune celé barevné podání, což lze odstranit pomocí grafického editoru. Pokud najdete u skeneru speciální kalibrační terč, označovaný nejčastěji jako IT 8x, můžete skener zkalibrovat. To znamená, že naskenujete terč a speciální program úpravy nastavení skeneru tak, aby při digitalizaci docházelo k minimálnímu zkreslení. Pokud k vašemu skeneru terč nebyl dodán, na kalibraci skeneru zapomeňte. Kalibrační nástroje stojí desítky tisíc korun a u levných domácích skenerů stejně nemohou zaručit barevnou stálost.

Pomineme nyní zcela problematiku barevných převodů, ke kterým často dochází i bez vědomí uživatele při zpracování obrázku. Například v případě Adobe Photoshopu jde zkreslení zabránit pomocí instalace adekvátních ICC profilů, ale sehnat profil pro spotřební typ inkoustové tiskárny je často nadlidský úkol. Omezme se na konstatování, že méně neodborných zásahů je vždy lépe a například převodem z RGB do CMYKu se v domácích podmínkách vůbec nemá smysl zabývat. Stejně většina ovladačů tiskáren ve Windows vychází z RGB dat.

Největším kamenem úrazu je právě samotný tisk. Prakticky žádná stolní tiskárna nedokáže vytisknout všechny barvy. Zejména levnější inkoustové tiskárny mají rozsah tisknutelných barev značně omezený, což přímo vylučuje tisk všech barev tak, jak byly v originále. Někdy pomůže speciální papír, na kterém se rozsah tisknutelných barev - gamut - výrazně rozšiřuje, ale nečekejte zázraky.
K tomu si připočítejte nekontrolovatelný převod barev v ovladači tiskárny a šance domácích uživatelů na slušný výsledek jsou dost mizerné.

A na závěr trocha optimizmu. Zejména nové takzvané fotorealistické inkoustové tiskárny sice nedokáží vytisknout vše, co naskenujete, ale jejich výstup je velice slušný. I kovové odlesky či hnědá barva se s těmito tiskárnami a trochou tolerance reprodukovat dají. V oblasti skenerů se také blýská na lepší časy, protože i k levným skenerům se začínají dodávat výrazně kvalitnější programy. A zde je pro domácí uživatele asi nejlepší šance si polepšit. Moderní programy umožňují přímé kopírování předloh a výsledky nejsou až zas tak špatné.